Clive Barker’s Hellraiser: Revival nabízí brutální a překvapivě zábavný horor | Recenze
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Roberto Jalloul
9. října 202620:08
Hellraiser patří mezi nejikoničtější hororové značky všech dob, ale na pořádnou videoherní adaptaci si fanoušci museli počkat dlouhá léta. Clive Barker’s Hellraiser: Revival konečně přináší krvavou výpravu do světa cenobitů, která rozhodně není pro slabší povahy. A přestože jsem měl z výsledku původně obavy, nakonec mě čekalo velmi příjemné překvapení.
Návrat kultovní hororové legendy
Když se v roce 1987 objevil v kinech první Hellraiser od režiséra Cliva Barkera, málokdo mohl tušit, že vzniká jedna z nejvýraznějších hororových značek vůbec. Film si získal pozornost především svým nekompromisním zpracováním bolesti, utrpení a lidských tužeb, které překračují hranice běžného chápání. Jeho nejvýraznější postavou se stal Pinhead, démonická bytost s charakteristickými hřeby v hlavě, která společně s ostatními cenobity představovala zcela odlišný druh hororového zla. Hellraiser nikdy nebyl pouze o strašení, ale především o překračování hranic mezi bolestí, potěšením a utrpením. Právě tuto filozofii se nyní pokouší přenést do videoherního světa studio Saber Interactive.
Přiznám se, že jsem měl před vydáním Clive Barker’s Hellraiser: Revival poměrně velké obavy. Filmové značky totiž ve videoherním prostředí nemají vždy nejlepší pověst a podobné projekty často doplácejí na nevyužitý potenciál své předlohy. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že se vývojářům podařilo vytvořit skutečně zábavný survival horor, který se nebojí vlastní identity. Hellraiser: Revival sice není dokonalou hrou a během hraní jsem narazil na několik nepříjemných nedostatků, ale ve výsledku jsem si krvavou cestu jeho světem opravdu užil. A co je možná nejdůležitější, hra dokáže zaujmout i hráče, kteří původní filmy nikdy neviděli.
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Cesta do pekla začíná otevřením tajemné kostky
Příběh nás staví do role Aidana Lynche, jehož život se během jediného okamžiku promění v naprostou noční můru. Společně se svou partnerkou Sunny se zaplete do událostí spojených s tajemným artefaktem známým jako Konfigurace Genesis. Právě tato záhadná kostka otevírá cestu k cenobitům a jejich děsivému světu, ve kterém bolest a rozkoš splývají v jedno. Sunny se následně ocitá v zajetí pekelných sil a Aidan se vydává na nebezpečnou cestu, aby ji zachránil. Během svého putování se setkává nejen s nejrůznějšími monstry a fanatickými kultisty, ale také se samotným Pinheadem, který má s celou situací vlastní plány.
Samotná zápletka má rozhodně potenciál, bohužel její zpracování není po celou dobu stejně přesvědčivé. První polovina příběhu na mě působila poměrně slabě a dlouho jsem měl pocit, že se děj nikam výrazně neposouvá. Aidanova motivace je sice pochopitelná, ale jednotlivým událostem zpočátku chybí větší naléhavost a postavy nejsou natolik zajímavé, abych se do jejich osudů skutečně ponořil. Naštěstí se situace postupně zlepšuje a především ve druhé polovině začíná příběh konečně nabírat potřebné tempo. Přibývají zajímavější události, výraznější momenty a také důvody, proč chtít zjistit, jak celé dobrodružství dopadne. Je jen škoda, že hra nedokáže podobnou úroveň vyprávění nabídnout už od samotného začátku.
Co mě ale mrzelo možná ještě více, bylo poměrně omezené využití samotného Pinheada a ostatních cenobitů. Právě tyto postavy jsou jedním z hlavních důvodů, proč je Hellraiser tak nezaměnitelný, a osobně jsem očekával, že budou hrát mnohem výraznější roli. Samozřejmě se ve hře objeví a jejich přítomnost dokáže vytvořit velmi působivé okamžiky, ale vzhledem k tomu, že jde o oficiální adaptaci Hellraisera, bych si přál, aby Pinhead a ostatní cenobité dostali podstatně více prostoru. Vývojáři přitom dokázali jejich svět zachytit velmi dobře, takže jejich menší zapojení působí jako zbytečně promarněná příležitost.
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Survival horor, který se hraje překvapivě dobře
Zatímco příběh potřebuje nějaký čas, aby se pořádně rozjel, samotná hratelnost mě dokázala zaujmout prakticky od začátku. Hellraiser: Revival je survival horor z pohledu první osoby, který kombinuje průzkum prostředí, souboje, sbírání surovin, výrobu předmětů a řešení menších hádanek. V mnoha ohledech připomíná moderní díly Resident Evilu, především důrazem na správné hospodaření s dostupnými prostředky. Během hraní procházíte nejrůznější lokace, prohledáváte místnosti, nacházíte munici a materiály a postupně se připravujete na další střet s nepřáteli. Právě kombinace průzkumu, craftingu a neustálého boje o přežití patří mezi největší přednosti celé hry.
Velmi mě potěšila také rozmanitost dostupných zbraní. Kromě klasických střelných zbraní můžete využívat nejrůznější zbraně na blízko, které se ovšem postupně opotřebovávají a mohou se rozbít. Hra vás tak přirozeně nutí přemýšlet nad tím, kdy je lepší šetřit municí a kdy se naopak vyplatí pustit do nepřátel z bezprostřední blízkosti. Nechybí ani možnost vylepšovat střelné zbraně, díky čemuž jsou postupně účinnější. Velkou roli přitom hraje samotné prostředí, protože nebezpečné předměty rozeseté kolem vás mohou být stejně užitečné jako zbraň v ruce. Souboje jsou díky tomu dostatečně pestré a ani po několika hodinách jsem neměl pocit, že bych neustále dělal úplně to samé.
Samostatnou kapitolu představuje Konfigurace Genesis, která Aidanovi propůjčuje nadpřirozené schopnosti. Pomocí tajemné kostky můžete manipulovat s předměty, vrhat ostré objekty proti nepřátelům, využívat oheň nebo později přivolávat démonické řetězy, které dokážou protivníky doslova roztrhat. Velmi užitečná je také možnost dorazit oslabeného nepřítele speciální popravou, která vám obnoví část zdraví. Používání schopností je omezeno zvláštním zdrojem nazývaným Utrpení, takže je nemůžete využívat neustále. Konfigurace Genesis je podle mě jedním z nejlepších nápadů celé hry, protože dodává jinak poměrně tradičnímu survival hororu vlastní identitu. Kombinování klasických zbraní s nadpřirozenými schopnostmi je zábavné, vizuálně působivé a často dokáže zachránit situaci, kdy už vám dochází munice.
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Krev, nahota a brutalita bez jakýchkoliv kompromisů
Jestli v něčem Hellraiser: Revival skutečně vyniká, je to jeho naprosto nekompromisní přístup k brutalitě a dospělým tématům. Už během prvních hodin je jasné, že se vývojáři nesnažili vytvořit horor, který by byl přístupný co nejširšímu publiku. Právě naopak. Hra se nebojí explicitního násilí, nahoty, sexuálních motivů ani nejrůznějších zvráceností, které jsou s Hellraiserem neodmyslitelně spojené. Krev, rozřezaná těla, lidské ostatky a groteskně zdeformované bytosti jsou prakticky na denním pořádku. A rozhodně nejde pouze o několik krvavých scén, které by měly hráče šokovat na začátku. Podobná estetika prostupuje celým dobrodružstvím a vytváří skutečně nepříjemnou, ale zároveň fascinující atmosféru.
Velmi výrazně jsou zastoupeny také BDSM motivy, které se objevují nejen ve výpravě, ale dokonce i v některých herních situacích. Během svého průchodu například navštívíte prostředí připomínající specializovaný BDSM klub, kde se odehrávají velmi explicitní a místy až absurdní situace. Nechybí bičování, nejrůznější sexuální pomůcky ani otevřené zobrazování lidských intimních partií. Přiznám se, že některé momenty mě skutečně překvapily a občas jsem jen nevěřícně sledoval, co všechno si vývojáři dovolili do hry zařadit. Zároveň ale musím uznat, že právě takové pojetí k Hellraiserovi patří. Svět Cliva Barkera byl vždy postaven na prolínání bolesti, rozkoše a lidské posedlosti, takže by bylo zvláštní, kdyby se hra podobným tématům vyhýbala.
Zajímavé přitom je, že navzdory všem těmto znepokojivým motivům jsem se během hraní vlastně příliš nebál. Hellraiser: Revival podle mě není horor, který by vás neustále děsil nebo nutil každých pár minut odkládat ovladač. Místo toho sází především na nepříjemnou atmosféru, odpudivý design nepřátel a intenzivní souboje. To ovšem nepovažuji za zásadní nedostatek, protože hra se očividně snaží nabídnout trochu jiný typ hororového zážitku. Nejde o neustálý strach z toho, co na vás vyskočí ze tmy, ale spíše o pocit, že se pohybujete ve světě, kde je naprosto všechno zvrácené a nebezpečné. A v tomto směru funguje Hellraiser opravdu výborně.
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Rozmanité prostředí, ale také opakující se bossové
Velkou pochvalu si zaslouží také střídání jednotlivých prostředí a herních situací. Jednou procházíte relativně běžnými lokacemi, kde hledáte zásoby a bojujete s nepřáteli, jindy se ocitnete v děsivém Labyrintu cenobitů, který se řídí vlastními pravidly. Tyto pasáže často kladou větší důraz na průchod prostředím, vyhýbání se pastem nebo řešení jednoduchých hádanek. Nechybí ani stealth sekvence, během nichž je výhodnější nepřátelům se vyhnout než s nimi bojovat. Právě díky tomuto střídání jednotlivých činností si hra dokáže udržet poměrně svižné tempo a nenudí ani v klidnějších okamžicích. Některé pasáže založené na plížení ovšem působí poněkud jednoduše a jejich zpracování nedosahuje úrovně klasických soubojů.
Co už mi ale začalo postupně vadit, jsou některé souboje s bossy. Rozhodně nechci tvrdit, že by všechny byly špatné, protože hra nabízí také několik povedených a unikátních protivníků, jejichž střety dokážou příjemně překvapit. Problém nastává ve chvíli, kdy se začnou určití bossové opakovat. Ve chvíli, kdy jsem se se stejným protivníkem utkal přibližně počtvrté, už jsem měl opravdu pocit, že by to stačilo. Opakované souboje totiž nepřinášejí dostatek nových prvků, aby dokázaly být stejně zajímavé jako při prvním setkání. Navíc jsou někteří nepřátelé poměrně odolní a dokážou spotřebovat značné množství munice, což může být vzhledem k omezeným zásobám docela frustrující. Při větší rozmanitosti bossů by závěrečná část dobrodružství působila mnohem lépe.
Clive Barker’s Hellraiser: RevivalZdroj: Saber
Působivá atmosféra s několika technickými nedostatky
Po vizuální stránce se vývojářům podařilo velmi dobře zachytit charakteristickou estetiku Hellraisera. Jednotlivé lokace jsou plné znepokojivých detailů, krvavých dekorací, lidských ostatků a nejrůznějších konstrukcí, které působí, jako by vznikly přímo v pekle. Zvlášť povedené jsou pasáže odehrávající se v Labyrintu, kde se realita postupně mění v naprostou noční můru. Velkou roli hraje také osvětlení, které dokáže vytvořit působivou atmosféru i bez neustálého spoléhání na úplnou tmu. Zvukové efekty během soubojů navíc dobře podporují brutalitu jednotlivých střetů. Největší předností audiovizuálního zpracování tak není samotná technická vyspělost, ale především schopnost vytvořit svět, který působí skutečně odpudivě a zároveň fascinujícím způsobem.
Bohužel se během hraní objevilo také několik technických problémů. Nejvíce mě překvapila chyba spojená s ovládáním pohybu, kdy se postava občas vydala opačným směrem, než jaký jsem zadal. Stalo se mi například, že jsem chtěl jít dopředu, ale Aidan začal couvat, případně se při pohybu dozadu vydal opačným směrem. Nešlo o problém, který by mi úplně znemožnil pokračovat, ale rozhodně dokázal narušit plynulost hraní. Objevily se také drobnější glitche, které naštěstí neměly zásadní dopad na celý zážitek. Technický stav tedy není bezchybný, ale většina problémů, na které jsem narazil, působila spíše jako nedostatky, které by mohly odstranit budoucí aktualizace. Přesto jde o chyby, které by se u vydané hry ideálně objevovat neměly.
Sedm hodin krvavé zábavy za rozumnou cenu
Za zmínku rozhodně stojí také samotná délka dobrodružství. Hellraiser: Revival nabízí přibližně sedm hodin hraní, což vzhledem k cenovce pohybující se okolo tisíce korun považuji za naprosto přijatelnou nabídku. Osobně oceňuji, že se vývojáři nepokoušeli za každou cenu vytvořit dvacetihodinovou hru, která by svou délku natahovala zbytečnými úkoly nebo opakovaným procházením stejných lokací. Přestože se některé boss fighty opakují, celkově má dobrodružství poměrně dobré tempo a díky střídání různých herních situací dokáže zabavit po většinu své délky. Za přibližně tisíc korun tak dostanete intenzivní, krvavý a překvapivě pestrý survival horor, který podle mě svou cenu dokáže obhájit. Samozřejmě bych se nezlobil, kdyby dobrodružství nabídlo ještě několik dalších hodin, ale v tomto případě dávám přednost kratšímu a zábavnému zážitku před zbytečně natahovaným obsahem.
Je Clive Barker’s Hellraiser: Revival Worth It?
Clive Barker’s Hellraiser: Revival pro mě představuje jedno z příjemnějších hororových překvapení. Původně jsem měl z videoherní adaptace kultovní značky obavy, ale vývojáři ze Saber Interactive nakonec dokázali vytvořit velmi povedený survival horor, který stojí především na zábavné hratelnosti, rozmanitých soubojích, povedené atmosféře a nekompromisní brutalitě. Kombinace klasických zbraní, craftingu a nadpřirozených schopností funguje překvapivě dobře a dokáže zabavit prakticky po celou dobu hraní. Zároveň ale nejde o bezchybnou hru. První polovina příběhu se rozjíždí příliš pomalu, některé boss fighty se zbytečně opakují, technické nedostatky občas narušují plynulost hraní a především mě mrzí, že Pinhead a ostatní cenobité nedostali více prostoru. Přesto všechno jsem se během přibližně sedmihodinového dobrodružství opravdu dobře bavil a za cenu kolem tisícovky považuji Hellraiser: Revival za velmi solidní nabídku. Pokud máte rádi survival horory, nevadí vám extrémní brutalita a hledáte něco trochu odlišného od tradičních strašidelných her, rozhodně bych vám tento titul doporučil. Hellraiser: Revival totiž dokazuje, že i kultovní filmová značka může dostat povedenou videoherní adaptaci, která má vlastní identitu a především dokáže skvěle zabavit.