Návrat, který mě naprosto dostal. Onimusha: Way of the Sword je jedno z překvapení roku | Recenze
Onimusha: Way of the SwordZdroj: Capcom
Roberto Jalloul
31. srpna 202615:00
Onimusha pro mě byla dlouhou dobu série, o které jsem věděl prakticky jen to, že existuje. Původní díly jsem minul a při oznámení Onimusha: Way of the Sword jsem tak vlastně ani pořádně nevěděl, do čeho Capcom jde. První trailery ve mně sice probudily zvědavost, skutečný zlom ale přišel až s demem na začátku léta. Stačilo pár soubojů a byl jsem překvapený, jak zatraceně dobře se to hraje. Po přibližně třiceti hodinách a dokončení celé hry můžu říct, že první dojem rozhodně nelhal. Onimusha: Way of the Sword je fantastická akční adventura, která mě bavila prakticky až do konce.
První hodiny ukazují jen zlomek celé hry
Přitom moje první dojmy z plné verze nebyly úplně bezchybné. Úvodní dvě hodiny jsou pomalejší a chvíli jsem přemýšlel, jestli už jsem vlastně neviděl většinu toho, co Onimusha nabízí. Souboje byly skvělé, prostředí nádherné, ale pořád jsem čekal na moment, kdy se hra pořádně rozjede.
A on nakonec přišel.
Po úvodních hodinách se Onimusha začne výrazně otevírat. Dostanete se do rozsáhlejších oblastí, můžete plnit vedlejší aktivity, hledat skryté předměty, vylepšovat výbavu a postupně získáváte další možnosti využitelné v boji. Hra má spíše semi-open world neboli široce lineární strukturu než klasický otevřený svět. Kyoto například funguje jako větší průzkumná oblast, ale pořád je znát, že hlavním bodem programu zůstává akce.
A podle mě je to správně. Onimusha se nesnaží konkurovat obřím RPG, ve kterých můžete strávit desítky hodin jen chozením po mapě. Průzkum tady slouží hlavně jako oddech mezi souboji.
Onimusha: Way of the SwordZdroj: Capcom
Soulslike? Tak úplně ne
Onimusha: Way of the Sword může na první pohled připomínat soulslike hry. Má náročné bossy, velký důraz na správné načasování obrany a některé souboje vás dokážou pořádně potrestat. Přesto bych ji osobně za klasickou soulsovku neoznačil.
Největší rozdíl je v tempu. Zatímco bossové dokážou být opravdu nároční, běžní protivníci jsou často mnohem jednodušší a hra vám dovoluje je likvidovat především efektně. Výsledkem je příjemné střídání momentů, kdy se musíte maximálně soustředit, s pasážemi, ve kterých se můžete jednoduše bavit a připadat si jako nepřekonatelný samuraj.
To je podle mě jedna z největších předností celé hry.
Onimusha: Way of the SwordZdroj: Capcom
Souboje jsou naprostá paráda
Základem jsou lehké a těžké útoky, ale skutečnou hloubku systému vytváří obranné mechaniky. Onimusha rozlišuje mezi Parry a Deflectem. Správně načasované Parry dokáže protivníka rozhodit a okamžitě vám vytvořit prostor pro protiútok. Deflect se naopak více zaměřuje na postupné ničení nepřítelovy Staminy. Jakmile ji kompletně vyčerpáte, otevírá se možnost zasadit mnohem ničivější útok.
Díky tomu neexistuje pouze jeden správný způsob boje. Můžete hrát agresivně, čekat na vhodnou příležitost k protiútoku nebo postupně rozbíjet obranu protivníka.
A hlavně to všechno vypadá zatraceně dobře.
Animace se mění podle pozice Musashiho i protivníka a souboje díky tomu někdy skutečně připomínají choreografii z akčního filmu. Vývojáři připravili pro Parry a Deflect stovky různých animací podle typu a velikosti protivníka.
Právě tady se skvěle ukazuje také motion capture. Musashi se pohybuje přirozeně, jednotlivé údery mají potřebnou váhu a přechody mezi útokem a obranou působí nádherně plynule.
Onimusha: Way of the SwordZdroj: Capcom
Issen je risk, který stojí za to
Samostatnou kapitolou je Issen, jedna z charakteristických mechanik série. Princip je jednoduchý: zaútočíte přesně v okamžiku, kdy útočí protivník, a pokud trefíte správné načasování, následuje extrémně silný protiútok, který většinu běžných nepřátel okamžitě zabije.
Jenže trefit správný okamžik není vždy jednoduché.
A právě proto je Issen tak návykový. Nemusíte ho používat. Běžného protivníka můžete zabít klasickou cestou a často to bude dokonce bezpečnější. Jenže když Issen perfektně trefíte, ten pocit stojí za to. Je to přesně ten typ mechaniky, kterou postupně zkoušíte používat ne proto, že vás k tomu hra nutí, ale protože chcete svůj další souboj vyhrát ještě stylověji než ten předchozí.
Onimusha: Way of the SwordZdroj: Capcom
Obtížnosti jsem se bál zbytečně
Po demu jsem měl jednu poměrně zásadní obavu – hra mi přišla až moc jednoduchá. Bál jsem se proto, že výborný combat systém nebude mít v plné verzi prostor skutečně ukázat, co umí.
Po dohrání můžu říct, že tenhle strach byl úplně zbytečný.
Onimusha nabízí více obtížností a pokud si chcete především užít příběh a akci, můžete zvolit jednodušší variantu. Já ale doporučuji Action Mode. Právě na něm podle mě soubojový systém nejvíce vynikne.
Někteří bossové mi dali opravdu zabrat. Ne takovým způsobem, abych chtěl rozbít ovladač, ale dostatečně na to, abych se musel naučit jejich útoky, pochopit jejich rytmus a postupně se zlepšovat. A přesně takový pocit od podobné hry chci.
Onimusha: Way of the Sword
Zdroj: Capcom
Bossfighty jsou největší hvězdou
Pokud bych měl vybrat jednu věc, kvůli které stojí za to Onimushu hrát, byly by to jednoznačně bossfighty.
Prakticky každý výraznější boss má vlastní mechaniky a v průběhu střetu dokáže výrazně změnit styl boje. Souboje se navíc často promění s další fází, takže nestačí naučit se prvních několik útoků a potom mechanicky opakovat stejnou strategii.
Dobře funguje také klasická mechanika Soul Absorption. Po zabití nepřátel můžete pomocí Oni Gauntlet absorbovat barevné duše, které například obnovují zdraví, doplňují speciální schopnosti nebo přinášejí zkušenosti. Někteří bossové ale tuto mechaniku dokážou obrátit proti vám a sami se pokoušejí duše získat, takže najednou nebojujete jen s protivníkem, ale zároveň řešíte, kdo se k nim dostane jako první.
Právě podobné nápady způsobují, že jsem se na další velký souboj vždycky těšil.
Bohužel je tady zároveň moje asi největší výtka k celé hře.
Onimusha: Way of the Sword
Zdroj: Capcom
Capcome, proč s tím samým bossem bojuju zase?
Přestože jednotlivé bossfighty patří mezi absolutní vrcholy Onimushy, hra začne některé protivníky až příliš často recyklovat.
A nemluvím o tom, že se jeden boss objeví podruhé.
U jednoho konkrétního protivníka jsem měl pocit, že jsem proti němu během hry bojoval snad desetkrát. A tady už nadšení jednoduše opadá. První souboj může být fantastický, druhý stále zábavný a třetí ještě přijmete. Když se ale stejný protivník objeví znovu a znovu, přestává působit jako něco výjimečného.
Je to o to větší škoda, protože když Onimusha představí skutečně originálního bosse s vlastními mechanikami, dokáže vytvořit jedny z nejlepších momentů celé hry.
Jako starý asijský akční film
Velkým překvapením pro mě byl příběh. Čekal jsem, že bude především záminkou k porcování démonů, ale nakonec jsem si jednotlivé postavy a celé dobrodružství užíval mnohem více, než jsem před spuštěním hry očekával.
Hlavním hrdinou je Miyamoto Musashi, který se díky Oni Gauntlet dostává k nadpřirozeným schopnostem a samozřejmě se postupně zaplétá do konfliktu s démonickými Genma.
Nejvíc mě ale baví způsob, jakým hra svůj příběh podává.
Onimusha dokáže být temná, krvavá a vážná, ale zároveň se vůbec nebojí humoru nebo vyloženě přehnaných situací. Některé momenty mi připomínaly starší čínské a korejské akční filmy, místy dokonce filmy s Jackiem Chanem. Postavy jsou expresivní, souboje efektní a hra se jednoduše nebojí být trochu ulítlá.
A přesně díky tomu má vlastní osobnost.
Nádherný svět plný démonů
Velkou pochvalu si zaslouží také vizuální stránka. Capcom dokázal spojit historicky působící Japonsko s výraznou fantasy stylizací a některé lokace jsou opravdu nádherné.
Zajímavým příkladem je Oni Refuge, který začíná v jeskyni využívající motiv kintsugi a následně se promění v surrealistickou krajinu s obrovskými skalami a částmi chrámů vznášejícími se ve vzduchu.
Právě podobné momenty ukazují, že Onimusha nemusí být svázaná pouze realistickým historickým prostředím. Jakmile se naplno utrhne ze řetězu a začne pracovat s fantasy prvky, patří její prostředí k tomu nejhezčímu, co hra nabízí.
Vedlejší obsah mohl být lepší
Vedlejší questy a aktivity už na mě takový dojem neudělaly.
Nejsou vyloženě špatné a občas představují příjemnou záminku k dalšímu průzkumu. Většinou jsem ale neměl pocit, že bych musel dokončit všechno, co se mi objevilo na mapě. Náhodné události nebo záchrana obyvatel dokážou být zpočátku zajímavé, postupně se ale začnou opakovat.
Mnohem větší motivací pro mě bylo hledání lepší výbavy a následné upgrady zbraní a armoru. Progress je příjemně znát a hra vám pravidelně dává další důvod experimentovat s combatem.
Vedlejší obsah tedy svoji úlohu splní, jen od něj nečekejte úroveň hlavních misí nebo bossfightů.
Je Onimusha: Way of the Sword worth it?
Rozhodně ano. Onimusha: Way of the Sword je pro mě jedno z největších překvapení letošního roku. Do hry jsem vstupoval prakticky bez jakéhokoliv vztahu k sérii a po zhruba třiceti hodinách odcházím jako člověk, který by si další díl zahrál okamžitě.
Největší zásluhu na tom má fantastický combat. Parry, Deflect, Issen a další mechaniky společně vytvářejí soubojový systém, který je jednoduché pochopit, ale postupně odhaluje další možnosti. Bossfighty jsou potom absolutním vrcholem a některá vítězství mi dala přesně ten skvělý pocit, kdy skutečně vidíte, že jste se během několika neúspěšných pokusů něco naučili.
Zamrzí pomalejší úvod, nepříliš výrazné vedlejší questy a především až přehnané recyklování některých bossů. Ani jeden z těchto problémů mi ale nedokázal výrazně pokazit zážitek. Přidejte skvělý dabing, nádherné animace, výborný motion capture, zábavný příběh a povedenou stylizaci a dostáváte hru, od které jsem před několika měsíci prakticky nic neočekával a kterou jsem nakonec téměř nemohl odložit.
A Capcom? Ten je letos jednoduše on fire. Nejdříve přišel skvělý Resident Evil Requiem, následovala výborná Pragmata a teď se k nim přidává také Onimusha: Way of the Sword. Tři výrazné hry a tři tituly, které se podle mě opravdu povedly. Capcom má momentálně neuvěřitelnou formu a Onimusha je dalším důkazem, že se mu letos daří prakticky všechno, na co sáhne.
Onimusha je zpátky. A po tomhle dobrodružství doufám, že tentokrát zase na dlouho nezmizí.