Recenze hry The Last of Us Part 2: Remastered. Překvapivě přínosné omlazení

TLOU 2 Remastered

Nad přínosem některých remasterovaných verzí hry by se vývojáři asi měli zamyslet. Nebo jinak… nad každým remasterem by se vývojáři měli zamyslet a měli by zvážit jeho význam a přínos hráčům.  Proč ztrácet čas a peníze s něčím, o co ve finále vlastně ani nikdo nestojí? Myšlenka remasteru relativně čerstvého The Last Of Us: Part II z roku 2020 se tak na papíře nejeví jako úplně nejchytřejší volba. Po grafické stránce na tom byl titul brilantně, a to samé se dá říct o hratelnosti či technickém stavu. Je tedy po třech letech na místě babrat se s něčím takovým? A je to vlastně obhajitelné? Pojďme se na to mrknout.

Zažít ten pocit znovu

Přeskočíme ty odstavce o tom, jak moc skvělé TLOU: Part II vlastně bylo. Za mě osobně se jedná o jednu z vůbec nejlepších her v historii. Našel bych několik málo připomínek, ale celkově jde o perfektně vybroušený krystal, který na několik dalších let nastavil hranice pro survival akční adventuru. Ještě stále ve mně doznívají ony intenzivní a do jisté míry nepříjemné pocity z dohrání, a to už uplynuly věru tři dlouhé roky.

The Last of Us Part 2 Remastered

Tak jsem si vlastně při spouštění aktuálního remasteru říkal, jestli to chci celé prožívat znovu. Jedná se o výtečnou hru, ale její průchod vás nadosmrti tak trochu změní. A musím přiznat, že už úvodní obrazovka mi silně připomněla to nepříjemné covidové období, během kterého jsem titul tak intenzivně prožíval.

Takže s čím se vlastně vývojáři z Naughty Dog vytáhli a s čím protentokrát přispěchali pod vánoční stromeček? V základu tu máme naprosto identickou verzi hry 1:1 co se obsahové stránky týče. Z hlediska příběhu, hratelnosti, obsahu či herních mechanik zůstala dějová linka bez jakýchkoli změn. Zásadní je v tomto ohledu ovšem skutečnost, že v roce 2020 byli vývojáři silně limitováni technickými možnostmi konzole PS4. TLOU: Part II bylo totiž titulem, který se trefil do celkem nešťastného období covidu a přechodu na novou generaci konzolí zároveň, což přineslo nemalé komplikace a ústupky.

Remaster přichází zejména s vylepšeními v oblasti grafické prezentace. To se týká zejména většího rozlišení textur, vyhlazení animací, nově přepracovaných světel a stínů či vylepšení v oblasti dohledových vzdáleností. K dispozici je režim Fidelity podporující nativní 4K rozlišení nebo Quality, který cílí na 60 FPS a dopočítávané 4K rozlišení z nativního 1440p. Příjemnou novinkou je rovněž implementace podpory VRR a nějaké to poladění načítacích časů či podpory ovladače DualSense. Buďme ale upřímní, na papíře to všechno zní moc slibně, v reálu všechny tyhle novinky ale postřehnete poměrně stěží. Srovnávací videa sice určitý posun potvrdí, ale bez nich jsou změny jen sotva rozpoznatelné. Paměť je v tomto ohledu velkým nepřítelem, který vám bude tvrdit, že takhle titul vypadal už při samotném vydání.

Guitar free

Naštěstí jsme se dočkali i nového obsahu, za což Naughty Dog děkujeme. V prvé řadě jsou to tři rozpracované úrovně, které se do finální verze hry nedostaly. Pod názvem Vystřižené úrovně najdeme interaktivní záležitost Večírek v Jacksonu, ve stokách nás čeká trocha interaktivních hádanek a Lov je reminiscencí na naháněčku jelena z prvního dílu.

The Last of Us Part 2 Remastered

Každé z úrovní předchází krátký komentář Neila Druckmanna, který konkrétní část uvede, zasadí do kontextu a vysvětlí, proč se nakonec do hry nedostala. Je třeba zmínit, že jde o rozpracované koncepty, které dávají možnost vytvořit si nějakou představu a je třeba je brát jako zajímavost, nikoli příběhové rozšíření.

Další novinkou je režim Guitar Free, ve kterém si můžete zabrnkat dle libosti. Odemykat si lze několik hudební nástrojů, skiny, ale rovněž i různé lokace. Zkusili jsme a děkujeme, nechceme. Nechybí dále ani speedrun režim, nové skiny pro hlavní postavy, komentáře od samotných vývojářů, či nějaké ty podcasty a trailery. Zkrátka věci, které si projedete jednou a jdete od nich. Potěšující je však česká lokalizace ve formě titulků, což ostatně platí pochopitelně pro celou hru.

Není návratu

Tím největším přírůstkem je však nový herní režim Není návratu. Jedná se o survival režim s prvky rouge-like, ve kterém si zvolíte konkrétní postavu a vrhnete se do boje. Kouzlo však spočívá v tom, že každý run bude naprosto odlišný, neboť hra sama za pomoci náhodného výběru zvolí jednotlivé úrovně. Připraveno je několik lokací, herních stylů (např. útok, obrana), frakcí, nepřátel, ale rovněž speciálních modifikátorů, které z každé hry udělají jeden velký boj o přežití. Vše je ve finále završeno bojem s náhodně vybraným bossem.

The Last of Us Part 2 Remastered

Za každou splněnou úroveň obdržíte nové součástky, které lze investovat do vylepšení zbraně nebo nákupu nového vybavení, vše pouze v rámci jednoho konkrétního runu. Smrt rovná se restart. Vše funguje naprosto skvěle a ve shodě s původní hratelností TLOU: Part II. Díky rouge-like konceptu zažijete opravdový boj o přežití.

Za nabité zkušenosti se postupně odemykají nové kosmetické doplňky, ale rovněž postavy, za které lze hrát. Každá z postav navíc disponuje odlišným způsobem boje a má jiné přednosti. Celkově jde o poměrně zábavnou a slušně vybalancovanou záležitost okořeněnou speciálními výzvami. Bravo Naughty Dog, režim Není návratu je trefa do černého.

Majitelé PS4 verze hry mohou provést upgrade za přátelských 10 dolarů, standardní cena remasteru je potom nastavena na 1 189 Kč. V mých očích se tak jedná o skutečně přínosný a cenově dostupný remaster, který rozhodně dává smysl. Tím nejzásadnějším je možnost upgradu na novou generaci konzolí, včetně mnoha vylepšení a zapomínat nesmíme ani na povedený režim Není návratu. Zbytek novinek jako Guitar Free či Lost Levels už jsou spíše vatou či určitou zajímavostí, ve které ovšem nenacházím příliš opodstatnění.