Ghost of Yōtei: Complete Edition mě bavilo možná víc než základní hra | Recenze
Ghost of YōteiZdroj: PlayStation
Roberto Jalloul
4. října 202610:13
Návrat do světa Ghost of Yōtei jsem bral jako příjemný bonus. Echoes of Sekigahara mě ale nakonec překvapilo natolik, že jsem si některé jeho části užíval dokonce víc než původní hru.
Návrat do minulosti, který Atsu potřebovala
Complete Edition přináší především novou příběhovou kapitolu Echoes of Sekigahara a samostatný roguelite režim Most Wanted. Nejde o revoluci ani kompletní překopání toho, co Ghost of Yōtei nabízí. Sucker Punch místo toho staví na již známých základech, přidává novou oblast, další část příběhu Atsu, několik herních mechanik a nový způsob, jak si užít povedený soubojový systém. Výsledkem je obsah, který moc dobře ví, v čem byla původní hra nejsilnější, a snaží se právě tyto prvky ještě více vytáhnout do popředí.
Echoes of Sekigahara se tentokrát nezaměřuje pouze na dalšího padoucha, kterého je potřeba vystopovat a odstranit. Do centra dění se dostává Nagato, postava z Atsuiny minulosti, se kterou bojovala během bitvy u Sekigahary. Vyprávění díky tomu pracuje se současností i vzpomínkami na dobu před událostmi hlavní hry. Právě tato část mě bavila asi nejvíc, protože hlavní hrdince dodává další vrstvu a ukazuje ji trochu jinak, než jsme ji poznali během její cesty za pomstou. Echoes of Sekigahara díky tomu nepůsobí jako bezvýznamný přídavek, ale jako důležitá součást Atsuina příběhu.
Velkou roli zároveň hrají následky smrti Snakea, prvního velkého člena Yōtei Six, kterého Atsu zlikvidovala už na začátku původní hry. Zatímco v základním příběhu jsme s ním příliš mnoho času nestrávili, jeho smrt zanechala výraznou stopu. Jeho Vipers jsou nyní bez svého vůdce a vzniklé mocenské vakuum rozehrává události, které Echoes of Sekigahara využívá překvapivě dobře. Líbilo se mi, že se Sucker Punch vrátil právě k postavě, která v původní hře dostala minimum prostoru, a ukázal, že její smrt měla mnohem větší následky, než se původně zdálo.
Samotný příběh mě ve výsledku bavil možná ještě víc než hlavní kampaň. Je sevřenější, má dobré tempo a především vedlejší postavy a některé sidequesty na mě působily zajímavěji. Díky kompaktnějšímu rozsahu jsem měl častěji pocit, že jednotlivé aktivity skutečně někam vedou. Některé momenty lze sice předvídat a příběh nepřináší žádnou šokující revoluci, ale jako další kapitola Atsuina života funguje výborně a osobně patří k tomu nejlepšímu, co mi Ghost of Yōtei nabídl.
Ghost of YōteiZdroj: PlayStation
Menší svět, ve kterém mě bavilo ztrácet čas
Novou oblastí jsou Ashoro Foothills, které jsou výrazně kompaktnější než velké regiony základního Ghost of Yōtei. To však podle mě není nevýhoda. Právě naopak. Jednotlivé aktivity jsou blíž u sebe a při průzkumu jsem neměl pocit, že jen dlouhé minuty cestuji od jednoho bodu k druhému. Jsou zde nové bounty, vedlejší úkoly, svatyně a další aktivity, které dobře zapadají do struktury, na kterou jsme ze základní hry zvyklí. Menší rozloha podle mě Echoes of Sekigahara prospívá, protože celé dobrodružství působí soustředěněji.
Velmi příjemným prvkem je také Ashoro Springs, centrální místo regionu, které reaguje na některé věci, které během svého putování uděláte. Není to žádný komplexní systém budování města, ale pomáhá vytvořit pocit, že vaše aktivity mají na okolní svět nějaký dopad. Právě podobné drobnosti podle mě pomáhají tomu, že průzkum menšího regionu nepůsobí jen jako další seznam úkolů k odškrtnutí. Vedlejší obsah mě navíc tentokrát dokázal zaujmout o něco více než v základní hře.
A samozřejmě je tu prezentace. Ghost of Yōtei stále patří mezi nejkrásnější hry, které si na PlayStationu 5 můžete zahrát, a Echoes of Sekigahara na tom nic nemění. Jízda krajinou, výhledy, počasí, nasvícení nebo obyčejné zastavení na kopci dokážou stále vytvořit momenty, kdy jsem jednoduše přestal řešit úkol a jen se díval kolem sebe. Sucker Punch zkrátka stále perfektně ovládá práci s krajinou a umí z obyčejné cesty za dalším úkolem vytvořit nádhernou podívanou.
Ghost of YōteiZdroj: PlayStation
Když nestačí katana, vezměte pořádné kladivo
Základ soubojového systému zůstal prakticky stejný, což je zároveň výhoda i jedna z největších slabin DLC. Pokud vás bojování v Ghost of Yōtei bavilo, budete se okamžitě cítit jako doma. Pokud jste naopak očekávali zásadní evoluci, Echoes of Sekigahara ji nepřináší. Nové mechaniky však dokážou známý soubojový systém příjemně osvěžit, aniž by zbytečně měnily to, co už předtím fungovalo.
Mým favoritem jsou jednoznačně nové masivní zbraně. Obrovské palice a kladiva lze získávat během soubojů a proti nepřátelům působí skutečně brutálně. Mají omezenou životnost a po několika pořádných úderech se rozbijí, takže je nelze používat neustále. Právě díky tomu ale nepůsobí jako náhrada klasického arzenálu, nýbrž jako velmi zábavný doplněk. Navíc nacházejí využití proti novým obrněným protivníkům. Vzít do ruky obrovské kladivo a začít s ním odhazovat nepřátele mě jednoduše nepřestalo bavit.
Současně jsou ale právě souboje místem, kde je nejvíce znát, že jde stále o rozšíření původní hry. Design části nepřátel i některých střetnutí působí až příliš povědomě a ani bossové nejsou tak odlišní, jak bych si přál. Echoes of Sekigahara sice přidává několik novinek a dokáže známé situace různými způsoby obměňovat, ale základní DNA zůstává prakticky totožná. Naštěstí je soubojový systém Yōtei natolik povedený, že jsem s tím osobně neměl zásadní problém.
Ghost of YōteiZdroj: PlayStation
Most Wanted aneb ještě jeden pokus a končím
Druhou velkou částí Complete Edition je Most Wanted, samostatný singleplayerový roguelite režim, který mě bavil možná ještě víc, než jsem původně očekával. Princip je přitom jednoduchý a drží se klasických základů žánru. Vyberete si bounty a pustíte se do série stále náročnějších soubojů, během kterých postupně získáváte nové perky a skládáte si vlastní build. Celý run jedete v podstatě na jeden pokus. Pokud zemřete, aktuální cesta končí a musíte začít znovu, přičemž část získané měny a permanentních vylepšení vám pomůže při dalších výpravách. Právě neustálé vylepšování a pocit, že další pokus už konečně vyjde, dělají z Most Wanted překvapivě návykovou záležitost.
Most Wanted samozřejmě v rámci žánru nevymýšlí nic převratného, jenže těží z něčeho mnohem důležitějšího – Ghost of Yōtei má jednoduše skvělý soubojový systém. Když odstraníte cestování, dialogy a průzkum a necháte hráče prakticky pouze bojovat, krásně vynikne střídání zbraní, odrážení útoků a likvidování větších skupin protivníků. Po jednotlivých střetnutích navíc získáváte náhodné perky, takže se každý pokus může postupně vyvinout trochu jiným směrem. Čím déle jsem Most Wanted hrál a čím více možností jsem odemykal, tím více mě bavil. Z počátečního jednoduchého režimu se postupně stává prostor, kde si můžete vytvářet opravdu silné a zábavné kombinace schopností.
Velkým lákadlem jsou také čtyři hratelné postavy – Atsu, Oyuki, Nagato a především Jin Sakai. Právě návrat protagonisty Ghost of Tsushima mě potěšil asi nejvíc. Jin navíc nepůsobí pouze jako jiný skin, protože se vrací jeho známé bojové postoje, Dance of Wrath i Ghost Stance. Po letech se znovu chopit Jina Sakaie a využívat jeho známý styl boje je skvělým dárkem pro fanoušky Ghost of Tsushima.
A když už jsme u odměn, jednu věc musím zmínit, i když nechci kazit samotné překvapení. Za hraní a dokončování obsahu můžete narazit také na skiny odkazující na několik dalších PlayStation her. Schválně nebudu prozrazovat, o jaké konkrétní hry a podoby jde, protože právě jejich objevení mě osobně dost pobavilo. Je to sice jen drobnost, která na samotnou hratelnost nemá zásadní vliv, ale jako malý bonus pro fanoušky PlayStationu funguje perfektně. Most Wanted tak pro mě rozhodně není jen výplňovým režimem. Je to opravdu zábavný přídavek, ke kterému jsem měl chuť se opakovaně vracet.
Ghost of YōteiZdroj: PlayStation
Rozloučení, které stálo za návrat
Ghost of Yōtei: Complete Edition mě nakonec překvapilo mnohem víc, než jsem očekával. Šel jsem do něj s tím, že dostanu několik dalších hodin hry, kterou už velmi dobře znám. Místo toho jsem dostal jednu z částí Ghost of Yōtei, která mě bavila vůbec nejvíc. Echoes of Sekigahara těží z kompaktnějšího světa, zajímavějších vedlejších aktivit a především příběhu, který dokáže Atsu dodat další hloubku. V některých chvílích jsem si dokonce říkal, že je škoda, že část těchto událostí nebyla už součástí původní kampaně.
Most Wanted je potom velmi povedeným bonusem. Sucker Punch zde nevytvořil konkurenta pro největší roguelite hry na trhu, ale dokázal vzít jeden z nejsilnějších prvků Yōtei – souboje – a postavit kolem něj režim, ve kterém se dá bez problémů strávit několik dalších večerů. Princip jednoho pokusu, postupného budování buildu a následného návratu na začátek po smrti funguje s bojovým systémem Yōtei překvapivě dobře. Návrat Jina Sakaie, odemykání dalších možností a několik povedených překvapení v podobě kosmetických odměn jsou pak příjemnou třešničkou na dortu.
Pokud má být Complete Edition na nějakou dobu posledním velkým návratem do tohoto světa, pak jde o velmi povedené rozloučení. Je trochu škoda, že Echoes of Sekigahara není ještě rozsáhlejší a že část nepřátel či soubojů nepůsobí výrazněji odlišně od základní hry. Přesto jsem byl rád za každou další hodinu strávenou v nádherném Japonsku. Sucker Punch nevynalezlo Ghost of Yōtei podruhé. Vzalo to nejlepší, co už fungovalo, přidalo velmi dobrý příběh, několik svěžích mechanik a zábavný roguelite režim. A někdy přesně tohle od povedeného DLC chcete.
Je Ghost of Yōtei: Complete Edition Worth it?
Ano. Ghost of Yōtei: Complete Edition je velmi povedeným rozšířením už tak skvělé hry a Echoes of Sekigahara mě v některých ohledech bavilo dokonce více než původní kampaň. Nový příběh přidává Atsu další potřebnou hloubku, Ashoro Foothills nabízí nádhernou a příjemně kompaktní oblast a masivní zbraně dokážou soubojový systém příjemně osvěžit. Most Wanted k tomu přidává návykovou možnost, jak si naplno užít souboje, experimentovat s různými buildy a znovu si zahrát za Jina Sakaie. Zamrzí kratší rozsah příběhové části, pomalejší rozjezd Most Wanted a fakt, že část nepřátel a bossů působí až příliš známě. Jako celek jde ale o návrat, kterého rozhodně nelituji.