Olympiáda ve hrách: Jak probíhalo zpracování her z prostředí nejslavnějšího sportovního soupeření?

Je diskutabilní, co byla první videohra v lidské historii, nicméně jednou z těch prvních je rozhodně Tennis of Two z 18. října roku 1958. I se zastaralou technologií lze pinkání kuličky celkem dobře nasimulovat a navíc je to ideální i pro dva hráče.

Je pochopitelné, že zrovna sportovní hry nějakým způsobem zasahují do videoher hned od jejich počátku. Když chcete udělat hru, je smysluplné vzít něco, co i v reálu lidi baví, a dát jim to do digitální podoby. Později se začalo uvažovat i o virtuálních olympijských hrách, tam to však bylo složitější.

Nejdřív to muselo začít neoficiálně

První videohra týkající se olympijských her je Olympic Decathlon z roku 1980. Ačkoli je to nějaký pátek od prvních her, stále je to na začátcích herního průmyslu. Ostatně Space Invaders vyšly jen dva roky předtím. To vše se projevuje na tom, že jednotlivé sportovce v této hře asi nerozeznáte. Leda byste si v těch pixelech představili další hromadu polygonů. V té době byla ostatně fantazie nutností.

Olympic Decathlon

Z dnešního pohledu je to hlavně hromada miniher: běh na 100, 400 a 1500 metrů, dlouhý i nízký skok, hod diskem, skok o tyči, vrh oštěpu. Nicméně bylo to až pro 6 hráčů na střídačku a na tu dobu nebyl ani technický stav vůbec špatný. Hra dostala chválu od recenzentů za dobrý technický stav i zábavu a jiné společnosti následovaly s podobnými tituly: společnost Activision s The Activision Decatlon roku 1983 a Konami se hrou Track & Field roku 1983.

U Track & Field se hodí ještě zastavit. Tři roky dalšího technického pokroku mohly v té době být naprosto zásadní. V tomto případě má grafika konečně víc barev a pixelů a svou postavičku přeci jen rozeznáte. Gameplay je také svižnější a mohou hrát až dva hráči najednou. Nabídka her je sice obdobná s mírnými změnami, nicméně modernější provedení a rozvoj zájmu o herní průmysl obecně vedl k obrovskému úspěchu. Hra se stala jednou z nejúspěšnějších arkádových her roku 1984 a odemknula Konami zajímavou příležitost.

Než k ní ale přejdeme, hodí se rozhodně zmínit, že 80. a 90. léta byla obecně hodně nabitá nejrůznějšími olympijskými hrami. Za zmínku stojí rozhodně Summer Games a Winter Games od Epyx, dnes už neexistující firmy, která však chrlila hru za hrou. Právě tyhle tituly jsou pro mě symbolem „her v knihovně“. Starší generace pamatuje, mladá se může zeptat rodičů. Když nebyl počítač doma, byl aspoň v místní knihovně a Summer a Winter Games byly snad na každém počítači. Do knihovny se tenkrát rozhodně nechodilo číst!

Oficiální hry olympiády

Zpátky ke Konami. Po úspěchu Track & Field vydává velmi podobné Hyper Olympic '84. Hra je to velmi podobná, tentokrát však oficiálně licencovaná Mezinárodním olympijským výborem. Někdo ze sporťáků si začal všímat, že na hrách třeba něco je. Navzdory úspěchu však trvalo dalších 8 let, než vycházela hra za hrou. Stejně jak v případě série FIFA tu byla myšlenka, že každá olympiáda by mohla mít svou hru.

Olympic Games Tokyo 2020

Vyjmenovat všechny do detailu by trvalo věčně, tak pojďme na seznam: Olympic Gold, Winter Olympics, Olympic Summer Games, Nagano Winter Olympics '98… no a následně všechny ostatní olympiády až do roku 2012 (Sydney, Salt Lake, Athens, Torino, Beijing, Vancouver, London), a pak s pauzou tu máme i Tokyo z roku 2020.

Střídají se tu různé společnosti včetně Konami, Epixu, SEGA, Eurocom či 49Games a abych vás už víc nenudil, je to jeden nudný titul za druhým. Ony totiž hry z olympijských her začaly ve zlaté době arkádových automatů, kdy mlácení do tlačítek co nejrychleji nebo nutnost perfektního načasování byly in. Postupně se však tahle mechanika omrzela a olympijské hry byly kritikou celkem poctivě označovány za dočasný zážitek připoutaný k události. Nějak to fungovalo, ale na titul jste zapomněli rychleji, než na výklad fyziky v odpoledních vyučovacích hodinách, kterým předcházela návštěva krčmy.

Všechny oficiální olympijské hry obvykle vyšly maximálně s rozpolcenými recenzemi, kdy sice mnozí recenzenti měli spoustu srandy ze soupeření, ale vlastně to bylo pořád o tom samém. O něco zajímavější byl alespoň London 2012, který se rozhodl využít v té době populární Kinect a PlayStation Move. Špeků jste se sice nezbavili, ale alespoň jste se jako atleti mohli cítit.

Mario & Sonic konečně soupeří

Slušnou sérií celkem šesti her se může pochlubit Mario & Sonic. Zajímavý střet populárních rivalů začal již v roce 2007 trefně pojmenovaným Mario & Sonic at the Olympic Games a vyvrcholil Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020.

Podobně k oficiálním hrám olympiády, Mario & Sonic na Olympiádě začaly kladnými hodnoceními, kdy navíc skvěle využily motion capture ovladačů Wii, aby další tituly začaly být kritizované pro stále stejný gameplay bez jakékoli revoluce či za málo obsahu. No olympiáda se moc dobře ztvárnit herně asi fakt nedá.

Odkaz stereotypnosti

Zkoumání herní historie olympiády je vlastně hrozně zajímavé, protože nám to ukazuje, jak se výrazně změnily zvyky a standardy hráčů, a jak se sezónní tituly dokáží udržet opravdu hodně dlouho.

Olympics™ GO! Paris 2024

I Paříž se dočkala své hry, tentokrát však v podobě hry na mobil, a to Olympics GO! Paris 2024. Prostě když je to na mobil, dejte tam to GO! S Pokémony to však moc společného nemá. Opět je to spíš sbírka miniher, tentokrát spojených se stavěním své olympijské venue.

Assassin's Creed s olympijskou pochodní v Paříži

Letošní Olympiáda má herně lepší přírůstek. Ukázal se tam Assassin’s Creed jakožto nosič pochodně. Pokud mají být videohry v budoucnu olympijskou disciplínou, je tahle prokázaná úcta k nim zajisté prvním správným krokem? A nějaké zakončení článku… zahrajte si radši Assassin’s Creed Unity. Skvělá hra, bugy už má opravené a Paříž vykresluje nádherně.