Akce dělaná srdcem bez zkušeností. Recenze hry Lost Soul Aside
Lost Soul AsideZdroj: Ultizero Games
Martin Havel
31. srpna 202517:43
Téměř deset let se čekalo, než samostatný vývojář Yang Bing dovede svůj projekt ke konci za pomoci týmu, který se k němu postupně připojoval. Jak to nakonec dopadlo?
Akční řezničina Lost Soul Aside má za sebou debutový víkend a spolu s ním se dostala do rukou i nám. Málokterá hra vznikala jakožto něčí vývojářská premiéra tak dlouho. První krůčky udělala už v roce 2014, tehdy jako sólový projekt. Kdyby sis chtěl přiblížit, jak dávno to je, tak to bylo v době, kdy frčela Ice Bucket Challenge a lidi hráli Flappy Birda. Po pár letech se k sólo vývojáři Yang Bingovi nabalil tým Ultizero Games, který měl jasně stylizovanou hru s velkým potenciálem dovést ke zdárnému konci. Na hře je vidět, že je dělaná srdcem, kdo jiný by se taky upsal ke skoro desetiletému projektu? Stačí to ale, nebo si Ultizero ukousli příliš velké sousto?
Zachraň ji, zachraň svět
Upřímně, na první pohled je jasné, že to, co má hrát v Lost Soul Aside prim, je gameplay. Hra si moc neláme hlavu s tím, jak podává příběhovou linku a ani s její základní myšlenkou. Ta je dost prostá. Mezi lidi se dostane rasa voidrax, která mimo zabíjení taky krade lidem duše. No a jedna taková zbloudilá duše patří sestře hlavního hrdiny Kasera. Shodou okolností navíc to, co musíš udělat pro její záchranu se dost výrazně protíná s tím, co může zachránit celý svět, k čemuž ti má pomoci i prastará bytost jménem Lord Arena (takhle fakt tu postavu pojmenovali). Víc ti ale z příběhu prozrazovat nebudu i když už ti asi došlo, že je to v podstatě klasická šablona záchrany světa a blízké osoby. Podíváme se spíš na to, jak je zvládnutý řemeslně.
Jak už jsem psal, je hodně znát, že příběh tu spíš přicmrndává. Hra se absolutně nemaže s jakoukoliv snahou o imerzi a výprava kulhá prakticky po všech stránkách. Dialogy jsou nepřirozené a sráží je i slabý voice acting. Přechody mezi scénami jsou nahodilé a často to vypadá, jako kdyby vývojáři v půlce jejich tvorby prostě odešli na oběd a zapomněli je dokončit. Postavy ve hře mají minimum animací a opakují je pořád dokola bez ohledu na to, co zrovna říkají. Nebudují se tu ani výrazné vztahy mezi postavami a většinu času je ti tak hrdina i jeho okolí dost fuk a i to, co by tě nejspíš zajímat mělo, nakonec vyšumí do prázdna.
Kapitolou samou pro sebe jsou potom otravné hlášky hrdinů s jasnými triggery. Například při konci combatu, použití speciálních abilit, nebo itemů. Přísahám, že v půlce hry jsem si říkal, že jestli ještě jednou při skončení combatu uslyším "How do you feel about Lord Arena power, huh?" tak si zaleju uši voskem. Naštěstí jsem při sobě zrovna neměl svíčku, takže pořád slyším. Nepomáhá ani zpracování scén při porážkách bossů, nebo při akčních platforming pasážích. Lost Soul Aside se v tomhle ohledu snaží být tak cool, až není. Většina scén, kde se dějí epické věci je zbytečně dlouhá a kvůli nepřirozeným střihům tě do akce ani nevtáhne. S otevřenou pusou tak sice koukáš, ale ne z úžasu. Prostě ty scény prozíváš.
Lord ArenaZdroj: Poggers
Další věc, která výrazně ubírá jakékoliv imerzi je fakt, že i po stránce využití technologií a zvuku se absolutně nedaří jakkoliv dokreslovat nějakou atmosféru. Mixování zvuku je jedno z nejhorších, co jsem v narativních hrách viděl. Zvukové efekty absolutně přeřvávají dialogy, ale když jim ubereš, jsou cutscenes ještě horší. Co je ale asi nejvíc překvapivé? Hra vznikala pod taktovkou PlayStationu, ale absolutně nevyužívá potenciál ovladače DualSense. Ve chvíli, kdy Kaser zahlásil, že se země otřásá, ale kamera se v podstatě ani nehnula a to samé platilo pro můj ovladač, věděl jsem že je zle.
Našlapaný combat jako alfa a omega
Z hlediska hratelnosti si Lost Soul Aside nevede vůbec špatně. Jde o solidní kousek, který se drží snahy přinést podobný gameplay, jaký nabízely hlavně starší hry typu Devil May Cry, Bayonetta a další. Sází výrazně na styl a to, že máš v combatu obrovskou volnost co se týče používání různých zbraní, jejich střídání za letu a vymýšlení šílených kulervoucích kombíček. To se hře poměrně dobře daří a i když nedosahuje kvalit ani hloubky, kterou nabízí právě pomyslný bůh tohoto žánru, kterým je Devil May Cry, rozhodně zvládne hráče stylových hack 'n' slashovek na nějakou dobu zabavit. Flashy kombinací, kterými sekat nepřátele tu najdeš stovky a můžeš se tak pořádně vyřádit.
Lost Soul AsideZdroj: Poggers
K dispozici máš solidní arzenál zbraní, o kterém ti nebudu spoilovat, kolik zbraní čítá a taky systémy perfektního dodge a parry. Jediné, co mi na výběru zbraní trochu vadilo, byl nízký počet možností, jak si poradit s distancingem. Pár variant, jak se k nepřátelům bleskově přiblížit sice existuje, ale žádná nebyla natolik praktická, spolehlivá a svižná, aby pro běžného hráče nabízela možnost, která udrží boj absolutně plynulý.
Když už mluvíme o plynulosti, posuneme se taky k tomu, co právě combatu a pocitu z něj ubližuje. Ačkoliv jde o nejsilnější stránku hry, combat rozhodně není bezchybný. Je tu znát, že vývojáři měli spoustu slušných nápadů, ale zradila je tu jejich exekuce, za kterou pravděpodobně stojí hlavně nezkušenost. Prvním nešťastným rozhodnutím tu rozhodně je celkem drobná záležitost. Tvůrci se rozhodli jít proti standardu prakticky všech moderních titulů v žánru a na bumper (L1) hodit dodge, zatímco tlačítko (kolečko) se stará o blokování. Tahle varianta je hráčům zbytečně proti srsti a ve hře není možnost si tlačítka přemapovat. Její absenci už ale vývojáři přislíbili napravit.
Lost Soul AsideZdroj: Poggers
Co už ale napravovat zřejmě nebudou, to je systém změny zbraní. Ten funguje na principu, že zmáčkneš tlačítko a pak analogem vybereš zbraň. V tomto ohledu tvůrci vůbec nemysleli na první playthrough. Místo abys měl fixně dané pozice zbraní na tomhle weapons wheelu, budou se ti zbraně s přibývajícími možnostmi posouvat. To znamená, že tvoje muscle memory se do získání všech zbraní nemůže zafixovat a budeš se pořád muset soustředit co vybíráš. Změna zbraně navíc ve chvíli stisknutí tlačítka zastavuje hru a tím výrazně trpí dojem, který konkurenční tituly jako DMC zvládají držet perfektně právě díky tomu, že se všechno děje za plného běhu. To, že vybíráš zbraň analogem navíc způsobuje nepřesnosti kvůli tomu, že jím řídíš i movement a není výjimečnou záležitostí, že kvůli tomu zvolíš špatnou zbraň. Je tu ale taky druhá, o něco svižnější a praktičtější možnost... tlačítko tapnout a tím přepnout na "další zbraň" v řadě.
Game designers, plz
To be honest Lost Soul Aside působí dojmem, že sedm z osmi let, kdy na něm pracovalo studio Ultizero Game, se pracovalo jenom na tom, aby byl polishnutý combat a když se to jakž takž podařilo, řešil se zbytek horkou jehlou. Design této hry provází fakt velká řada podivných rozhodnutí, která v praxi nedávají smysl. A ta, na která jsme narazili u combatu jsou jenom špička ledovce.
Lost Soul AsideZdroj: Poggers
Začněme u tak jednoduché věci jako je kamera a pohyb samotného Kasera. Do očí tě okamžitě praští to, že kamera se jaksi divně pohupuje při běhu, který pak působí nesmírně trhavým dojmem. Je to sice nepříjemné, ale po pár hodinách to tvůj mozek nějak odbourá a stou animací se smíříš. S čím už se smiřuje hůř je clunky movement především při platformingu. Hra má hodně divně nastavený pád. Postava dosáhne vrcholu a pak prakticky okamžitě nabere plnou rychlost směrem k zemi, což působí extrémně nepřirozeně a nedá se s tím moc intuitivně pracovat. Jinak je přitom platforming celkem solidní a nabízí několik zajímavých nápadů, které by dokázaly bavit. Fyzika pádu navíc dělá problémy i v boji a občas se prostě zasekneš na nepříteli ve vzduchu a nemůžeš nic dělat.
Level design je přímočarý a ačkoliv nabízí drobné odbočky, nečekej jakoukoliv otevřenost. Lost Soul Aside je čistě lineární hra, které toto rozhodnutí rozhodně prospívá a štvát tě na něm budou jenom invisible walls, které jsou všude. Najdeš v tu i několik druhů výzev platformingových, rychlostních i bojových... a taky loot prakticky na každém kroku. Toho je až přehršel a po určité době tě jeho sbírání začne spíš otravovat. Hra ti navíc nedává moc motivace k tomu, abys mapu prošmejdil a našel, co se jen dá. Většinou najdeš jenom obyčejnou měnu, které jsem nikdy neměl nedostatek, nebo surky na craftění consumek.
Když se ještě oklikou vrátím zpátky k boji, je tu taky pár designerských bot. Hra totiž hodně rychle začne nabízet značné množství variant, což je na jednu stranu fajn, ale tempo jejich přibývání a učení ve stromu dovedností je dost zahlcující a pravděpodobně se tak prostě naučíš používat jenom malou část z nich a na zbytek zapomeneš. A když už jsme u toho učení, vynechat nejde ani bosse a větší fighty obecně. Rozmanitost nepřátel není úplně valná, ale to se tu dalo celkem čekat. Víc vadí fakt, že ve hře vlastně většinou není moc cítit, jestli jsi zrovna dostal hit. Kolikrát jsem si to uvědomil až když mi zčervenala část health baru. Celkově jsou fighty hodně nepřehledné a nesignalizují jasně, co se děje. Když to schytáš, často se kolem tebe děje tolik věcí, že jen těžko identifikuješ, co a kdy ti vlastně hit dalo a tím pádem se pak taky špatně učí jakékoliv patterny.
Co se naopak celkem povedlo je, jak vývojáři pracují s obtížností. Ta se sice nedá přímo nastavit, ale po určitém množství smrtí dostaneš do svého inventáře trinket, který ti sníží obdržený damage a ten, který uděluješ naopak zvýší. Po dohrání potom dostaneš i možnost volby dvou vyšších obtížností a pokud tak toužíš po větší výzvě můžeš si hru přizpůsobit dle svých preferencí. První průchod ale musíš dát na base obtížnost.
AAA je tu jenom cena
Lost Soul Aside dává na všem znát to, že vznikalo v týmu o pár desítkách členů a nemá ambice být ve všech směrech mezi špičkou herního průmyslu. Po grafické stránce je hra celkem zastaralá a délka vývoje je na ní obecně znát. Sound design a voice acting jsme tu už trochu probírali na začátku a nevytrhuje to ani soundtrack. Celkově tak Lost Soul Aside sice hraje na cenovku AAA hry, ale ke skutečnému AAA má daleko a ve skutečnosti ho překonává i řada AA titulů.
Lost Soul AsideZdroj: Poggers
Po technické stránce si hra nevede úplně špatně. Na základní PS5 hra běží na režim výkonu obstojně i když bez fps dropů se neobejde. Během akce se ale překvapivě celkem drží a propady se často týkají spíš filmečků. Vývojáři už i problémy s výkonem během nich adressnuli a pracují na nich.
Ačkoliv se hra prezentuje jako RPGčko, jde spíš o čistokrevnou akční adventuru. Možností toho, jak si přizpůsobit postavu tu sice jsou, ale v zásadě jde jenom o tři elementy na zbraních, strom dovedností, pár trinketů a vylepšení pro zbraně. Všechno ostatní je dané celkem jasně a k RPG tiulu má tak Lost Soul Aside docela daleko. Nenech se tedy touto nálepkou zmást. Příběhová linka ti zabere asi dvacet hodin a i to tak odpovídá spíš adventuře.
Je Lost Soul Aside Worth It?
Lost Soul Aside je hra, která očividně vznikala z vášně pro hry. Je to znát a je to sympatické. Podepisuje se to ale i negativně, protože vášeň tu přebila zkušenosti a praktická rozhodnutí. Celkově nejde o špatný počin, ale i když přetrpíš slabý začátek hry, navzdory velmi solidnímu combatu s velkým combo potenciálem titul srážejí špatná designová rozhodnutí a zastaralost. Před deseti, patnácti lety by šlo o fajn akční 8/10 hru, ale v dnešní konkurenci už se Lost Soul Aside neprosadí a všechno, o co se snaží, už někdo udělal a udělal to lépe.