The Blood of Dawnwalker přináší geniální koncept narušený technickým stavem | Recenze
The Blood of DawnwalkerZdroj: Bandai Namco | Rebel Wolves
Jonáš Mácha
31. srpna 202615:04
Když na začátku roku 2025 oznámilo polské studio Rebel Wolves nové upírské fantasy RPG, byl jsem nadšený. O to víc, když jsem zjistil, že studio tvoří bývalí vývojáři Zaklínače 3, dodnes jedné z nejlepších her, co jsme měli možnost hrát, a takový můj osobní oblíbenec. No a je to konečně tady, vychází The Blood of Dawnwalker, hra, kterou jsem prostě musel recenzovat a kterou jsem od obdržení klíče hltal kdykoliv jsem měl příležitost. Jenže moje prvotní nadšení rychle vystřídalo zklamání, jelikož jsem měl tu čest s potenciálně největším herním failem tohoto roku. Dobrou zprávou ale je, že tomu vývojáři zřejmě zvládnou předejít.
Nacházíme se v Evropě 14. století. Války, mor a chudoba rvou kontinent na kusy. A přesně tento moment slabosti využije v oblasti Karpat banda Vrakhirů (upírů) v čele s Brencisem (ten, co vypadá jako Voldemort z Wishe), aby získali kontrolu nad územím a lidmi, kteří v něm žijí. Nabídnou lidem odproštění od všech starostí, daní, práce a nemocí, ale na oplátku od nich potřebují to, co asi každý upír - krev. Pravidelně tak svolávají své lidi do kostelů na mše, kde si vymění krev za krev. Lidé tak sice žijí v relativní pohodě, ale za to jako stádo dobytka.
The Blood of DawnwalkerZdroj: PC Gamer
Ve hře se ujmeme mladého muže Coena, který se shodou okolností stane tzv. "Dawnwalkerem", tedy mužem, který je přes den člověkem a v noci se z něj stává upír se vším všudy a nese tak výhody i nevýhody obou světů. Problém je ten, že mu Brencis zajal celou rodinu společně s dalšími obyvateli vesnice, a Coen se tak vydává na nebezpečnou cestu za záchranou své rodiny, na které ho čeká spoustu dramatických konfrontací, bojů, ale i společníků, kteří mu můžou ze záchranou pomoci. A na všechno má náš hrdina jen 30 dnů a nocí.
Máš jen 30 dní a nocí, je to málo?
Celá hra se točí okolo originální mechaniky omezeného času. Přijít s novým a originálním pojetím open-world RPGčka je v dnešní době vzácnost a dovolím si tvrdit, že omezit hráče časem a vytvořit tlak na jejich herní činy je minimálně riskantní rozhodnutí. Sám jsem se bál, zda mě kvůli této mechanice hra nebude nutit spěchat a hru rushovat, ale Dawnwalker mě v tomto ohledu dost mile překvapil. Časové omezení je tu totiž implementované s citem a vytváří smysluplný tlak na rozhodování. Hra totiž nemá v pozadí zaplé hodinky, které by ti počítali čas každou vteřinu, kterou ztrávíš v herním světě. Místo toho je tu čas zdrojem a hráč "utrácí" časové segmenty dne (a noci) svými rozhodnutími a questy.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
V moment, co tě někdo např. požádá o pomoc, je tak na tobě rozhodnout, zda se ti vyplatí dát svůj čas dané postavě a úkolu, nebo půjdeš dělat něco jiného, což vytváří zajímavý pocit urgentnosti, který kompletně mění tvůj pohled na hru. V ostatních titulech ti hra sice řekne, že pokud neuděláš to a to, tak skončí svět, ale zároveň můžeš dalších 30 hodin ztrávit hraním karet a děláním sidequestů a svět prostě počká. Tady je časovej press reálná věc, kterou musíš řešit.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
A díky bohu má hra a utrácení času dost příjemné tempo. Každý den a noc jsou rozdělené na 8 časových segmentů, přičemž quest, který ti sebere 2-3 segmenty není stupidní fetch-quest, ale hodinu a půl dlouhá balada s vlastním příběhem, zvraty a zajímavými postavami. Díky tomu tak ve hře můžeš ztrávit desítky hodin, smysluplně postoupit a posunout se jen o pár herních dní. Poněkud zvláštní je pak ale odemykání nových perků. Nejen, že je můžeš odemykat pouze u oltářů, které jsou různě rozestavené po celém herním světě, ale navíc každý perk stojí časový segment. To znamená, že i vylepšování tvé postavy posouvá čas dopředu, což je za mě už trochu drsné.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
30 dnů a nocí, tedy celkem 480 časových segmentů, by však pohodlně mělo stačit na dostatečný posun v příběhu i levelování, ale nečekej, že během jednoho playthrough zvládneš úplně všechno. To je pro ty, co rádi splní vše, vlastně docela špatná zpráva, na druhou stranu to otevírá možnosti několika odehrání s kompletně jiným průběhem, což je super. Dobrou zprávou je také to, že 30 dnů a nocí máš pouze na záchranu rodiny, ne na dohrání celé hry - sami vývojáři slíbili, že záchranou rodiny, či selháním, hra nekončí.
Příběh tu tvoříš ty
Vývojáři z Rebel Wolves se rozhodli pro odlišný přístup a místo hlavních questů a sidequestů dávají hráči kompletní svobodu v tom, jak jeho hra vlastně bude vypadat. Po odehrání intra, které mimochodem také může dopadnout různě, se ti otevře svět plný možností s jediným cílem - zachraň svou rodinu. Jakým způsobem to uděláš, zda získáš po cestě spojence a čemu budeš věnovat svůj drahocenný čas je kompletně na tobě. Samozřejmě tu některé quest linky působí "hlavněji", než jiné, ale nikdo a nic tě nenutí je plnit - reálně můžeš po dohraní intra rovnou naběhnout na Brencise a pokusit se rodinu zachránit v podstatě první den. Pravděpodobně to teda nedáš, jelikož tvůj Coen bude v tu chvíli extrémně slabej, ale pro ty, co mají rádi výzvu, tu ta možnost je. A je mi jasný, že se o to spousta lidí pokusí.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Rebel Wolves vytvořili The Blood of Dawnwalker jako narativní sandbox. Nejen, že si můžeš vybrat svou cestu, ale jednotlivé questy ovlivňuje hromada věcí a můžou dopadnout různými způsoby. Jeden z prvních questů tě zavede na nedaleký mlýn, kde hledáš svého parťáka. Začátek hry jsem prošel dvakrát a v obou případech úkol fungoval jinak. Jednou jsem přišel v noci, jakožto upír, u mlýna mě zastavila stráž s tím, co tam sakra takhle pozdě v noci dělám a já se vymluvil na to, že jsem šel na záchod. Stráž mě nechala jít, ale já se samozřejmě rozhodl všechny pozabíjet - následně vyběhla z mlýna žena, která byla strachy bez sebe, protože teď bude vypadat jako člen rebelů a určitě po ní Brencis půjde. V druhém průchodu jsem přišel během dne, žena na mě začala hulákat, že "jsem konečně tady, abych jí opravil vozík" (nic takového se mnou domluveného neměla samozřejmě) a když jsem s tím souhlasil, tajně mi řekla, že se v její stodole schovává stráž a že mám zachránit jejího manžela. V obou případech jsem se dostal k úkolu, ve kterém mám zachránit jejího manžela, ale průběh byl úplně jiný. V obou případech jsem měl možnost stráž zabít, nebo je ignorovat.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Jednotlivé linky, které můžeš a nemusíš dělat, tak ovlivňují nejen dialogové možnosti a herní akce, ale i čas, ve kterém dané úkoly plníš, jelikož je rozdíl mezi dnem a nocí a také mezi člověkem a upírem. Dalším silným aspektem, je osud NPCček, které tu fungují jako... řekněme taková možnost. Zda totiž NPC budou žít, nebo zemřou, je opět primárně v tvých rukou. Je totiž možné, že svými činy a rozhodnutími odsoudíš NPC k smrti, které pak zkrátka ze světa zmizí, zatímco v jiné situaci přežijí a hrají svou roli v příběhu dál. Tyhle aspekty narativu jsou neuvěřitelně pohlcující a dávají tvým rozhodnutím společně s časovým limitem nesmírnou váhu a dopad.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Skvělým příkladem jsou dialogy v upírské formě, během kterých, pokud je Coen zraněn a má málo životů, může dojít k "poddání se hladu", při kterém Coen nezvládne svou upírskou formu a NPC, se kterým mluví, zkrátka vysaje a zabije. Při opravdu nízkém zdraví tato "dialogová možnost" začne glitchovat a překrývat ostatní možnosti a v některých případech se jednoduše sama vybere a NPC tak zemře, přestože by za normálních okolností dialog probíhal dál. U důležitých postav se ale poddání hladu i v kritickém stavu může chovat jen jako možnost a nedonutí hráče k usmrcení postavy, které by pokazilo herní zážitek.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Díky tomu, že hru tvoří bývalí vývojáři Zaklínače 3, se nám tu dostává i velmi kvalitního scénáře. Jednotlivé dialogy působí promyšleně, smysluplně a nabízí víc, než pouhé nasměrování k dalšímu questu či posunu v příběhu. Každá postava zapojená do příběhu má vlastní motivace, osobnost, funguje nezávisle na ostatních a v oblasti šedé morality, tedy nikdo není jen dobrý, nebo jen zlý. O to lepší je, když postavy potkáš díky zdánlivě nedůležitému sidequestu, takže nikdy vlastně netušíš, co se pod jednoduchým průzkumem může skrývat.
Soubojový systém
Jednou z největších kritik třetího Zaklínače byly souboje a je tak logické, že i zde mají hráči obavy. The Blood of Dawnwalker nabízí 2 režimy soubojů: klasický, jednoduchý systém útoků a bloků, který spotřebovává více výdrže a směrový systém, který je efektivnější, ale o poznání náročnější. Já osobně celou hru využíval ten druhý, jelikož je dle mého názoru zpracován velmi dobře. Jde o takovou kombinaci Zaklínače 3 a Kingdom Come: Deliverance - motion capture tu zařídil stejný herec, který pracoval na pohybech Geralta, ale útoky, blokování a parírování tu fungují ve čtyřech směrech, které si hráč volí pomocí pohybových inputů (WASD na PC a levá páčka na konzolích). Je určitě potřeba pochválit responzivní ovládání, které umožňuje poměrně konzistentně načasovat odrážení, útok a v případě neblokovatelných útoků i úhyb.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Souboje jsou tu, podobně jako vše, ovlivněné časem, resp. aktuální formou Coena. V noci, kdy je Coen upírem, máme na výběr mezi klasickou zbraní a upírskými drápy společně s upírskými schopnostmi. Coen navíc dostane větší počet životů, více možností jak životy regenerovat a zásadně větší poškození. Během dne, v lidské formě, pak Coen udílí méně poškození, využívat může pouze zbraň (případně pěsti), ale za to má přístup k magii, za kterou většinou platí svými životy, nikoliv manou či podobným zdrojem. Škoda je, že hra nabízí v podstatě jen meče, jako hlavní zbraň. Pokud čekáš variabilní možnosti zbraní, jako třeba sekery, dýky, kladiva a podobně, máš smůlu - Coen umí jen s mečem a ve hře se s jinou zbraní v podstatě nesetkáš.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
S tím se pojí i jednotlivé stromy dovedností, které má Dawnwalker 3: Šermířství, Čarodějnictví a Upírství. Kombinují aktivní i pasivní perky a přestože nejde o nic revolučního, působí dobře a nabízí vícero možností buildů a playstylů. Jediným problémem je již zmíněná cena za odemknutí, která kromě perkových bodů vyžaduje i posun času. Při velkém levelování tak můžeš upgradem postavy zabít klidně půlku dne.
Další hloupý open-world?
Otevřený svět Dawnwalkera se zvláštně hodnotí. Na jednu stranu jde o vizuálně zajímavý a různorodý svět, který není zbytečně obrovský, na stranu druhou se tu setkáváme s klasickými neduhy open-world her. Asi nejvýraznější jsou tu tupá NPC, která fungují jen jako kulisa, opakují stejné hlášky dokola a kromě specifických questů nedělají nicmoc. Jakmile je NPC součástí questu, funguje skvěle, ale v open-world režimu jsou poměrně odfláklá a působí dost podobně jako ve třetím Zaklínači.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Mapa je velká zhruba jako region Novigradu, a můžeme po ní cestovat buďto pěšky, pomocí speciálních zrychlovacích perků, nebo pomocí fast travelu mezi jednotlivými oltáři, které naštěstí nestojí čas. Klasického mounta tu ale nenajdeš. Svět nabízí spoustu aktivit, samozřejmě i otazníčků a rozhledové body, podobné synchronizačním bodům z Assassin's Creed, které odhalují další zajímavá místa. Na ty se ale dostaneš pouze v noci. Nejzajímavějším aspektem je totiž pohyb v podobě upíra, který umožňuje teleportaci a vertikální pohyb po zdech, což umožňuje překonávat skály nebo třeba přístup na střechy ve městech.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Jednotlivé akce v herním světě pak mají zajímavý dopad, jelikož Brencis a jeho dvůr si všímají toho, že jim někdo háže klacky pod nohy a sabotuje jejich operace, na což postupně reagují nejrůznějšími vyhláškami, které naopak hází klacky pod nohy tobě. Kolik vyhlášek proti tobě Brencis vystaví opět záleží na tom, jak moc se před záchranou rodiny rozhodneš oslabit jeho vliv. Díky tomu svět působí alespoň trochu živě a interaktivně.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Svět je tu ale v celku takovou nemastnou a neslanou kulisou, která nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí.
Největší kameny úrazu
Teď se ale dostáváme k tomu, co tenhle skvělý zážitek může leckomu zkazit. Je totiž důležité nezapomínat na fakt, že hru netvoří AAA studio a lze tak očekávat, že hra nebude perfektně dotažená na všech frontách. A abych byl upřímný, před Day 1 patchem bych tuto hru většině lidí nedoporučil. Hru jsem totiž nejdřív vyzkoušel na PlayStationu 5, kde měla původně nabídnout pouze 2 režimy výkonu: režim kvality, který cílí na 30 fps a lepší grafické detaily, a vyvážený režim, který s horšími detaily cílil na 40 fps. Možná jsem rozmazlený, ale za mě je v dnešní době 60 fps zkrátka minimum pro jakoukoliv moderní hru, zejména pokud se nesnaží o grafickou revoluci a jde o akční titul, což Dawnwalker bez pochyby splňuje. Původním režimům nepřidává ani to, že cílenou snímkovou frekvenci nezvládla hra udržet v podstatě po celou dobu a ze 40 fps se často stávalo 20 v těch nejdůležitějších momentech.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Pokud by šlo o závratně next-gen záležitost s dechberoucí grafikou, byl bych asi schopen nižší fpska odpustit, přece jen PlayStation 5 je téměř 6 let stará konzole, ale ani v tomto ohledu hra na konzolích nezáří. Zatímco totiž hraješ na nízký framerate, hra vykresluje vyloženě ošklivé obličeje vedlejších postav, všude vidíš artefakty světel a stínů způsobené upscalingem, zatímco během cutscén i gameplaye se vegetace nestíhá načítat a způsobuje pop-in. Do toho můžeme přičíst krkolomné animace během soubojů, pohybu, či opravdu špatně udělaný přechod přes prostředí, jako jsou různé skály a kopce. Tohle všechno v moment, co zapneš hru, na kterou se víc jak rok těšíš.
The Blood of Dawnwalker na PS5Zdroj: Poggers
Můžu s klidem na duši říct, že můj první dojem ze hry byl tak absolutně příšerný a byl jsem připraven vznést verdikt, že jde o herní zklamání letošního roku. Dawnwalker byl na konzoli, alespoň dle mých osobních požadavků a očekávání, nehratelný. PlayStation 5, případně XBOX jsou stále nejdostupnějšími platformami pro hraní her a počet lidí, kteří by hru na konzoli zapli a znechucení ji po několika minutách zase vypli, by byl celosvětově obrovský. To víceméně potvrzuje i reakce fanoušků na původní oznámení výkonnostních režimů na konzolích, které sneslo velkou dávku kritiky. Rebel Wolves se tak vzápětí rozhodlo pushnout do hry při vydání i režim výkonu, který bude na konzolích cílit na 60 fps a který údajně studio připravuje delší dobu. To je samozřejmě velmi dobrá zpráva a správné rozhodnutí vývojářů, ale upřímně mě pořád děsí. Vzhledem k tomu, že vývojáři původně nechtěli tento režim při vydání nabídnout, je dost možné, že nebude zcela dodělaný a optimalizovaný. Dalším problémem je i zmíněná nekonzistence výkonu a grafické nedostatky i na 40, potažmo 30 fps, takže lze očekávat, že hra bude na 60 fps ještě více osekaná. Technický stav hry na konzolích je zkrátka velké zklamání, zejména když má hra status Gold, tedy má být kompletně hotová, už od 15. července.
The Blood of Dawnwalker na PS5Zdroj: Poggers
Naštěstí pro mě a verdikt, jsem se dostal k PC verzi, ze které pramení většina této recenze. Tam je zážitek úplně jiný, je to rozdíl jako den a noc (haha). Na sestavě vyšší střední třídy s GPU Radeon RX 7800 a CPU Ryzen 5 7600 X hra běží parádně. Na rozlišení 1440p a na vysoké detaily s FSR v režimu kvality jede hra na stabilních 70-90 fps a vypadá nádherně. Hratelná je i na nastavení Ultra, kde ale během náročnějších sekvencí padá pod 60 fps. Ať už ale máš jakoukoliv novější sestavu, hra je díky možnostem nastavení zkrátka skvěle hratelná s plynulým frameratem a hezčím grafickým zpracováním. Proto bych každému, kdo má tu možnost, doporučil jednoznačně koupit Dawnwalkera na počítač.
The Blood of Dawnwalker na PS5Zdroj: Poggers
Ani na PC se ale nevyhneš dalším problémům a nedotaženým detailům, které jsem zmínil. Filmové cutscény jsou navíc stále omezené na 30 fps a takový způsob uchycení Coenova meče je až směšný. Výhoda PC je ale ta, že všechno, co tě štve, eventuálně vyřeší módy.
Jak moc Dawnwalker kopíruje Zaklínače?
Vývojáři z Rebel Wolves mají, jak už jsem několikrát zmínil, zkušenosti z vývoje Zaklínače 3 a na hře to je znát. Existuje ale tenká hranice mezi inspirací a čistým zkopírováním, které se tu v určitých momentech objevuje. Otázka je, do jaké míry je to špatně, když vezmeme v potaz kvalitu třetího Witchera, ale trochu originality by tu bylo v souladu s celkovým vibem hry.
The Blood of DawnwalkerZdroj: Poggers
Velkým giveawayem je kamera, která je v podstatě 1:1 kamera ze Zaklínače. Dále tu pak máme "režim soustředění", který je opět totožný s režimem "zaklínačských smyslů". To samé mechanika sbíraní předmětů, rozhraní inventáře a hromada dalších detailů. Vývojáři si navíc přebrali i nesmyslné množství lootu, který je pro hru úplně zbytečný a slouží v podstatě jen k prodeji. Ve finále toto "kopírování" ale nekazí celkový herní zážitek, jelikož ho silně zastiňuje originální a zábavný gameplay.
Je The Blood of Dawnwalker Worth It?
Pojďme si to říct narovinu. The Blood of Dawnwalker je úžasné akční RPG a patří jednoznačně k nejlepším a nejzajímavějším titulům letošního roku. Nabízí originální mechaniky, skvělé pojetí žánru, zajímavé postavy, úžasný sandboxový příběh, uspokojivé souboje a desítky až stovky hodin zábavy. Pro mě osobně jde o nejočekávanější hru roku (ano, těšil jsem se víc, než na GTA 6), kterou mi málem zkazil absolutně otřesný technický stav na konzolích. Pokud máš doma výkonný herní počítač, hru můžeš s klidem předobjednat, a pokud máš jen konzoli, doporučuju počkat na výkon po Day 1 patchi, případně pak na další opravné aktualizace, které ti dovolí si tenhle banger užít naplno.