Resonance: A Plague Tale Legacy přináší jiný pohled na skvělý svět | Recenze
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Roberto Jalloul
26. srpna 202617:17
Resonance: A Plague Tale Legacy se po několika letech vrací do světa, který si hráči zamilovali díky příběhu Amicie a Huga. Tentokrát ale Asobo Studio výrazně mění pravidla. V hlavní roli stojí Sophia, stealth ustupuje akčnějším soubojům a středověkou Francii nahrazuje dobrodružství plné pirátů, starověkých ruin a řecké mytologie. Dokáže spin-off obstát bez dvojice, která byla srdcem celé série?
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Když jsem se poprvé setkal se sérií A Plague Tale, byl jsem přesvědčený, že tohle jednoduše nebude nic pro mě. A Plague Tale: Innocence jsem dokonce jednou rozehrál, ale příliš daleko jsem se nedostal. Hra mě tehdy nedokázala pořádně vtáhnout a poměrně rychle jsem ji odložil. Až později mě jeden kamarád přesvědčil, abych jí dal ještě jednu šanci. A jsem za to dodnes rád.
Nakonec se totiž z A Plague Tale stala jedna z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec. Innocence a především A Plague Tale: Requiem mi nabídly přesně ten typ příběhového zážitku, který ve hrách vyhledávám. Způsobem vyprávění bych se je nebál přirovnat například k The Last of Us. Ne proto, že by šlo o stejné hry, ale protože obě série dokážou postavit velkou část zážitku na silných postavách, jejich vztazích a emocích.
Amicia a Hugo si mě postupně získali, stejně jako svět, ve kterém se jejich příběh odehrával. Skvělé dialogy, povedené vedlejší postavy, nádherné i děsivé prostředí, hádanky a pomalejší pasáže střídající vypjaté momenty – to všechno vytvořilo kombinaci, kterou jsem si zamiloval.
O to větší očekávání jsem měl od Resonance: A Plague Tale Legacy. Asobo Studio se totiž rozhodlo nepokračovat přímo v uzavřeném příběhu Amicie a Huga, ale místo toho se vrátit do minulosti a postavit nové dobrodružství kolem postavy, kterou už fanoušci znají z Requiem.
Výsledkem je hra, která má stále jasně rozpoznatelné kořeny A Plague Tale, ale současně se od prvních dvou dílů v mnoha směrech výrazně vzdaluje. A právě to je na Resonance zároveň nejzajímavější i nejproblematičtější.
Patnáct let před Requiem
Tentokrát zapomeňte na Amicii a Huga. Hlavní hrdinkou je Sophia, kterou jsme poznali už v A Plague Tale: Requiem jako zkušenou pašeračku a pirátku přezdívanou Scorpion of the Seas. Resonance se odehrává patnáct let před událostmi Requiem a postupně odhaluje její minulost i cestu k ženě, kterou později potkala Amicia.
Začátek nás zavede dokonce do Sophiina dětství a ukáže několik zásadních okamžiků jejího života. Následně se přesouváme do období, kdy už je z ní mladá pirátka. Její cesta ji nakonec zavede na tajemný ostrov spojený nejen s její minulostí, ale také s legendou o Minotaurovi a starověkým labyrintem.
Právě prostředí je jednou z věcí, které se mi na hře líbí nejvíce. Místo dalšího putování středověkou Francií dostáváme středomořské lokace, ruiny, jeskyně, chrámy a místa inspirovaná mínojskou kulturou. Ostrov postupně odhaluje příběhy lidí, kteří se jej snažili prozkoumat před vámi, zatímco hra současně pracuje s legendou o Théseovi.
Sophia je s Théseem zvláštním způsobem propojená a hra toho využívá také prostřednictvím pasáží odehrávajících se v dávné minulosti. Nejde tedy jen o příběh jedné pirátky. Resonance se snaží rozšířit mytologii celého univerza a propojit historii, řecké mýty i nadpřirozenou stránku série.
Nemusíte se přitom bát, že byste bez znalosti předchozích her vůbec netušili, co se děje. Příběh funguje do značné míry samostatně. Osobně bych ale přesto doporučil nejdříve projít Innocence a Requiem. Některé souvislosti a především význam určitých prvků světa potom fungují výrazně lépe.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
A Plague Tale se tentokrát nebojí tasit meč
Největší změna přichází v samotné hratelnosti. Kdo čeká další pomalou stealth adventuru postavenou především na vyhýbání se nepřátelům, bude pravděpodobně překvapený. Sophia totiž není Amicia.
Amicia byla zranitelná a přímý střet často představoval poslední možnost. Sophia je naopak zkušená bojovnice, která se nepřátel rozhodně nebojí. Má lehké i těžké útoky, dokáže blokovat, odrážet rány, uhýbat a používat protiútoky. K tomu přidejte meč, dýku, speciální schopnosti a hák, kterým můžete protivníky přitáhnout k sobě nebo jinak ovlivnit jejich pozici.
Rozdíl proti předchozím hrám je obrovský.
Místy jsem měl pocit, že hraji něco mezi Tomb Raiderem a Uncharted. A nemyslím to jako kritiku. Resonance má mnohem více klasických akčních střetnutí, lezení, velkých filmových scén, prozkoumávání prostředí a hledání cesty dál. Sophia je také podstatně pohyblivější než Amicia, což dovolilo vývojářům vytvářet vertikálnější lokace a nabídnout více platformingu.
Je to odvážný krok a zároveň logický vzhledem k nové protagonistce. Jenže právě souboje jsou pro mě trochu rozporuplné.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Souboje jsou zábavné, ale ne vždy přehledné
Na papíře má nový bojový systém prakticky všechno, co bych od podobné akční adventury očekával. Parírování, protiútoky, dorážecí animace, několik typů útoků, schopnosti i možnost využívat okolí. Líbí se mi například interakce mezi samotnými protivníky nebo možnost někoho pomocí háku přitáhnout. Hra vás navíc prostřednictvím vylepšení a schopností postupně motivuje k tomu, abyste si našli vlastní způsob boje.
Jenže čím více nepřátel hra pošle do arény, tím více podle mě systém ukazuje své nedostatky.
Občas se na mě vrhlo několik protivníků prakticky současně a celý souboj se změnil v nepřehlednou změť útoků. Místo pocitu, že mám situaci pod kontrolou a správně používám jednotlivé mechaniky, jsem několikrát pouze reagoval na všechno, co se kolem mě dělo. Samotné základy combatu jsou dobré, ale jeho vybalancování při větších střetnutích mi nepřijde úplně dotažené.
Je to o to výraznější, že hra se velkého množství protivníků vůbec nebojí. Sophia je rychlá a agresivní a vývojáři evidentně chtějí zdůraznit, jak moc se její styl liší od Amicie. Já bych ale u některých střetnutí ocenil o něco větší čitelnost a lepší rytmus jednotlivých útoků.
Nejde o špatný combat. Jen podle mě není tak propracovaný, aby dokázal sám o sobě nést tak velkou část hry.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Hádanky, průzkum a trochu Tomb Raidera
Druhým velkým pilířem jsou hádanky. A tady už se Resonance mnohem více vrací k tomu, co série uměla vždycky dobře, byť opět trochu jiným způsobem.
Prozkoumáváte ruiny, manipulujete se světlem, hledáte skryté symboly, vyhýbáte se pastem a používáte okolí k otevření další cesty. Hra pracuje také se Sophiiným zápisníkem, ve kterém má náčrty a informace pomáhající při orientaci. Ne vždy tedy dostanete klasickou herní šipku ukazující, kam máte jít – někdy se skutečně musíte podívat na kresbu a podle okolních dominant určit správný směr.
Tohle mě baví. Hádanky nejsou přehnaně složité a většinou stačí pořádně prozkoumat místnost a pochopit princip daného mechanismu. Zároveň je jich ale opravdu hodně. Pro někoho to bude výhoda, pro jiného mohou začít postupem času narušovat tempo dobrodružství. Především ve chvíli, kdy hra rozjede zajímavou akční nebo příběhovou pasáž a následně vás zastaví další místností s mechanismem, který je potřeba vyřešit.
Samotný průzkum ale funguje skvěle. Lokace jsou větší, členitější a vertikálnější než dříve a vyplatí se hledat vedlejší cesty. Odměnou jsou sběratelské předměty a další bonusy, které mohou ovlivnit například schopnosti v boji.
Nečekejte však otevřený svět. Resonance je stále převážně lineární dobrodružství, pouze vám v rámci jednotlivých lokací dává trochu více prostoru.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Skill tree dává Sophii další možnosti
Součástí postupu je také klasický skill tree. Za získané body si odemykáte nové dovednosti a různá vylepšení, která Sophii pomáhají především během soubojů. Některé bonusy například usnadňují parírování, jiné rozšiřují bojové možnosti nebo zvyšují šanci přežít obtížnější střetnutí.
Není to revoluce a podobný systém jsme viděli v desítkách jiných akčních adventur, ale do nového pojetí A Plague Tale zapadá dobře.
Nádherný svět, ve kterém se vyplatí zastavit
Pokud něco Asobo Studio zvládalo už u předchozích dvou her fantasticky, byla to grafika. A Resonance je po vizuální stránce opět nádherná hra.
Sluncem zalité pobřeží střídají temné podzemní prostory, starověké ruiny, obrovské sochy a jeskyně. Práce se světlem je navíc důležitá nejen vizuálně, ale také pro samotnou hratelnost. Několikrát jsem se přistihl, že jsem se jednoduše zastavil a chvíli se díval na prostředí kolem sebe.
Velmi povedený je také zvuk. Hudba dokáže přejít od velkolepého dobrodružného doprovodu k mnohem temnějším tónům a hra výborně využívá ruchy prostředí k budování atmosféry. V jednu chvíli slyšíte moře, vítr a racky, o několik minut později jste v temné jeskyni, kde je najednou nepříjemné ticho.
Právě kombinace prostředí, nasvícení, hudby a zvuků patří k nejsilnějším stránkám celé hry.
Technická stránka ale není úplně bez chyby. Některé pohybové animace působí zvláštně, především při běhu nebo přechodech mezi jednotlivými pohyby. Nejde o nic, co by mi vyloženě ničilo zážitek, ale vedle jinak fantastického vizuálního zpracování jsou podobné momenty vidět.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Největší problém? Zatím mi chybí postavy
A tady se dostávám k části, u které mám asi největší problém.
Innocence a Requiem pro mě nebyly výjimečné jen kvůli Amicii a Hugovi. Obě hry mě dokázaly přimět, aby mi záleželo také na lidech kolem nich. Vedlejší postavy měly osobnost, vlastní motivace a postupně jsem si k nim dokázal vytvořit vztah.
U Resonance tohle bohužel necítím.
Sophia jako hlavní postava funguje a její minulost mě zajímá. U některých dalších postav ale hra podle mě očekává emoce, které si nestihla pořádně zasloužit. Některé dostanou málo prostoru a určité vztahy nebo zvraty potom mohou působit uspěchaně. Podobnou slabinu zmiňuje i další recenze, podle níž některé postavy dostávají jen minimum času, přestože po hráči příběh chce výraznou emocionální reakci.
A právě tady nejvíce cítím absenci Amicie a Huga.
Je samozřejmě nespravedlivé chtít po nových postavách, aby během jediné hry okamžitě nahradily vztah, který předchozí dvojice budovala přes dva díly. Jenže A Plague Tale pro mě vždycky stálo především na emocích. Právě proto mě mrzí, že zatímco mě prostředí, samotná Sophia a hlavní záhada dokážou zaujmout, vedlejší postavy ve mně podobně silné emoce nevyvolávají.
Resonance: A Plague Tale LegacyZdroj: Asobo Studio
Je Resonance: A Plague Tale Legacy worth it?
Resonance: A Plague Tale Legacy je povedený spin-off, který se nebojí výrazně změnit zavedenou formuli série. Sophia funguje jako hlavní hrdinka, průzkum a hádanky baví a po audiovizuální stránce jde opět o nádhernou hru. Akčnější souboje sice přinášejí svěží změnu, ale občas jsou nepřehledné a největší slabinou jsou pro mě vedlejší postavy, ke kterým jsem si nedokázal vytvořit takový vztah jako v Innocence a Requiem.