Dlouhé čekání na Hornet stálo za to. Recenze Hollow Knight: Silksong
Hollow Knight SilksongZdroj: Team Cherry
Martin Havel
9. září 202520:58
Málo her v posledních deseti letech mělo na svůj žánr takový vliv jako právě Hollow Knight. Jeho pokračování bylo díky odsunu GTA dost možná nejočekávanější hrou roku a ukončilo šest let dlouhé čekání. Povedlo se ospravedlnit dlouhý vývoj finálním produktem?
Dost možná nejvíce žánr definující hra posledních let dostala konečně pokračování. Hollow Knight: Silksong měl před sebou obrovská očekávání hráčů a měl se stát testem toho, jestli Team Cherry dokázal s první hrou uspět díky souhře náhod, nebo má ve svých řadách skutečně takové mistry svého řemesla, jak to vypadalo při vydání původního Hollow Knighta. No nebudu vás napínat, kluci australští dokázali, že jejich úspěch rozhodně nebyla žádná náhoda. Dost možná nejočekávanější metroidvania všech dob se podařila na výbornou a hype train byl naprosto oprávněný.
Rovnou tady upozorním, že tohle review je z pohledu fanouška Hollow Knighta. Hodně v ní porovnávám s předchůdcem, odpichuju se od jeho základů a tak trochu počítám s tím, že i ty víš, jak základní mechaniky Hollow Knighta fungovaly. Disclaimer máme za sebou a teď už jdeme na detaily.
Živější svět se spoustou řečí
Hollow Knight: Silksong začíná velmi podobně jako první Hollow Knight. Dostaneš krátkou custscénu, která tě beze slov uvede do děje a rovnou jdeš na věc. Hornet je tu naší hlavní hrdinkou a začíná v kleci, ve které se ji snaží brouci někam odnést. Místo toho ale skončí tihle brouci mrtví a Hornet se v kleci propadá na nejnižší z nejnižších bodů světa Pharloom. Brouky v téhle říši něco tajemného ovládá a Hornet se vydává najít zdroj tohoto zla a dost možná taky svého únosce.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Team Cherry
Po pár minutách hraní narazíš na první kemp a začneš vnímat rozdíly oproti původní hře. Svět Silksongu je v mnohém totiž sice podobný, ale má několik zásadních rozdílů. V první řadě je to to, že je mnohem živější. Potkáš tu víc brouků a ti jsou taky mnohem ukecanější. Což je možná dané i tím, že Hornet mluví taky, zatímco v jedničce tvůj hrdina buď neuměl mluvit, nebo byl fakt extrémně rude a s nikým se prostě nechtěl vykecávat. Dialogů je tu vážně hodně (na poměry Hollow Knighta) a jsou delší. Samozřejmě, že pokud ti to vadí, můžeš je prostě proklikat a soustředit se jenom na praktické věci.
I když je tu víc dialogů, rozhodně to neznamená, že bys zde nenašel environmentální storytelling. Většina lokací na tebe dýchá vlastní historií a ukazuje, jak dříve funkční broučí společnost postupně přišla o jakoukoliv pospolitost a místo toho se z Pharloomu stalo nehostinné místo, kde žádný brouk není v bezpečí. NPCčka se tu chovají mnohem přirozeněji. Sdružují se do skupin, snaží se najít útočiště a pomáhají si, nebo žádají o pomoc i tebe. A když pomůžeš, může se to podepsat i na světě samotném. Jen teda nesmíš mít jednociferné IQ jako já a když přispěješ herní měnu na postavení mostu, tak ho o dvě minuty později nerozmlátit (a pak další dvě hodiny litovat, že jsi to udělal).
Mapa, která tě pohltí
Mapa je za mě jednoznačně ten největší appeal Hollow Knighta. S napětím jsem očekával, jestli se vývojářům i tentokrát podaří vytvořit takový masterpiece, kde je všechno provázané a když hru necháš hrát tisíc lidí, každý playthrough bude jiný. A tohle do puntíku Team Cherry naplnil. Znovu se jim povedlo vytvořit svět, ve kterém se budeš strachovat o život a zároveň rozjímat nad jeho krásami i tajuplnou historií. Svou komplexností tentokrát Silksong ještě překonává Hollow Knighta a přináší svět, který tě sežere a nepustí, dokud v něm neobjevíš úplně všechno, což je skoro nemožné. I když v něm strávíš desítky hodin, vždycky najdeš něco dalšího. Nějaké zákoutí, které jsi missnul a jak se později ukáže, tohle zákoutí ti otevře cestu do další obrovské zóny, nebo propojí ty, ve kterých už jsi byl, abys neměl cestování po Pharloomu tak složité. Každá ulička má prostě svůj účel a každý kousek mapy tě přímo vyzývá "odhal mě". K jejich objevování tě tentokrát budou o něco víc pobízet taky questy.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Poggers
Kromě běhání pěšky a skákání můžeš využít taky funkce fast travelu, která je v principu stejná jako v prvním dílu. Jsou tu dva typy fast travelu a ty můžeš kombinovat dle libost. Každý má své stanice jinde a tím pádem se dostaneš na různá místa a většinou to není ani tak náročné. Zůstává taky systém objevování mapy, pro který musíš vždycky mapu zóny zakoupit za korálky, což je nová herní měna, jinak budeš ve světě slepě bloudit. Samozřejmě ji ale nejdřív musíš najít a v některých zónách ti tentokrát nepomůže ani prozpěvování kartografa, protože mapa tentokrát někde prostě leží, nebo je připnutá.
Přístupnější a přesto náročnější
Silksong se z hlediska hratelnosti a úkolů ve hře vydává strašně zajímavým směrem. Na první pohled totiž působí mnohem přístupněji. Questy se tu trackují v klasickém quest logu. Někdy se ti i ukáže na mapě, kam máš dojít a NPCčka ti k nim přímo dávají nápovědu. Úkoly tak už nejsou ukryté někde uprostřed dialogů (nebo monologů) jako v případě jedničky, ale aktivně tě pobízejí k tomu, abys je plnil. Zároveň tě ale nespoonfeedují informacemi a musíš nad nimi přemýšlet. Většinou ti třeba řeknou, že to bylo "někde v této zóně" nebo "tohle by mohl vědět takový a takový typ brouka". Které NPCčko ti ale napoví, nebo kde máš hledat, to už potom musíš vymyslet sám. Questy jsou tu jinak celkem jednoduché až na pár quest linek, které vyžadují trochu více invence. Jinak ale prostě půjdeš, něco posbíráš, zabiješ... a občas se do toho taky připojí záchrana a stopování.
Tady ale otevřenost širšímu spektru hráčů v zásadě končí. Hra se vůbec nemaže s tím, do čeho tě hodí a od začátku je vidět, že předpokládá tvoji znalost a zkušenost s prvním dílem. Ať už se bavíme o ovládání, nebo náročnosti fightů, je to prostě milostný dopis fanouškům první hry a pro nováčky může být dost harsh.
Silksong TutorialZdroj: Reddit
Na gameplayi fanoušci rovnou zaznamenají několik zásadních rozdílů. Ten první je, že se změnil systém healingu. Nově totiž musíš naplnit celý ukazatel silku (dříve soul) a teprve potom se můžeš healnout. Odměnou ti ale budou rovnou tři masky (HPčka) místo jedné. Healovat se navíc můžeš třeba i ve vzduchu, což je u mnoha fightů dost praktické. Výměnou za to ale musíš výrazně přemýšlet nad tím, kdy je heal worth a pokud ti nevyjde a necháš se hitnout, přijdeš o všechno.
Po stránce soubojů je Silksong fakt nemilosrdný. Hlavně kvůli tomu, že větší nepřátelé (kterých je tu vážně hodně) ti dávají hity, které ti spolknou rovnou dvě masky místo jedné. A to je sakra znát. Začínáš totiž s pěti a můžu ti garantovat, že i když se budeš hodně snažit objevovat, nasbírat víc masek trvá hodně dlouho a vyžaduje hodně objevování. I když jsem mapu prolezl v rámci svých možností skrz na skrz a strávil v ní skoro 40 hodin, dostal jsem se jenom k pár upgradům. Progress v tomto ohledu je celkově docela pomalý a musíš se smířit s tím, že nějakých vylepšení se budeš dočkávat velmi zřídka.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Poggers
Hodně fightů je taky extrémně hektických a to z toho důvodu, že na tebe hra velmi často nevrhne jenom jednoho nepřítele. I u boss fightů ti posílá často pod ruce ještě nějaké addky v podobě obyčejných nepřátel a nebo je samotných bossů víc. Hodně často taky narazíš na arena fighty, které pro mě osobně byly už spíš otravné. Hra na tebe valí vlny nepřátel podobně jako v Colloseum of Fools z prvního dílu, byť v menším množství a po chvíli se to celkem zají.
Ačkoliv je obtížnost náročná, pokud máš rád výzvy, stojí to za to. Boss fighty i ostatní souboje jsou fér a pocitově extrémně rewarding, což ostatně musejí, protože třeba za bosse často dostaneš minimum užitečného kromě progressu hrou.
Preciznost vs. nemotornost
Co je ale strašně důležité říct je, že ta náročnost má co dělat i s tím, že máš mnohem víc resources a chce tě prostě donutit je používat. Pokud budeš Silksong hrát jako Hollow Knighta, you're gonna have a bad time. Aspoň tedy u těch nejnáročnějších fightů. Hra ti totiž dává několik dalších toolů, které ti s nimi pomůžou. Máš k dispozici například zbraně na dálku, nebo různé consmuky co ti boostnou útok a to je potřeba utilizovat. Nešikovnost toolů ale spočívá v tom, že je používáš podobně jako v prvním díle kouzla. Jenže ta měla směr shodný s jejich commandem. Tady naproti tomu musíš za pohybu dávat páčku nahoru nebo dolů a když se u toho snažíš kontrolovat směr svého pohybu, často omylem použiješ něco, co nechceš.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Poggers
Co plnému využívání toolů trochu brání je fakt, že na tyhle consumky a tooly potřebuješ materiály a ty mají celkem nízký limit množství, které můžeš mít u sebe a mizí zatraceně rychle, takže pokud se stuckneš na bossovi, musíš potom farmit, nebo ho porážet bez nich a to mi přijde jako zbytečný overkill z hlediska managementu zdrojů.
Jestli tě Hollow Knight aspoň trošku zajímá, což předpokládám, že ano, když právě čteš recenzi, nejspíš už ti někde na feedu vyskočilo pár momentů a dost pravděpodobně některé z nich byly z platformingu. Ten je v Silksongu především na začátku o dost víc "šipkocentrický" a nemotorný. Jinak řečeno se blbě ovládá páčkou a mnohem snáze naopak na šipkách. Hornet totiž začíná s diagonálním útokem ze vzduchu, který při platformingu musíš často využít a právě ten ti dá dost zabrat při jeho používání ve snaze dokončit výzvy z hopsačkových pasáží. Ve hře je ale později možnost tohle změnit a časem tak můžeš dělat klasické pogo. Do té doby ale budeš nejspíš proklínat nemotornost, kterou tě Hornet obdaří. Obzvlášť, když musíš ve vzduchu měnit směr a okamžitě dávat právě onen diagonální útok zároveň.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Poggers
Mnohem využitelnější je taky systém parry, který není tak náročný jako u Hollow Knighta a všechna tvá parry tak už nemusejí být jenom čirý produkt náhody. Je to ale vyvážené tím, že řada nepřátel má útoky, které mají rovnou několik slashů a tím pádem jim sice dáš parry na první, ale ty další ti zase naloží a musíš si tak dobře rozmýšlet, kdy tuto mechaniku využiješ. Celkově je tak navzdory svému zjednodušení solidně vybalancovaná.
Audiovizuální blaho
Hollow Knight nasadil i z hlediska audiovizuálu obrovsky vysokou laťku, se kterou se Silksong dokázal výborně popasovat. Tvrdit, že ji překonal, to by bylo až moc troufalé, ale rozhodně drží srovnatelnou úroveň. Hra vypadá báječně, je vizuálně nesmírně osobitá a skvěle budí správnou atmosféru. Tu ostatně výborně dokresluje taky vyladěný soundtrack od Christophera Larkina. Můžu spolehlivě říct, že už teď mám několik melancholických melodií vypálených do mozku.
Hollow Knight: SilksongZdroj: Poggers
Po technické stránce není moc o čem diskutovat. Hollow Knight: Silksong svými nároky zůstává prakticky identický s původní hrou a rozběhneš ho tak prakticky na všem. Podle toho hra taky běží. Bez záškubů, se stabilním frameratem a bez technických nedostatků či bugů. Team Cherry tu dokázal dodat hru, která je fakt do posledního puntíku vyladěná.
Je Hollow Knight: Silksong Worth It?
Říkám si, co je to vůbec za otázku? Ta hra stojí dvacet euro. Byla by worth it i za padesát a je to jasný GOTY contender. Hollow Knight: Silksong je naprosto hodný svého jména a přináší vynikající další porci toho, co si svět zamiloval před osmi lety. Nemilosrdonu výzvu, platforming, melancholický, komplexní a pohlcující svět, který navíc tentokrát více pulzuje životem. Je navíc i přístupnější a nenechá tě tolik tápat i když za ručičku rozhodně nevodí. Jestli jsi miloval původního Hollow Knighta, budeš milovat i Silksong.