Recenze filmu Thunderbolts*. Depka po Marvelovsku
Michal Maliarov
19. května 202516:17
V době, kdy má Marvel co dělat, aby nahnal fanoušky zpátky do kina, přichází osvěžující a hodně "nemarvelovský" kousek s příchutí Suicide Squad. A proč ne?
Komiksová únava neexistuje. Všichni, kdo tvrdí, že dělá Marvel zkrátka příliš mnoho filmů a lidi už to přestává bavit, nechápe současný problém. Po ukončení ikonické dekády s Infinity War se tvůrci jakoby propadly do sklepa odfláknutých scénářů, woke poselství a dalších změn, které s milovanými předlohami mají pramálo společného. Kdepak, tohle není komiksová únava. To je únava nad sračkoidními filmy.
Stačí totiž, aby dorazil čerstvý a neokoukaný pohled na žánr, naprosto věrná kopie komiksu nebo řádný fan service, a prachy se jen sypou. Bohužel, zatím jde spíš o vzácnost. A zatímco fanoušci trpělivě čekají na návrat Marvelu do prvotřídní kondice, občas na nás shora foukne osvěžující vánek v podobě dobrého filmu. Filmu jako Thunderbolts.
Když disfunkce funguje
Diváci tohoto kousku se nejspíše dělá na dva tábory. Ten první ví přesně, která bije a zná tuto neohroženou skupinku z komiksů. A ten druhý má rád pár členů a má poslední roky solidní absťák. Suicide Squad v podání Marvelu totiž papírově absolutně ničím nevybočuje z řady, film ale jasně ukazuje, že i z na první pohled přímočarého materiálu se dá vykouzlit překvapivá srdcovka. A Jake Schreier se toho v režisérském křesle nezalekl.
Co funguje? Tak především jde o skvěle napsané postavy, které na první pohled nikdy nemůžou dohromady fungovat. A právě v tom je genialita jejich spolupráce. Emoce drží pohromadě především fanoušky oblíbená Elena v podání Florence Pugh, která i zde hází skvělé hlášky s ruským přízvukem a obecně působí jako pilíř celého příběhu, i další postavy však dostávají až překvapivě hodně prostoru a hlavně hloubky.
Osobně mám největší radost z propracování novodobého Kapitána Ameriky v podání Wyatta Russella, který od seriálového kapitána z Temu pokročil na propracovaného žoldáka s temnou minulostí a vlastními mindráky, jehož charakter není zdaleka tak černobílý jak se na první pohled zdálo. Zdatně mu sekunduje i tradičně skvělý Red Guardian, který spíše působí jako komediální prvek filmu (a velmi povedeně). Ostatní postavy působí spíše jako pozlátko okolo doplňující celkový ansámbl. Tedy až na Boba.
Jak zkrotit někoho OP
Z premiéry pravděpodobně nejmocnější postavy celého Marvel univerza jsem měl patřičné obavy. Ostatně Marvel je znám tím, jak zdatně uřezává schopnosti hrdinů, aby to na plátně nepůsobilo až moc přeplácaně, a Sentry nepatří zrovna mezi chudáky. Jeho postava však byla ve filmu ztvárněna a podána výborně a velký potlesk si zaslouží především herec Lewis Pullman, který ztvárnil jeho dualitu perfektně. Od ostýchavého Boba k nabušenému Sentry až k hororovému Voidu přeskakuje překvapivě jednoduše a právě tato dualita je vedle psychologického podtextu ze života Eleny hlavním tahounem filmu.
Od většinou odlehčeného humoru a všudypřítomných CGI efektů jsme se tu přesunuli k velmi těžkým tématům, jako je deprese, sebereflexe a boj s temnou minulostí
Vůbec, není to jen hloubka postav co mě potěšila, ale i příběhu samotného. Od většinou odlehčeného humoru a všudypřítomných CGI efektů jsme se tu přesunuli k velmi těžkým tématům, jako je deprese, sebereflexe a boj s temnou minulostí, které jsou tu opět ztvárněny velmi neotřele. A vůbec, závěrečná čtvrtina možná není megalomanským finále, které známe z Infinity War či Endgame, ale spíše psychologickou hrou ve velmi unikátním prostředí. Thunderbolts dokážou překvapit, to bez debat.
Nevím, možná je to tím, že se nám poslední dobou dostává opravdu kvalitních Marvelovek jen velmi pomálu, když stačí pár povedených záběrů ke štěstí. I těch pár negativ, co člověk ve filmu nahmatá však neubírá na jeho kvalitách, protože je znát, že do toho tým dal srdíčko a film je poskládán dohromady velmi citlivě. Nepočítám-li tradiční klišé komiksových adaptací, jako snaha obyčejných žoldáků vzdorovat víceméně polobohu, či pár nesmysluplností ve scénáři, jediným opravdovým nedostatkem pro mě byl velký důraz na dialogy a psychologii, a menší příklon k akci.
A to říkám jen proto, že když už na akci dojde, je skvěle sestříhaná, kreativní a promyšlená, takže člověk chce vidět podstatně víc, ale dostane jen brečící Florence. Což, nezlobím se.
Jsou Thunderbolts Wort It?
Ve výsledku je doporučení výletu do kina dost jednoduché a přímočaré. Pokud jste fanoušky Marvelu, film si užijete. Pokud ne, pravděpodobně vás o změně komiksového tábora nepřesvědčí, stále však doporučujeme skočit na promítání. Jde totiž o překvapivě hlubokou a vymakanou jízdu, které nechybí srdíčko. A to dneska vydá za docela dost.