Telltale je zpátky ve formě? Recenze Dispatch
DispatchZdroj: AdHoc Studio
Roberto Jalloul
12. listopadu 202521:31
Styl her od Telltale se na čas vytratil. Ale s Dispatch se opět vrací v plné síle. Epizodická adventura od bývalých vývojářů The Walking Dead, The Wolf Among Us nebo Tales from the Borderlands přináší příběh, který mě zasáhl víc, než jsem čekal. Pokud jste na těchto hrách vyrůstali, Dispatch vám připomene, proč jste si je zamilovali.
Kdo by to byl řekl, že mi bude ten telltalovský styl tak strašně chybět?
V době, kdy je The Wolf Among Us 2 pořád v nedohlednu, se zničehonic objeví Dispatch – hra, která mi hned v první půlhodině připomněla, co jsem tolik postrádal. Není to jen další pokus o interaktivní film. Je to návrat ke kořenům, kde příběh, volby a postavy táhnou vše dopředu. A funguje to překvapivě dobře.
Na Dispatch mě překvapilo, jak přirozeně mě vtáhla. Od prvního dialogu jsem cítil tu známou atmosféru. Jako bych byl zpátky u svého PlayStationu 3, kdy jsem poprvé prožíval příběh Leeho a Clementine. Jen s tím rozdílem, že teď jsem dospělejší a tahle hra sází na rafinovanější témata a dilemata.
Co mě ale opravdu dostalo, byla upřímnost a lidskost. Všechno tu působí přirozeně. Postavy nejsou jen archetypy, ale skutečné osobnosti, které se vyvíjejí podle toho, jak s nimi pracujete. A to je v adventuře klíčové. Pokud vám na nich nezáleží, hra nefunguje. Tady funguje.
Dispatch není jen další klikačka. Je to plnohodnotný zážitek, který vás donutí přemýšlet, litovat i zasmát se. A přesně to jsem od příběhové hry už dlouho nedostal.
DispatchZdroj: AdHoc Studio
Příběh, který se nebojí být jiný
V hlavní roli tu není žádný klasický zachránce světa, ale Robert Robertson, známý jako Mecha Man. Jenže jeho sláva je dávno pryč. Mech je zničený, kariéra skončila. A tak nastupuje do služby jako dispečer v síti SDN – Superhero Dispatch Network. Zní to jako degradace. Ale je to přesně naopak.
Z kanceláře totiž Robert řídí tým superhrdinů a bývalých padouchů, řeší morální rozhodnutí, organizační pekla a krizové situace. Není to jen o tom, koho kam poslat. Jde o to, jaký vztah s kým máte, komu věříte a jak moc jste ochotni obětovat.
Tón příběhu je překvapivě vyvážený. Je tu humor, nadsázka i momenty, které vás zastaví a donutí přemýšlet. Nečekaně dobře hra pracuje s emocemi a ztrátou – nejen fyzickou, ale i mentální. A tím se liší od většiny ostatních superhrdinských titulů.
Dispatch není o hrdinství jako takovém. Je o hledání své role ve světě, kde jste ztratili směr. A právě díky téhle jednoduché, ale silné myšlence funguje daleko líp než většina blockbusterů.
DispatchZdroj: AdHoc Studio
Postavy a hlasy, které tě fakt chytí
Robert je středem všeho, ale kolem něj se točí řada postav, které vás dokážou buď naštvat, nebo si je zamilujete. Blonde Blazer, Invisigirl, Chase, Flambae, Coupé, Punch Up a další – každý z nich má vlastní styl, schopnosti i charakter. A když se spolu střetávají, je to radost sledovat.
Co trochu zamrzí, je fakt, že vedlejší postavy nemají tak silný vliv na příběh jako ty hlavní. Někdy slouží spíš jako dekorace, což je škoda. Doufám, že pokud se dočkáme pokračování, autoři se víc zaměří právě na tým jako celek.
Dabing je ale kapitola sama pro sebe. Aaron Paul (Breaking Bad) jako Mecha Man? Luxus. Laura Bailey, Jeffrey Wright, Erin Yvette, Troy Baker… Hra zní fantasticky. Každá postava má výraz, osobnost, emoce. Díky tomu se vám dostanou pod kůži mnohem víc, než byste čekali.
Celkově platí: i když by některé postavy mohly dostat víc prostoru, díky dabingu a výbornému psaní si je prostě zapamatujete. A to se u her nestává často.
DispatchZdroj: AdHoc Studio
Hratelnost, která tě překvapí
Nečekal jsem, že mě bude bavit být dispečer. Fakt ne. Ale Dispatch to podává tak chytře, že jsem si tenhle styl zamiloval. Vybíráte, koho kam poslat, podle schopností, nálad a vztahů. Každé rozhodnutí má váhu – někdy přinese úspěch, jindy nečekanou katastrofu.
Levelujete své postavy, odemykáte jim schopnosti, zlepšujete jejich výkony. Není to RPG, ale má to překvapivou hloubku. Každá mise je jako malá logická hádanka: kdo se nejvíc hodí na tuhle výzvu? A co se stane, když tam pošlu někoho jiného?
Tahle hratelnost je jednoduchá, ale chytlavá. Připomíná to řízení týmu v XCOMu nebo Mass Effectu, ale z pohledu kancelářského šéfa. A to mě vlastně bavilo víc, než jsem byl ochotný přiznat.
Přes všechnu jednoduchost je to hra, kde si opravdu připadáte důležití. Vaše rozhodnutí mění vývoj misí i náladu týmu. A když to funguje, je to pocit zadostiučinění jako málokdy.
DispatchZdroj: AdHoc Studio
Rozhodnutí, která nejsou jen na efekt
Nečekal jsem, jak hluboko hra zajde. Vaše volby totiž opravdu určují směr příběhu. Můžete se profilovat jako čestný vůdce, nebo sklouznout k temnějším cestám. Můžete tým vést k nápravě, nebo ho přetvořit zpátky v padouchy. A hra vám ani jednou neřekne, že je něco „špatně“.
Každé rozhodnutí má vliv. Kdo zůstane, kdo odejde, kdo vůbec nedorazí. Některé mise uvidíte jen při určitém přístupu. A některé postavy se vám otevřou jen tehdy, když si s nimi vybudujete vztah. To všechno mě neskutečně překvapilo – protože to fakt fungovalo.
Telltale hry v minulosti často slibovaly „volby, které mění příběh“, ale výsledek byl většinou dost podobný. Tady je to jiné. V Dispatch máte pocit, že ten příběh je opravdu váš.
A tohle je pro mě největší síla celé hry. Cítíte zodpovědnost. Cítíte, že jste součástí světa, který se formuje podle vás. A to dnes umí málokterá adventura.
Osm epizod, které vás nepustí
Dispatch je rozdělen do osmi epizod, z nichž každá trvá zhruba hodinu. Celkově tak hra zabere kolem osmi hodin hraní. A musím říct – než jsem se nadál, byl jsem u konce. Nepřišlo mi to krátké. Ale rozhodně bych vydržel déle.
Závěrečné titulky přišly dřív, než bych chtěl. A to nemyslím jako výtku. Spíš jako kompliment. Ten svět, ten tým, ty příběhy – všechno mě drželo tak pevně, že jsem nechtěl odejít. Klidně bych si připlatil, kdybych mohl strávit dalších deset hodin po boku těchto postav.
Tady opravdu platí – méně je někdy víc. A když to víc přijde příště, budu u toho jako první.
Hra, která mě vrátila do minulosti
Když jsem hrál Dispatch, měl jsem pocit, že se vracím v čase. Do doby, kdy příběh byl středobodem všeho. Kdy rozhodnutí bolela. Kdy jsem jako kluk na PS3 prožíval Walking Dead a čekal na další díl jako na Vánoce. Dispatch mi ten pocit vrátil. A já jsem za to neskutečně vděčný.
Tahle hra není revoluční. Ale je srdečná. Upřímná. A sakra dobře napsaná. Připomněla mi, proč miluju adventury. A proč jsou příběhy to nejcennější, co může hra nabídnout.
Pokud jste někdy milovali Telltale, tohle si nenechte ujít. A pokud jste je nikdy nehráli? Možná je Dispatch tím nejlepším místem, kde začít.
Je Dispatch worth it?
Za mě naprosto ano. Pokud vám chybí ten starý dobrý styl her od Telltale, kde rozhodnutí skutečně něco znamenají, postavy mají hloubku a příběh vás nutí přemýšlet – Dispatch je přesně ta hra, kterou hledáte. Překvapilo mě, jak silně na mě zapůsobila. Nejen tím, co vypráví, ale hlavně tím, jak to vypráví.