Recenze filmu Dune: Part Two. Dechberoucí a ohromující Duna

Dune: Part Two

První Duna zanechala v divácích rozporuplné pocity - jedni si ji užili a film milovali, druzí uprostřed filmu usli (minimálně se o to přes dunivou hudbu Zimmera pokoušeli). Filmu se tehdy vytýkalo pomalejší tempo, málo akce, the list goes on... První Duna byla pomalým rozjezdem, úvodem do poměrně komplexního světa. Druhý díl Duny vzal to, co bylo na jedničce skvělé a obohatil to o akci a rychlejší tempo (občas možná až příliš) - jednoduše řečeno to rozbalil naplno.

No a povedlo se to skvěle - Dune: Part Two je obecně akčnější a dynamičtější, nabízí více soubojů, výbuchů a také slavných písečných červů. Dává to smysl, Dune: Part Two je skutečným druhým partem - druhou částí celku a vyvrcholení celého příběhu. Proto také nemá smysl na film chodit, pokud jste neviděli jedničku, film začíná přímo tam, kde první část skončila.

Dune: Part Two

Po vizuální stránce se jedná o skvost - téměř každý záběr by si zasloužil být tapetou na tvém počítači, megalomanská stylizace je kreativní, edgy a famózní. Vypíchnout si zaslouží i úžasné kostýmy a make-up, všechno vypadá opravdu skvěle. Parádním příkladem úžasného vizuálu je scéna (která je i v traileru), při které je představen jeden z hlavních záporáků Feyd Rautha-Harkonnen. Objeví se zde monumentální gladiátorská aréna, která vypadá neskutečně, celá scéna je natočena v černobílé a je to přesně tento moment, kdy film nabírá rychlejší tempo a začíná se rozjíždět. Souboj v aréně je insane a kapitola sama o sobě, ale to už nebudu spoilovat.

Hudba v podání Hanse Zimmera je, jak už bývá zvykem, fantastická a epická. Postavy jsou výborně napsané i zahrané, ve dvojce je možné si k nim konečně vybudovat i určitý vztah, takže jejich osud vám nebude u zadku. Dialogy sice mohou někomu připadat poněkud "nepřirozené", příliš seriózní, ale jedná se o styl Duny a ne nutně o chybu. Příběh nabízí ideálně obohacený Duna recept: mocenské intriky, ideologicko-politické snahy o ovládnutí planety Arakkis, skvělou choreografii soubojů, ale i epickou revenge story a srdceryvnou love story.

Timothée Chalamet a Zendaya

Pokud čekáte cringe Marvel joky a přehnanou akci od začátku do konce s 90 minutovou stopáží, tak si zajděte na jiný film. Dune: Part Two je trpělivé, seriózní a dospělé sci-fi, které nám ukazuje, že i o tento druh sci-fi blockbusterů je zájem a mají smysl.

Jedinými negativy, které jsem na filmu našel (fakt jsem se snažil), je místy zmatečný střih a posloupnost, která může bez dostatečné pozornosti trochu ublížit celkovému zážitku a pochopení filmu. Alespoň nějaká znalost lore je tu vskutku důležitá a bez ní bude příběh komplikovaný. Zároveň se na začátku snímku setkáme s klasickým dunovým pomalým tempem a ve druhé půlce filmu se naopak zdálo, že režisérovi došlo, že má podepsanou smlouvu jen na dva filmy a tempo výrazně, možná až příliš zrychlilo. To ve finále ublížilo hlavně finálnímu souboji, kterému chyběl build-up a byl poměrně uspěchaný.

Upřímně řečeno, pocitově bych hodnotil novou Dunu spíše 9 body, ale na filmu se opravdu těžce hledají negativa, která by horší hodnocení dostatečně ospravedlnila. Záleží hodně na tom, jak moc vás baví příběh, lore a celkový vibe Duny.

Já jdu manifestovat třetí díl.

Partnerem rubriky Recenze je ASUS.