Marvel vstupuje do ringu. Recenze Marvel Tōkon: Fighting Souls
Marvel Tōkon: Fighting Souls spojuje svět Marvelu s charakteristickým rukopisem studia Arc System Works a výsledkem je jedna z největších herních překvapení, která jsem letos zažil. Bojovky přitom rozhodně nejsou mým hlavním žánrem a kromě série Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm jsem jim nikdy příliš času nevěnoval. Tōkon mě ale dokázal chytit nádhernou stylizací, přístupným soubojovým systémem a hlavně tím nejdůležitějším – je jednoduše neskutečně zábavný.
Co bereme- Zábavné souboje
- 4v4 systém
- Přístupnost
- Vizuální styl
- Postavy
- Multiplayer
To si nechte- Vyprávění příběhu
- Občasná nepřehlednost
Marvel v japonském kabátku
Bojové hry nikdy nepatřily mezi žánry, kterým bych věnoval stovky hodin. Asi nejblíže jsem měl k sérii Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm, kterou jsem svého času opravdu hodně hrál. Jinak mě ale klasické bojovky vždy spíše míjely.
O to větším překvapením pro mě Marvel Tōkon: Fighting Souls je.
Velkou zásluhu na tom má samozřejmě samotný Marvel, jehož jsem velkým fanouškem. Arc System Works ale známou licenci nevyužilo pouze jako jednoduché lákadlo. Vývojáři vzali známé hrdiny a padouchy a dali jim vlastní výraznou identitu.
Spider-Man, Iron Man, Captain America, Doctor Doom, Hulk, Deadpool nebo Green Goblin jsou okamžitě rozpoznatelní, ale zároveň nepůsobí jako další kopie svých filmových verzí. Celý Marvel dostal výrazný anime nádech, který se k rukopisu Arc System Works perfektně hodí.
Právě vizuální stránka je jednou z věcí, které vás praští do očí prakticky okamžitě. Postavy jsou nádherně zpracované, animace fantastické a jednotlivé arény plné detailů. Když se na obrazovce objeví více hrdinů, asistencí a speciálních útoků najednou, Tōkon vypadá jako anime zkombinované s pohyblivým marvelovským komiksem.
Někdy je toho možná až příliš. Především v těch největších bitvách může být na obrazovce takový chaos, že na chvíli ztratíte přehled o tom, co se vlastně děje. Většinu času jsem si ale vizuální stránku hry neskutečně užíval.
Čtyři proti čtyřem zní šíleně, ale funguje to
Hlavním poznávacím znamením Marvel Tōkon je systém 4v4. Před zápasem si sestavíte tým čtyř postav a právě tady jsem měl před hraním asi největší obavy.
Když normálně bojovky prakticky nehraju, naučit se jednu postavu je pro mě dost práce. A Tōkon po mně najednou chce čtyři?
Ve skutečnosti je celý systém navržen mnohem chytřeji, než se může na první pohled zdát.
Celý tým sdílí jeden ukazatel zdraví, takže nemusíte neustále přepínat mezi jednotlivými postavami. Pokud chcete, můžete se zpočátku soustředit prakticky jen na svého hlavního bojovníka a ostatní členy týmu využívat hlavně prostřednictvím asistencí.
A právě to je podle mě jedno z nejlepších rozhodnutí celé hry.
Čtyři postavy totiž přestávají působit jako překážka pro nováčka a místo toho představují možnosti, které můžete postupně objevovat. Klidně začnete se Spider-Manem, naučíte se jeho základní útoky a ostatní používáte jen jako pomoc. Až později začnete zjišťovat, jak efektivně využívat celý tým.
Souboje navíc postupně gradují. Čím více členů týmu máte k dispozici, tím větší chaos dokážete na obrazovce vytvořit. Z relativně jednoduchého střetu se tak postupně stává obrovská marvelovská bitva.
A hlavně je to neskutečná zábava.
Jednoduché na začátku, pořádně těžké později
Právě přístupnost je podle mě jednou z největších předností celé hry.
Marvel Tōkon vám dovolí dělat efektní věci prakticky od první chvíle. K dispozici jsou jednodušší způsoby provádění schopností a automatická komba, takže nemusíte strávit několik hodin studováním komplikovaných kombinací tlačítek, abyste vůbec dokázali něco předvést.
To ale rozhodně neznamená, že je Tōkon jednoduchá hra.
Základy dokážete pochopit relativně rychle. Pak ale začnete řešit pokročilejší komba, správné používání asistencí, načasování, obranu, pohyb a hlavně spolupráci všech čtyř členů týmu. Najednou zjistíte, že pod jednoduchým vstupem leží překvapivě komplexní systém.
A právě tenhle přístup mi sedl.
Tōkon mě nenutil nejprve několik hodin studovat tréninkový režim, než mi dovolil se bavit. Nejdříve mě nechal hrát a užívat si marvelovský chaos. Teprve potom mi začal ukazovat, kolik se toho ještě můžu naučit.
Samozřejmě, pokud se chcete dostat na opravdu vysokou úroveň, čeká vás spousta práce. Rozdíl mezi začátečníkem a někým, kdo dokonale ovládá všechny možnosti svého týmu, je obrovský. Pro mě je ale důležité, že se můžete bavit dávno předtím, než se na takovou úroveň dostanete.
Sestavit tým není jen otázka oblíbených hrdinů
První instinkt je samozřejmě jednoduchý: vyberu si čtyři postavy, které mám z Marvelu nejraději, a jdu bojovat.
Přesně takhle jsem nad tím zpočátku přemýšlel i já.
Jenže postupně zjistíte, že složení týmu je mnohem důležitější.
Jednotlivé postavy se od sebe výrazně liší a každá dokáže nabídnout něco jiného. Někdo je lepší na boj zblízka, jiný dokáže kontrolovat větší část obrazovky a další se vám může perfektně hodit jako asistence.
Právě hledání kombinací mezi jednotlivými hrdiny tvoří důležitou část soubojového systému.
Najednou už nevybíráte Spider-Mana jen proto, že máte rádi Spider-Mana. Začnete přemýšlet nad tím, kdo dokáže doplnit jeho slabiny, kdo vám pomůže pokračovat v kombu a která asistence se nejlépe hodí k vašemu stylu hraní.
A přesně v tu chvíli vám začne docházet, kolik hloubky se pod relativně jednoduchými základy skrývá.
Každý hrdina má vlastní osobnost
Velkou pochvalu si zaslouží také samotné postavy.
Nejde pouze o to, že každá vypadá jinak. Arc System Works se podařilo jejich schopnosti a osobnosti převést přímo do gameplaye.
Spider-Man využívá svou pohyblivost a pavučiny, Iron Man spoléhá na technologii a útoky na dálku, Hulk samozřejmě řeší většinu problémů hrubou silou a Green Goblin dokáže využívat svůj charakteristický kluzák.
Každý bojovník má vlastní styl a po několika zápasech rychle zjistíte, kdo vám sedí nejvíce.
Právě zkoušení nových postav mě bavilo překvapivě hodně. Díky společným základům ovládání navíc při každé změně nemáte pocit, že se musíte učit úplně novou hru.
Celkově je na postavách krásně vidět, že Arc System Works licenci Marvelu pouze nedostalo do rukou, ale skutečně si s ní vyhrálo.
Příběh je zajímavý, jeho vyprávění už méně
Tady se dostávám k jedné z mála věcí, která mi na celé hře úplně nesedla.
Tōkon nabízí příběhové epizody zaměřené na jednotlivé týmy. Samotný příběh rozhodně není špatný a jednotlivé části vám umožní lépe poznat postavy i jejich vzájemnou dynamiku.
Problém mám spíš se způsobem, jakým je celý příběh prezentovaný.
Velká část děje funguje jako digitální komiks. Na obrazovce postupně sledujete jednotlivé panely a dialogy, které vyprávějí příběh, a mezi nimi přicházejí samotné souboje. Některé momenty jsou výraznější a prezentace se občas více rozhýbe, ale základ zůstává stejný.
A chápu, proč to vývojáři udělali.
Je to Marvel. Komiksy jsou samotným základem tohoto univerza a vizuálně tento způsob prezentace k Tōkonu perfektně sedí.
Mně osobně ale příliš nesedl.
Příběh mě zajímal, jenže jeho podání mě nedokázalo úplně vtáhnout. V dnešní době jsme zvyklí na výrazně filmovější prezentaci a myslím si, že klasické animované cutscény by některým důležitým momentům výrazně pomohly.
Především pokud několik minut jen sledujete, jak se před vámi postupně objevují další komiksové panely, může vyprávění začít působit trochu staticky.
Nejde tedy o kritiku samotného příběhu. Můj problém je hlavně se způsobem jeho vyprávění.
Kdyby hra důležité příběhové momenty častěji prezentovala prostřednictvím plnohodnotných animovaných scén, podle mě by dokázala hráče do svého světa vtáhnout výrazně lépe.
Singleplayer nekončí příběhem
Příběhový režim samozřejmě není jedinou možností, jak Tōkon hrát bez dalších lidí.
K dispozici jsou další režimy a výzvy, ve kterých si můžete jednotlivé postavy pořádně vyzkoušet a postupně se učit fungování svého týmu.
Singleplayer tedy rozhodně neslouží pouze jako krátký tutorial před tím, než vás hra pošle do multiplayeru. Zároveň bych ale Marvel Tōkon nedoporučoval kupovat jen kvůli příběhu.
Největší síla hry leží jednoznačně v samotných soubojích.
Pokud vás bude bavit gameplay, máte důvod pokračovat. Pokud hledáte především rozsáhlou filmovou kampaň s desítkami cutscén, tady ji nenajdete.
Multiplayer ukáže, kolik se toho ještě musíte naučit
A potom přijde online.
Tady se během několika minut ukáže rozdíl mezi tím, že Tōkon umíte hrát, a tím, že ho skutečně ovládáte.
Můžete mít pocit, že už vám komba docela jdou, umíte používat asistence a konečně chápete svůj tým. Pak narazíte na někoho, kdo perfektně využívá všechny čtyři postavy, a najednou prakticky nevíte, co se děje.
A překvapivě mě to spíš motivovalo než štvalo.
Měl jsem chuť vrátit se, vyzkoušet jiného hrdinu, změnit tým a naučit se něco dalšího.
To je pro mě možná největší kompliment, který můžu Marvel Tōkon dát. Bojovky normálně nejsou žánrem, u kterého bych chtěl studovat mechaniky a přemýšlet nad tím, jak se zlepšit.
Tady jsem tu chuť měl.
Přístupnost samozřejmě neznamená, že vám hra bude rozdávat výhry. Zkušenější hráči vám dokážou velmi rychle ukázat, jak vysoký je skutečný skill ceiling. Důležité ale je, že vás Tōkon dokáže naučit základy bez toho, aby vás okamžitě zahltil.
Na PS5 jsem si technickou stránku užil bez větších problémů
Moje zkušenost s PlayStation 5 verzí byla po technické stránce velmi dobrá.
U bojovky je stabilní výkon extrémně důležitý. Každé výraznější zaváhání může ovlivnit načasování útoku, obrany nebo komba, takže jsem rád, že jsem během svého hraní neměl pocit, že by technická stránka nějak zásadně kazila samotné souboje.
A vzhledem k tomu, jak rychlá hra dokáže být a kolik efektů se může najednou objevit na obrazovce, je to rozhodně důležité.
Marvel přichází ve správnou chvíli
Velkou roli v mém hodnocení samozřejmě hraje i samotná značka.
Marvel miluju a mám pocit, že letošní rok je ideální chvílí pro podobnou hru. Kolem značky se znovu vytváří velký hype, mimo jiné díky Spider-Man: Brand New Day a především Avengers: Doomsday.
Tōkon tak přichází prakticky v ideální chvíli.
Po dlouhé době jsem dostal marvelovskou hru, která se navíc nesnaží pouze napodobovat filmové univerzum. Arc System Works vzalo známé postavy a vytvořilo vlastní verzi Marvelu s naprosto odlišnou vizuální identitou.
A právě to mě baví.
Pokud máte rádi Spider-Mana, Iron Mana, Doctora Dooma a další postavy, pravděpodobně budete první hodiny jednoduše zkoušet, jak vypadají jejich schopnosti a speciální útoky.
Jenže Marvel je podle mě hlavně důvodem, proč hru zapnete poprvé.
Soubojový systém je důvodem, proč ji zapnete znovu.
Je Marvel Tōkon: Fighting Souls worth it?
Rozhodně ano. Marvel Tōkon: Fighting Souls pro mě patří mezi největší překvapení letošního roku, a to především proto, že nejsem velkým fanouškem bojových her. Kromě série Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm jsem se tomuto žánru nikdy výrazněji nevěnoval a před hraním jsem měl trochu strach, že systém 4v4 bude zbytečně komplikovaný. Nakonec je to přesný opak. Tōkon dokáže být velmi přístupný, dovolí vám soustředit se zpočátku prakticky jen na jednu postavu a nechá vás dělat efektní věci ještě předtím, než dokonale pochopíte všechny jeho systémy. Jakmile ale chcete být opravdu dobří, zjistíte, že pod povrchem čeká obrovské množství mechanik, kombinací a možností, které se můžete učit. K tomu přidejte nádhernou anime stylizaci Marvelu, skvěle zpracované postavy a hlavně souboje, které mě nepřestávaly bavit. Největší výtku mám k příběhovému režimu, respektive k jeho komiksovému způsobu vyprávění. Samotný příběh je zajímavý, ale osobně bych uvítal více klasických animovaných cutscén, které by mě do děje dokázaly vtáhnout výrazně víc. To ale nic nemění na tom nejdůležitějším – Marvel Tōkon je neskutečně zábavná bojovka. Marvel mě ke hře přitáhl, ale výborný gameplay mě u ní udržel. Pokud stejně jako já milujete Marvel, ale bojovkám se normálně spíše vyhýbáte, právě Tōkon může být perfektní příležitostí dát tomuto žánru šanci.