Top 10 nejhorších her roku 2025
MindsEyeZdroj: IO Interactive
Roberto Jalloul
29. prosince 202519:55
Rok 2025 přinesl řadu skvělých herních zážitků, ale zároveň ukázal i odvrácenou stranu herního průmyslu. Některé tituly doplatily na uspěchaný vývoj, jiné na špatná designová rozhodnutí nebo neschopnost naplnit vlastní ambice. Ať už šlo o technický stav, obsah nebo samotnou hratelnost, následující hry patří k těm, které letos zklamaly nejvíce.
MindsEye
MindsEyeZdroj: IO Interactive
MindsEye patřila mezi nejambicióznější nové značky roku 2025. Studio Build A Rocket Boy, vedené bývalým producentem série GTA Lesliem Benziesem, slibovalo filmový příběh, moderní akční hratelnost a otevřený svět nové generace. Očekávání byla obrovská – realita bohužel opačná.
Hra vyšla ve stavu, který působil nedokončeně už při prvním spuštění. Technické problémy byly časté a výrazné: kolísající snímková frekvence, bugy v hlavních misích, rozpadající se animace i pády hry. Na všech platformách se objevovaly chyby, které zásadně narušovaly plynulost hraní a kazily celkový dojem.
Zklamáním byl i samotný gameplay. Souboje působily bez hloubky, nepřátelé měli slabou umělou inteligenci a otevřený svět nenabízel dostatek smysluplných aktivit. Vedlejší úkoly se rychle opakovaly a hráče nedokázaly motivovat k průzkumu. Místo živého světa hra často působila prázdně a nudně.
Ani příběh, který měl být hlavním tahákem, nedokázal situaci zachránit. Přestože sci-fi námět zněl zajímavě, vyprávění bylo roztříštěné a emocionálně nevýrazné. Postavy si hráč jen těžko oblíbil a klíčové momenty nepřicházely s potřebnou gradací.
MindsEye se tak rychle zařadila mezi nejhůře hodnocené hry roku 2025. Ne kvůli jedné konkrétní chybě, ale kvůli kombinaci technických problémů, slabého designu a nesplněných slibů.
Wuchang: Fallen Feathers
Wuchang: Fallen FeathersZdroj: 505 Games
Wuchang: Fallen Feathers patřila mezi nejočekávanější soulslike hry roku 2025, především díky atraktivnímu zasazení do temné verze starověké Číny a výrazné stylizaci. První ukázky slibovaly atmosférickou akční RPG inspirovanou žánrovými velikány. Po vydání ale přišlo vystřízlivění.
Hlavním problémem hry je nevyvážená a nedotažená hratelnost. Soubojový systém sice na první pohled působí efektně, ale v praxi je nepřesný a místy frustrující. Animace útoků nejsou dostatečně čitelné, reakce postavy mají zpoždění a střety s nepřáteli často působí nespravedlivě spíš než výzvou založenou na dovednostech.
Výraznou slabinou je také technický stav. Hráči si stěžovali na kolísající výkon, propady snímkové frekvence a chyby v kolizích prostředí, které komplikovaly průchod lokacemi. U hry, která staví na přesném načasování a kontrole, jsou tyto problémy obzvlášť citelné.
Ani level design nedokázal naplnit očekávání. Prostředí sice vypadají vizuálně zajímavě, ale často působí prázdně a postrádají zapamatovatelné momenty. Checkpointy jsou rozmístěny nevyváženě a některé pasáže zbytečně trestají hráče bez jasného důvodu.
Příběh, který měl být jedním z taháků hry, zůstává spíš v pozadí. Vyprávění je roztříštěné a bez silnějších postav či emocí, což ztěžuje ponoření do světa. Místo temné, tajemné atmosféry hra často působí chladně a odtažitě.
Wuchang: Fallen Feathers tak skončila jako titul, který vypadal lépe, než se hrál. Ambice tu byly, ale jejich realizace zůstala za očekáváním hráčů i kritiků.
Disney Villains: Cursed Café
Disney Villains: Cursed CaféZdroj: Disney
Disney Villains: Cursed Café vsadila na netradiční kombinaci vizuální novely a jednoduché simulace kavárny. Hráč se ujímá role „potionisty“, který připravuje kouzelné nápoje pro slavné Disney padouchy v moderním alternativním světě. Na první pohled jde o originální a stylový nápad, který cílí především na fanoušky značky.
Hlavním problémem hry je ale velmi plytká hratelnost. Samotné vaření lektvarů je extrémně jednoduché a prakticky se nemění po celou dobu hraní. Herní smyčka se rychle vyčerpá a hráč brzy zjistí, že dělá stále totéž bez výraznějšího vývoje nebo výzvy.
Silnější stránkou jsou dialogy a práce s postavami. Ikoničtí padouši jsou napsaní s lehkým nadhledem a jejich interakce dokážou pobavit. Jenže právě tyto momenty nedokážou zakrýt fakt, že hra nenabízí dostatek obsahu, aby udržela pozornost na delší dobu. Příběhové větve jsou krátké a jejich dopad na celkový průběh hry je spíše kosmetický.
Problémem je i tempo. Hra postupuje pomalu, ale zároveň nenabízí dostatek zajímavých rozhodnutí, která by tento pomalejší styl ospravedlnila. Výsledkem je zážitek, který působí spíš jako interaktivní doplněk k Disney značce než jako plnohodnotná hra.
Disney Villains: Cursed Café tak zapadá do kategorie titulů, které fungují jen pro úzkou cílovou skupinu. Fanoušci Disney si zřejmě užijí styl a postavy, ale pro běžného hráče jde o rychle zapomenutelnou zkušenost, která nenaplňuje očekávání kladená na hry roku 2025.
Plants vs. Zombies: Replanted
Plants vs. Zombies: ReplantedZdroj: Electronic Arts
Plants vs. Zombies: Replanted je moderní reinterpretace kultovní tower-defense série. Namísto nostalgického návratu, který by potěšil fanoušky originálu, si však hra vysloužila kritiku za řadu zásadních nedostatků, díky nimž patří mezi méně povedené letošní tituly.
Zásadní problém spočívá v herní rovnováze. Nepřátelé a úrovně nebyly dobře vyvážené, což ve výsledku vedlo k pocitu, že útočící vlny nejsou výzvou založenou na strategii, ale na náhodě a frustraci. Některé vlny zombie přicházely bez adekvátní možnosti obrany a hráči museli opakovaně restartovat úrovně, což ubíralo na zábavě.
Další slabinou je úroveň obsahu. Hra nabídla relativně málo map, rostlin a zombies typů ve srovnání s očekáváním dlouholeté komunity. Očekávalo se, že „Replanted“ rozšíří a obohatí klasický základ, místo toho však působí spíš jako redukovaná verze bez silného pocitu postupného odemykání a růstu.
Technické problémy rovněž komplikovaly zážitek. Někteří hráči hlásili zadrhávání animací, problémy s načítáním a vizuální glitchy, které byly obzvlášť patrné během intenzivních vln. V kombinaci s nedostatečnou optimalizací to přispělo k celkovému dojmu, že hra nebyla dostatečně doladěná před vydáním.
I když vizuální stránka působí svěže a barevně, a styl se drží estetického odkazu série, samotná hratelnost nedokáže naplnit očekávání, která fans kladli na nový díl. Místo strategické hloubky a promyšlených kol se hráči často setkávali s frustrujícím „trial and error“ stylem, který hře ubíral na zábavnosti.
Plants vs. Zombies: Replanted tak skončila jako titul, který sice nese jméno legendární série, ale nedokáže doručit její kvality v moderním vydání.
FBC: Firebreak
FBC: FirebreakZdroj: Remedy Entertainment
FBC: Firebreak je kooperativní first-person shooter od studia Remedy Entertainment. Spin-off oceňované hry Control. Titul měl nabídnout týmovou akci zasazenou do paranormálního světa Federálního úřadu pro kontrolu, tentokrát však s důrazem na multiplayerový zážitek. Právě zde ale hra začala narážet na své limity.
Hlavním problémem FBC: Firebreak je nedostatek obsahu a výrazná repetitivnost. Mise se rychle začnou opakovat, mapy se od sebe liší jen minimálně a hráč má často pocit, že dělá stále totéž bez skutečného posunu. Herní smyčka je jednoduchá a postrádá momenty, které by dokázaly udržet dlouhodobou motivaci.
Kooperativní souboje sice zpočátku fungují, ale brzy se ukáže, že nepřátelé i herní situace postrádají variabilitu. Absence hlubšího progresního systému navíc způsobuje, že odměny za hraní působí nevýrazně a návraty do hry nemají dostatečný tah.
Problémem je i identita samotného titulu. FBC: Firebreak se pohybuje někde mezi lehkou kooperativní akcí a plnohodnotnou střílečkou, aniž by se dokázala jasně vymezit. Oproti příběhově silnému Controlu zde chybí výraznější narativní motivace a atmosféra, která by svět dokázala opravdu prodat.
I přes solidní vizuální zpracování a zajímavé univerzum se FBC: Firebreak nedokázala prosadit mezi ostatními tituly roku 2025. Místo slibného rozšíření Control světa působí spíš jako experiment, který zůstal na půli cesty.
Splitgate 2
Splitgate 2Zdroj: 1047 Games
Splitgate 2 je pokračování free-to-play arénové střílečky, která si původně získala hráče originálním spojením rychlé FPS akce a portálové mechaniky. Druhý díl měl tento nápad rozšířit, nabídnout více režimů a posunout sérii blíž moderním multiplayerovým trendům. Po vydání ale přišlo spíš rozčarování než nadšení.
Základní střelba a práce s portály sice stále fungují, ale hra jako celek působí nevyváženě a chaoticky. Nové režimy, včetně snahy o širší multiplayerový záběr, nepůsobí dotaženě a často postrádají jasnou identitu. Místo soustředěného zážitku nabízí Splitgate 2 směs nápadů, které spolu ne vždy dobře fungují.
Výrazným problémem se stal obsah při vydání. Mnoho hráčů kritizovalo nedostatek map, slabý progresní systém a pocit, že hra byla uvedena na trh příliš brzy. Kritika se rychle rozšířila napříč komunitou a negativní reakce převažovaly nad pozitivními ohlasy.
Situace došla tak daleko, že se vývojáři rozhodli vrátit Splitgate 2 zpět do betaverze, a to právě kvůli silné negativitě ze strany hráčů. Tento krok měl umožnit zásadní úpravy hratelnosti, systémů i celkového směřování hry, ale zároveň jasně ukázal, že titul nebyl připraven na plnohodnotné vydání.
Další vlnu kritiky vyvolala také monetizace, která na hráče působila agresivně a neodpovídala množství obsahu, jež hra nabízela. V kombinaci s technickými nedostatky a nejasnou vizí to výrazně poškodilo důvěru komunity.
Splitgate 2 se tak zařadila mezi hry roku 2025, které měly silný základ, ale selhaly v realizaci. Místo sebevědomého pokračování přišla hra, která musela po vydání udělat krok zpět a znovu hledat svou identitu.
Tales of the Shire
Tales of the ShireZdroj: Fictions
Tales of the Shire je pohodová life-sim hra zasazená do světa Pána prstenů, která vyšla v roce 2025. Zaměřuje se na klidný život hobitů v Kraji, každodenní činnosti, vaření, zahradničení a budování vztahů. Na papíře šlo o ideální „cozy“ titul pro fanoušky Středozemě, realita ale zůstala výrazně za očekáváním.
Největším problémem hry je extrémně pomalé tempo a minimální herní hloubka. Aktivity, které mají tvořit jádro zážitku, se rychle začnou opakovat a postrádají výraznější variabilitu. Hráč má často pocit, že dělá stále totéž, aniž by hra nabízela silnější motivaci nebo pocit skutečného postupu.
Zklamáním je i práce se samotnou licencí. Přestože je prostředí Kraje vizuálně příjemné a stylizace odpovídá předloze, hra nedokáže svět Pána prstenů smysluplně využít. Příběh je nevýrazný, postavy působí ploše a chybí momenty, které by dokázaly vyvolat emoce nebo pocit, že se nacházíte v ikonickém fantasy světě.
Technická stránka rovněž nepomohla celkovému dojmu. Hráči si stěžovali na drobné bugy, neplynulé animace a nevyvážené ovládání, které ještě více zpomalovalo už tak klidné tempo hry. U titulu, který má být relaxační, se tyto nedostatky stávají výrazně rušivými.
Tales of the Shire tak skončilo jako hra, která sází víc na atmosféru než na hratelnost, ale ani tu nedokáže dlouhodobě udržet. Pro úzkou skupinu fanoušků může fungovat jako nenáročná relaxace, pro většinu hráčů však působí prázdně a rychle omrzí.
Nintendo Switch 2 Welcome Tour
Nintendo Switch 2 Welcome TourZdroj: Nintendo
Nintendo Switch 2 Welcome Tour jako oficiální „uvítací“ titul pro novou konzoli Nintendo Switch 2. Jejím cílem bylo hráčům představit nové funkce hardwaru, ovládání a technické možnosti systému prostřednictvím krátkých interaktivních ukázek a miniher. V praxi ale hra působí spíš jako povinná prezentace než plnohodnotný herní zážitek.
Největším problémem Welcome Tour je extrémně omezený obsah. Většina aktivit má podobu krátkých technických demonstrací, které sice vysvětlují funkce konzole, ale jen málokdy jsou skutečně zábavné. Minihry postrádají hloubku, výzvu i důvod se k nim vracet, což výrazně snižuje jejich životnost.
Hra také trpí tím, že nenabízí žádný skutečný herní cíl. Chybí pocit postupu, odměn nebo výzev, které by motivovaly k dalšímu hraní. Jakmile si hráč projde všechny ukázky, není zde prakticky nic, co by ho přimělo pokračovat.
Zklamáním je i fakt, že titul působí spíš jako rozšířený manuál než hra, která by měla reprezentovat start nové generace konzole. Mnoho hráčů očekávalo alespoň kreativní nebo hravou formu, podobně jako tomu bylo u dřívějších „tech demo“ her od Nintenda. Welcome Tour však zůstává až příliš sterilní a opatrná.
Nintendo Switch 2 Welcome Tour tak zapadá mezi tituly roku 2025, které fungují jen jako doplněk hardwaru, nikoli jako samostatná hra. Jako bezplatná ukázka by dávala smysl, ale jako plnohodnotný titul působí nevýrazně a rychle zapomenutelně.
Fast & Furious: Arcade Edition
Fast & Furious: Arcade EditionZdroj: GameMill Entertainment
Fast & Furious: Arcade Edition jako závodní hra inspirovaná filmovou sérií Rychle a zběsile. Tvůrci vsadili na arkádový styl, jednoduché ovládání a známou značku, která má oslovit co nejširší publikum. Výsledkem je ale titul, který působí spíš jako rychlá licenční výplň než plnohodnotná závodní hra.
Hlavním problémem je extrémně plytká hratelnost. Závody postrádají jakoukoliv hloubku, tratě jsou krátké a málo nápadité a ovládání vozidel je zjednodušené natolik, že rychle přestává být zábavné. Hra prakticky nevyžaduje žádné dovednosti a velmi brzy se promění v monotónní jízdu bez výzvy.
Obsah je dalším výrazným slabým místem. Nabídka aut, tratí i herních režimů je omezená a nepůsobí jako něco, co by dokázalo udržet hráče déle než několik desítek minut. Postup hrou je rychlý, ale zároveň prázdný – chybí pocit odměny nebo motivace se ke hře vracet.
Ani prezentace nedokáže titul zachránit. Přestože se hra snaží napodobit filmovou dynamiku série Fast & Furious, chybí jí energie a styl, které filmy definují. Hudba, vizuální efekty i celková atmosféra působí lacině a bez identity.
Fast & Furious: Arcade Edition tak skončila jako hra, která sází výhradně na známé jméno, ale herně nenabízí téměř nic navíc. Pro fanoušky závodních her jde o rychle zapomenutelný titul a pro fanoušky filmové série spíš o zklamání než o splněný sen.
Hunter x Hunter: Nen x Impact
Hunter x Hunter: Nen x ImpactZdroj: Bushiroad Games
Hunter x Hunter: Nen x Impact bojová hra založená na populárním anime a manze Hunter x Hunter. Očekávání byla vysoká, protože značka má silnou fanouškovskou základnu a bojový systém založený na schopnostech Nen nabízel velký potenciál. Výsledná hra ale působí spíš jako promarněná příležitost.
Největším problémem je zjednodušený a mělký soubojový systém. Přestože hra pracuje s pojmem Nen, jeho využití je velmi povrchní a nenabízí dostatečnou variabilitu ani strategickou hloubku. Souboje se rychle začnou opakovat a brzy je jasné, že hra necílí na zkušené fanoušky bojovek, ale spíš na nenáročné publikum.
Další slabinou je malý obsah při vydání. Nabídka postav je omezená, herní režimy působí základně a chybí výraznější singleplayerový obsah, který by dokázal využít bohatý svět Hunter x Hunter. Příběhová část je krátká a slouží spíš jako povinná výplň než skutečný tahák.
Technické zpracování rovněž neoslní. Animace působí trhaně, některé efekty jsou nevýrazné a arény postrádají detail i atmosféru. U hry založené na akčním anime je to citelný problém, protože souboje postrádají potřebnou dynamiku a „wow efekt“.
Hunter x Hunter: Nen x Impact tak skončila jako titul, který těží hlavně ze známé licence, ale herně zaostává za konkurencí i očekáváním fanoušků. Pro skalní příznivce série může jít o krátkodobou zábavu, pro většinu hráčů však působí jako rychle zapomenutelná bojovka bez výraznější identity.
Rok promarněného potenciálu
Top 10 nejhorších her roku 2025 neukazuje jen jednotlivé přešlapy, ale především opakující se problém herního průmyslu. Většina těchto titulů neselhala kvůli jedné zásadní chybě, ale kvůli kombinaci uspěchaného vydání, nedostatku obsahu a neschopnosti naplnit vlastní ambice.
Často šlo o hry se silnou značkou nebo slibným konceptem, které ale vycházely dřív, než byly skutečně připravené. Technické problémy, mělká hratelnost nebo chybějící identita pak rychle převážily nad tím, co mohlo fungovat. V některých případech dokonce museli vývojáři udělat krok zpět – vracet hry do bety nebo zásadně přepracovávat jejich systémy.
Rok 2025 tak znovu potvrdil, že jméno, licence ani marketing už nestačí. Hráči jsou dnes citlivější na kvalitu než kdy dřív a nedokončené nebo prázdné tituly dokážou velmi rychle odhalit. Negativní reakce přichází rychle – a často oprávněně.
Zároveň ale platí, že každý propadák je i lekcí. Pokud si z těchto neúspěchů vývojáři vezmou ponaučení, může být právě rok 2025 bodem, od kterého se začne víc dbát na kvalitu, obsah a respekt k hráčům. A to je něco, z čeho může herní svět v dlouhodobém horizontu jen těžit.