Cyberpunk: Edgerunners 2 – Vizuálně fantastický návrat do Night City, který ale ztrácí sílu původního příběhu | RECENZE
Cyberpunk: Edgerunners 2Zdroj: Netflix
Roberto Jalloul
25. října 202610:35
Po čtyřech letech se vracíme do neonových ulic Night City. Cyberpunk: Edgerunners 2 přináší nový příběh, nové postavy, brutální akci a především fantastickou animaci. Přestože jsem se na pokračování jednoho z nejlepších animovaných seriálů podle videoher opravdu těšil, výsledek mě nakonec trochu zklamal. Druhá série totiž nedokáže zopakovat emocionální sílu svého předchůdce a doplácí především na roztříštěné vyprávění. I přesto jde o povedenou podívanou, kterou fanouškům Cyberpunku rozhodně doporučuji.
Čtyři roky čekání a velká očekávání
Když v roce 2022 dorazil na Netflix první Cyberpunk: Edgerunners, dokázal mě naprosto pohltit. Příběh Davida Martineze a jeho postupného pronikání do nebezpečného světa Night City nabídl prakticky všechno, co jsem od podobného seriálu očekával. Výborně napsané postavy, silné emocionální momenty, fantastickou animaci a hudbu, která dokázala jednotlivé scény posunout na úplně jinou úroveň.
První Edgerunners navíc ukázal, že videoherní adaptace nemusí pouze kopírovat příběh původní hry, aby dokázala zaujmout. Tvůrci ze studia TRIGGER společně s CD PROJEKT RED vytvořili samostatný příběh, který dokonale zapadl do světa Cyberpunku 2077 a zároveň dokázal fungovat i pro diváky, kteří samotnou hru nikdy nehráli.
Po čtyřech letech jsme se konečně dočkali pokračování. A hned na začátku musím říct jednu věc: Cyberpunk: Edgerunners 2 není lepší než první série.
Neznamená to však, že by šlo o špatný seriál. Druhý Edgerunners má stále co nabídnout a v některých ohledech je dokonce vizuálně působivější než jeho předchůdce. Jenže zatímco první série mě dokázala okamžitě vtáhnout do svého příběhu, pokračování se o to snaží podstatně složitějším způsobem. A právě zde podle mě začínají jeho největší problémy.
Cyberpunk: Edgerunners 2Zdroj: Netflix
Nové postavy, nové příběhy, ale kde jsou emoce?
Zásadní změnou oproti první sérii je samotná struktura vyprávění. Zatímco původní Edgerunners sledoval především Davida Martineze a jeho cestu od obyčejného mladíka až mezi nebezpečné žoldáky Night City, pokračování přichází s několika postavami, jejichž příběhy se postupně prolínají.
Setkáváme se například s Kingem, známým také jako Weak Kingsley, jehož osud se vydává úplně jiným směrem než Davidův. Zatímco první série vyprávěla příběh člověka, který postupně získával moc a schopnosti, King představuje spíše opačnou cestu. Důležitou roli hraje také jeho dcera Talia, mladý Roman nebo tajemný D, jehož motivací je pomsta.
Každá z těchto postav má vlastní minulost, problémy a důvody, proč se pohybuje v nebezpečném prostředí Night City. Samotný nápad přitom vůbec není špatný. Cyberpunk nabízí obrovské množství možností pro vyprávění různých příběhů a rozhodnutí zaměřit se na několik odlišných osudů mohlo fungovat velmi dobře.
Problém ovšem spočívá v tom, že se jednotlivé příběhové linky nedokážou propojit do jednoho skutečně silného celku.
Právě to mi během sledování vadilo nejvíce. Seriál neustále přesouvá pozornost mezi jednotlivými postavami, ale žádná z nich mě nedokázala zaujmout natolik, abych k ní získal podobný vztah jako kdysi k Davidovi.
V první sérii jsme sledovali jeho vývoj od úplného začátku. Viděli jsme jeho rozhodnutí, chyby, vztahy i postupnou proměnu. Díky tomu měly důležité momenty mnohem větší emocionální dopad.
U pokračování jsem měl naopak často pocit, že sleduji několik samostatných příběhů, které se tvůrci snaží za každou cenu propojit.
A právě absence jedné skutečně výrazné ústřední postavy je podle mě největší slabinou celého pokračování.
Cyberpunk: Edgerunners 2Zdroj: Netflix
Zajímavý potenciál, který zůstává nevyužitý
Nechci tvrdit, že by nové postavy byly nezajímavé. Například D se svou touhou po pomstě nabízí poměrně zajímavou dějovou linku a jeho příběh patří k těm výraznějším, které druhá série představuje.
Zaujmout dokáže také King, jehož osud ukazuje poněkud odlišnou stránku života v Night City. Jenže ani jeho příběh podle mě nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužil.
Podobně je na tom Talia, která má zajímavý charakter i vizuální zpracování, ale její potenciál zůstává částečně nevyužitý. Roman zase přináší neobvyklý pohled na události prostřednictvím své kamery, což funguje především po vizuální stránce.
Všechny tyto postavy by podle mě dokázaly samostatně utáhnout zajímavý příběh. Když se ale jejich osudy neustále střídají, výsledkem je vyprávění, které působí zbytečně roztříštěně.
První polovina seriálu navíc potřebuje poměrně dost času na představení jednotlivých postav a jejich motivací. Samozřejmě chápu, že tvůrci chtěli vytvořit něco odlišného a nechtěli pouze zopakovat Davidův příběh s jinými postavami. Tento přístup rozhodně oceňuji.
Bohužel mám pocit, že se při snaze nabídnout více různých příběhů vytratilo to nejdůležitější, co původní Edgerunners dělalo tak výjimečným. Tedy silné emocionální propojení mezi divákem a hlavními hrdiny.
A právě proto na mě některé dramatické momenty nepůsobily tak intenzivně, jak by pravděpodobně měly.
Cyberpunk: Edgerunners 2Zdroj: Netflix
Studio TRIGGER opět předvádí vizuální šílenství
Pokud ale existuje oblast, ve které Cyberpunk: Edgerunners 2 skutečně exceluje, je to jednoznačně vizuální zpracování.
Studio TRIGGER znovu dokazuje, že patří mezi absolutní špičku animované tvorby. Druhý Edgerunners vypadá naprosto fantasticky a v některých momentech jsem měl pocit, že sleduji jedno velké animované umělecké dílo.
Akční scény jsou neuvěřitelně dynamické, brutální a plné výrazných barev. Tvůrci se nebojí experimentovat s animací, kamerou ani nejrůznějšími vizuálními efekty. Výsledkem jsou sekvence, které dokážou okamžitě upoutat pozornost.
Velmi se mi líbilo také samotné zpracování Night City. Neonové ulice, futuristická architektura, technologické implantáty a všudypřítomný chaos vytvářejí přesně tu atmosféru, kterou od Cyberpunku očekávám.
Za zmínku stojí také způsob, jakým seriál pracuje s jednotlivými perspektivami. Například Romanova kamera nabízí odlišný vizuální styl připomínající starší analogové záznamy. Jde o zajímavý nápad, který příjemně narušuje klasické zpracování a dodává některým scénám vlastní identitu.
Samozřejmě nechybí ani pořádná dávka násilí. Cyberpunk: Edgerunners 2 rozhodně není seriálem, který by se snažil své brutální momenty nějak výrazně omezovat. Souboje jsou krvavé, rychlé a často vizuálně přehnané, což ovšem k tomuto univerzu neodmyslitelně patří.
Právě animace byla jedním z hlavních důvodů, proč mě druhá série bavila i ve chvílích, kdy mě samotný příběh nedokázal tolik zaujmout.
Hudba je znovu jednou z největších předností
Vedle animace musím vyzdvihnout také hudební doprovod, který byl jednou z největších předností původního seriálu.
A jsem opravdu rád, že ani pokračování v tomto ohledu nezklamalo.
Hudba skvěle doplňuje atmosféru Night City a dokáže jednotlivým scénám dodat potřebnou energii. Ať už jde o brutální akční sekvence, nebo klidnější momenty, soundtrack funguje přesně tak, jak má.
Spojení fantastické animace a výborné hudby představuje podle mě nejsilnější stránku celého seriálu.
Právě díky těmto dvěma prvkům má Cyberpunk: Edgerunners 2 stále svou vlastní identitu. I když mě příběh tentokrát tolik neoslovil, audiovizuální stránku jsem si užíval prakticky od začátku až do konce.
Je ovšem trochu škoda, že se tvůrcům nepodařilo stejně dobře zvládnout i samotné vyprávění. Některé scény totiž vypadají naprosto fantasticky, ale bez silnějšího vztahu k postavám nemají takový dopad, jaký by si zasloužily.
Pokračování, které chtělo být jiné
Na druhé sérii oceňuji především odvahu vydat se odlišným směrem. Tvůrci se nesnažili pouze zopakovat původní příběh a představit nového Davida Martineze. Místo toho se rozhodli ukázat Night City prostřednictvím několika různých postav a jejich osudů.
To je samo o sobě sympatické rozhodnutí.
Bohužel mám pocit, že při snaze být odlišný seriál částečně zapomněl na to, proč byla první série tak výjimečná.
Původní Edgerunners totiž nebyl skvělý pouze díky brutální akci, animaci nebo hudbě. Jeho největší síla spočívala v příběhu a postavách, na kterých mi skutečně záleželo.
Druhá série má stále všechny vizuální přednosti svého předchůdce, ale právě v emocionální rovině podle mě výrazně zaostává.
To ovšem neznamená, že bych sledování litoval. Naopak jsem rád, že jsme dostali další příběh z tohoto univerza, a rozhodně bych uvítal i další podobné projekty.
Jen bych si příště přál, aby se tvůrci více soustředili na jednu silnou příběhovou linku a dali postavám dostatek prostoru skutečně vyniknout.
Je Cyberpunk: Edgerunners 2 worth it?
Cyberpunk: Edgerunners 2 je povedený animovaný seriál, který nabízí fantastickou vizuální stránku, skvělou hudbu a pořádnou dávku brutální akce. Bohužel ale nedokáže zopakovat emocionální sílu první série. Největším problémem je roztříštěné vyprávění, které rozděluje pozornost mezi několik postav, aniž by některá z nich dokázala celý příběh skutečně utáhnout. Po čtyřech letech čekání jsem očekával něco silnějšího, a proto pro mě pokračování představuje menší zklamání. Přesto jde o kvalitní podívanou, kterou fanouškům Cyberpunku rozhodně doporučuji. Night City má stále své kouzlo a studio TRIGGER opět ukazuje, jak fantasticky může toto univerzum vypadat v animované podobě. Jen tentokrát chybí příběh, který by se mi dokázal dostat pod kůži stejně jako osudy Davida Martineze.