Recenze hry Alone in The Dark. Kulhavý návrat legendy?

Alone in the Dark

Značka Alone In The Dark bývala legendou, která inspirovala mnoho adventurních sérií. Jenže nic netrvá věčně a věhlasná sláva již dávno zapadala prachem. Na konci tunelu nám však přece jen zablýsklo malé světélko naděje v podobě rebootu od vývojářského týmu Pieces Interactive spadajícího pod giganta Embracer Group. Máme důvod k oslavám nebo jde o další promarněnou příležitost?

Pokus o vzkříšení

Přiznejme si to, obavy byly rozhodně na místě. Přece jen Pieces Interactive toho na svém kontě zase tolik nemají a ve své podstatě až nyní se můžeme bavit o větším, zásadním a možná i zlomovém projektu. Prvotní trailery bohužel naznačily, že AAA titul rozhodně čekat nemůžeme. A naše domněnky se vážně potvrdily.

Alone In The Dark

Tento švédský mini tým dal do vývoje sice veškerou svoji oddanost a lásku, výsledek ale rozhodně nevypadá tak, jak bychom u rebootu Alone In The Dark čekali. Obzvláště tedy po bídném Alone in the Dark: Illumination z roku 2015, který stvrdil úpadek značky jako takové.

V případě reimaginace původního dílu z roku 1992 se sice taková katastrofa nekoná, ale skákat radostí rozhodně nemůžeme. Tvůrčí a producentské limity cca padesátičlenného týmu zkrátka narazily a výsledkem je nevýrazná a nevyladěná hororová adventura, která sice funguje jako uctivá reminiscence, kvalitou zpracování ale na dnešní poměry silně pokulhává.

Na hranici možností

Začneme celkem netradičně od těch záporných věcí, abychom si závěrem zlepšili náladu nad klady. Alone In The Dark je bohužel hodně nenápadným herním titulem, který snad v ničem nedokáže vykouknout nad průměr. Ať už se jedná o grafické zpracování, které zamrzlo někde na úrovni počátku minulé generace konzolí, otravné a těžkopádné ovládání nebo technický stav hry.

Alone In The Dark

Jsem si vědom, že se jedná o menší projekt, za kterým stojí opravdu malý tým, který si ve své podstatě sáhl na dno, ale proč se takové tituly nesvěřují do rukou opravdových mistrů. Nebo alespoň vicemistrů, tak jako se stalo třeba v případě Silent Hill a Bloober Team. Prozatím sice nemůžeme potvrdit, že tahle kombinace skutečně zafunguje, nicméně ta zkušenost tam rozhodně je. I když v poslední době se nám taky začínají na svět dostávat informace, které mohou vést k určité nejistotě.

Oceňuji tedy nasazení a maximální oddanost Pieces Interactive, na více než průměr to bohužel nestačí. Po grafické stránce se jedná o přímo odpornou hru. To se týká prostředí, nasvícení, efektů, ale zejména animací a téměř neexistujícího lipsyncu. Už jen ten pohled do tváří postav během dialogů je otřesným zážitkem. Jako se dívat do očí retardovanému kočkodanovi.

Opravdu zásadním problémem je naprosto otřesné ovládání v momentech, kdy dojde na souboj. Tak toporné a křečovité souboje jsem dlouho nezažil a bohužel jsem při hraní vzpomněl na Sinking City, které trpělo stejným neduhem. Prapodivné animace, nevyzpytatelné pohyby, krkolomné akce, pomalá reakční doba a jakákoli absence dynamiky. To vše bohužel ještě více zvýrazňuje nedobrý technický stav, glitche, zasekávání se o předměty a spousty prapodivností, které k dobrému titulu rozhodně nepatří.

Slabá náplast nebo skutečná podstata?

Pokud si tak děláte zálusk na nějakou akční hororovou jízdu ve stylu Resident Evil, nechte si zajít chuť. Akční složka hry je díky výše zmíněným slabinám dosti nezáživnou záležitostí. Původní Alone In The Dark však naštěstí nabízel mnoho jiných klíčových prvků, které již reboot zachytit dokázal. Především musíme pochválit citlivou práci s původní předlohou.

Alone In The Dark

Nejedná se totiž o slepou kopírku, ale zároveň nedošlo k pošpinění originálu. V tomto případě můžeme hovořit o zdařilé reimaginaci, která dýchá původní atmosférou. Právě nálada a atmosféra je jedním z největších taháků hry. Rozlehlé sídlo Derceto dokáže občas příjemně potrápit. O klasickém strachu asi hovořit nemůžeme, ale na nejistotu a mrazení v zádech rozhodně dojde. Za to vděčíme zejména dobré práci s předlohou a řadě transformací prostředí, které skvěle koření zážitek.

Celkově je třeba se připravit na poměrně utahanou záležitost, která však vychází z podstaty předlohy. Prim hraje detektivní činnost, četba deníků, sbírání předmětů, a především řešení puzzlů. Alone In The Dark je hlavně o mravenčí práci a hádankách, jejichž vyřešení vás postupně posouvá dále. Pro někoho však může být tato adventurní část nudná až otravná. Vývojáři celkem trefně střídají vyšetřovací pasáže s akčními složkami, bohužel neuspokojivá akční část hry nedokáže rozbít celkovou utahanost.

Závěrem musíme ještě pochválit přítomnost dvou zdánlivě odlišných příběhových linek. Zahrát si totiž můžete jak za Emily Hartwood, tak Edwarda Carnbyho. I z této fičury se však dalo vyždímat mnohem více neboť valnou část obsahu obě postavy bohužel sdílejí. Ale už jen ten pokus stojí za kladnou připomínku.

Mrzí mě to, ale tohle zkrátka rozhodně nestačí. Alone In The Dark je ve výsledku hodně nenápadný titul, který vsází zejména na obstojnou atmosféru a adventurní prvky v popředí s řešením hádanek. Jakmile však dojde na akční pasáže, jedná se o totální propadák, který sráží titul k zemi.

Partnerem rubriky Recenze je ASUS.