Recenze hry Bzzzt. Perfektní česká plošinovka na světové úrovni

Bzzzt

Jako recenzent bych měl hned zpočátku přiznat, že autora hry tentokrát znám. Karel Matějka je hrozný sympaťák, který tuhle hru kuchtí už nějaké čtyři roky a od prvního vyzkoušení ji vyhlížím. Normálně bych se bál, zda nebude můj úsudek osobní známostí poškozen, ale zcela upřímně, zde se toho není třeba bát. Tento člověk ví, co dělá.

Pamatuji si, jak mi hru představil s tím, že když dnes hrajete ty skákačky z dětství, v paměti je to skvělé, ale už se to tak skvěle nehraje. Tahle hra má vypadat a hrát, jak si pamatujeme. Je to old-school, který se za to nestydí. A i proto mě hra tak chytila.

Porazte vyšinutého záporáka

Z hlediska příběhu tu opěvované dílo nehledejte. Jak mi autor sám sdělil, z inspirace ve starých hrách je „jednoduchý a béčkový“. Je to pozadí k nějaké akci, a zároveň umožnil vstup pro občasné vtípky. Jako neviditelný testovací robot, jehož výsledky v testech jsou neznámé, protože ho nikdo neviděl.

Bzzzt

Operujme s tím, že jste robůtek, co se po krátkých technických testech seznámí se záporákem s černým plnovousem a je třeba ho porazit. Zajímavé je, že ve hře bojujete jen velmi zřídka. Robůtek zpočátku jen chodí a skáče, v průběhu hry se naučí i nových schopností jako dvojitý skok nebo posun.

Hratelnost je v tomhle jednoduchá. Můžete provádět jen pár úkonů. Ale hru samotnou by mohli používat na namachrované veterány po dokončení Dark Souls, aby jim trochu srazili ego. Ve hře se vás snaží zabít téměř vše a pouze precizním zvládnutím všeho nějak přežijete. A i tak jsem měl před pouhou polovinou hry více než sto úmrtí! A jedno úmrtí znamená restart celé úrovně.

Jen opakuj, mladý padawane

Karel Matějka má podlý smysl pro humor. Vše, co vám ve hře zpřístupní, je pouze další obtíží, díky které vám narostou další šedé vlasy. Dvojitý skok? Připravte se na vyšší překážky, často podpořené trny. Stěny, po kterých se dá skákat? Připravte se, že na sebe budou navazovat a mezi nimi budou třeba lasery. Jako když vás ve škole naučili násobit, jen abyste to měli v každé úloze.

Bzzzt

Je to ten klasický design, kdy se postupně učíte nové věci a hra je využívá tak, že nabývá na obtížnosti. Díky tomu je hraní stále zábavné a rozmanité a není to jen stereotypní skákání. Toho se podařilo docílit také pomocí perfektního level designu. Každá úroveň je vymazlená do nejmenšího detailu a je radostí jí procházet.

Bzzzt

Nejspíš to také znamenalo, že trvalo strašně dlouho je vytvářet. Úrovní je ve hře pouze 52 a jednu, pokud neumíráte, zvládnete kolem minuty. Právě to umírání hratelnost natahuje. Hra navíc počítá s tím, že budete úrovně hrát znovu. Například, abyste sebrali všechny matičky nebo, pokud jste opravdoví masochisti, dokončili obtížnost, ve které máte jen 7 životů na úplně celou hru (já málokdy dokončím byť jedinou úroveň, aniž bych zemřel alespoň sedmkrát).

Kdyby hra naopak byla moc náročná, je tu i jednodušší režim se třemi životy na úroveň. Za mě je to trochu škoda, právě to umírání je součástí prožitku, ale hlavní je užít si hru dle svého gusta. U umírání bych však vytknul, že občas respawn na začátek úrovně znamená, že musíte znovu projít příběhové povídání.

Bzzzt

Výjimečně si od klasického skákání také odpočinete. Příjemným překvapením byla letecká úroveň, kde sestřelujete nepřátele.

Pixelový ráj

Pokud máte rádi pixel-art, u hry si přijdete na své. Nějak se podařilo udělat hru pixelovou, ale zároveň moderní. Ani na vteřinku nezapochybujete, že je to moderní nová skákačka, ale přesto má své old-schoolové kouzlo.

A k tomu perfektní soundtrack od Martina Lindy, který vám připomene zlaté časy 8-bitů. Osobně jsem si na Youtube ještě vyhledal záznam a občas si to pouštím. Klobouk dolů.