Recenze hry Diablo IV. Den otevřených dveří v pekle
Diablo IV láká na den otevřených dveří v pekle. Rozhodně se přijďte podívat, co vás teoreticky může čekat v budoucnu.
Peklo opět otevřelo své brány, aby pohltilo nenasytné hráče do svých útrob, následně je několik desítek hodin žvýkalo a ve finále vyplivlo potrhané na kusy. Diablo IV je konečně na světě a hráči se po nekonečném čekání opět mohou pustit do kopání pekelných zadků. Nebývá úplně zvykem, aby jednotlivé díly herní série dělil tak dlouhý časový úsek, ale v tomto případě jde o neskutečných 11 let. Neprováhal tedy Blizzard tu správnou chvíli na vydání hry? A nepoštval proti sobě po vydání Diablo Immortal zbytečně velké množství potencionálních hráčů?
Raketový nástup
Z prvotních prodejních čísel je zcela evidentní, že Diablo IV zaznamenává celkem očekávaný raketový vstup na trh. Hra během prvních pěti dnů od uvedení na trh, tj 6. června, vydělala přes magických 666 milionů dolarů. Jedná se tak o nejlepší start v rámci studia Blizzard. Ostatně čekal někdo z vás něco jiného? Diablo je pojem, synonymum pro syrovou, pekelně nabušenou akční RPG jízdu, nabízející to nejlepší z žánru. Pravda, nedávný Immortal nepůsobil vzhledem k free-to-play modelu tak úplně sebejistě, tohle už je ale plnohodnotný produkt, nástupce legendárního Diabla III.
Netřeba nic natahovat, proč nepřijít rovnou k věci. Řádné pokračování v podobě Diabla IV je perfektním herním zážitkem, který ctí sérii přesně tak, jak fanoušci očekávají. Blizzard se pochopitelně nesnaží bořit hranice a měnit zažité standardy. Namísto toho servíruje hráčům téměř identický zážitek, jako před jedenácti lety. Jako by se snad tvůrčí tým snažil využít omezenosti lidské paměti. Přece jen od vydání třetího dílu uplynulo již jedenáct let, málokdo si povšimne, že zatímco herní průmysl pokročil o dvě herní generace, Diablo IV tak nějak přešlapuje na místě.
Netřeba se však děsit, rozhodně jsme nečekali více než 4 tisíce dnů na sprostý datadisk za 70 euro. Ten posun samozřejmě nelze upřít, i když jde spíše o evoluční kroky. Blizzard sází tak trochu na jistotu a kráčí s novým Diablem poměrně nápadně ve stopách svého předchůdce. Jenže takhle to davy zatraceně baví, přesně takhle to očekávají. Je tedy důvod bořit hranice?
Blizzard sází tak trochu na jistotu a kráčí s novým Diablem poměrně nápadně ve stopách svého předchůdce
Diskutovat nad tím, čím je série Diablo výjimečná je poněkud zbytečné. A stejně tak je zbytečné očekávat, že by Blizzard někdy uhnul, byť o kousek. I nyní tak nabízí hráčům poutavou výpravu do předsálí pekla, s cílem namazat si na chleba nějaké ty démonické potraty. A co z toho? No samozřejmě nějaké to lepší vybavení do inventáře. A k čemu? No na snadnější porcování dalších zplozenců pekla, tentokrát těch s tužším kořínkem. A jistě všichni tušíte, co za to nabídne. Zkrátka klasický Diablo kolotoč, ovšem skvěle, a hlavně návykově zpracovaný. Tohle je přesně ta hra, u které si dáte „už jen jeden quest“ a jdete spát…
Poslední zbytky zahnívající lidskosti
Krátce po efektním intru začíná celá pouť, jak jinak, než výběrem povolání a následnou customizací vzhledu. K dispozici jsou Barbarian, Sorcerer, Rogue, Necromancer a Druid. Upravit lze pohlaví, hlas, barvu kůže a nějaké ty další kosmetické maličkosti. Velký editor rozhodně neočekávejte, svou postavu si však můžete přizpůsobit zcela dostatečně, pro následné potřeby tedy rozhodně. Hodně potěšující je skutečnost, že vzhled postavy se plně promítá do všech cut-scén ve hře. Zajištěna je tak nejen přirozenost, ale i potřebná dynamika vyprávění.
Oproti svému předchůdci působí titul mnohem hutněji, děsivěji a především temněji. Pryč je barevná paleta z předchozího dílu. Diablo IV je noční verzí trojky. Jakoby beznaděj, zmar a temnota pohltila veškerou naději světa a spolkla poslední zbytky zahnívající lidskosti. Ponurost a chorobná prázdnota vyvěrá ze samotného nitra zdejšího pekelného světa a Lilith opět vycítila svou příležitost podmanit si svět.
Vývojáři se rozhodli pro hráče připravit jednu obrovskou mapu, po které se budete se svým hrdinou pohybovat. Svým způsobem se tak jedná o určitou alternativu open worldu. Svět je příjemně pestrý, rozmanitý a přímo vyzývá k průzkumu. V kombinaci s temným soundtrackem a celkově silně depresivní stylizací jsme se tak dočkali mnoha krásných výjevů, přírodních úkazů, ohromující architektury, a především výtečné atmosféry předsálí pekla. Vše dobarvují pohledné cut-scény, i když je třeba přiznat, že těmi hra po prvním aktu začíná celkem nepochopitelně šetřit. Když na ně ovšem dojde, je radost pohledět. Ne snad pro jejich vizuální kvalitu, v tomto ohledu se Diablo IV drží spíše zpátky, ale pro atmosféru, syrovost a zkaženost.
Ne všechny však baví zdlouhavé prozkoumávání herního světa a někdy dosti skličující přesuny po obrovské mapě. Pro takové je pochopitelně přítomno rychlé cestování prostřednictvím portálů. V dnešní době jde už vlastně o celkem klasický způsob urychlení hratelnosti. Novinkou je však možnost osedlat koně, což je určitý kompromis mezi možností prozkoumávat a zároveň se zbytečně nezdržovat. Na zpřístupnění si však budete muset několik hodin počkat a učinit nějaký ten progres.
Desítky a stovky hodin v pekle
Předpokladem pro zábavné prozkoumávání světa je pochopitelně bohatý obsah a dostatek nabízených činností. Diablo IV není hrou, která by hráčům diktovala, co a jak mají dělat. Hlavní příběhová kampaň zabere více než dvacet hodin poctivého hraní, pokud se však vrhnete na vedlejší questy, kterých jsou ve hře desítky a desítky, popřípadě zabloudíte do nějakého toho dungeonu, můžete se připravit klidně na pětinásobek herní doby.
To nejkrásnější na tom je, že volba je zcela na hráči. Zapomínat pochopitelně nesmíme ani na bohatý endgame obsah, jehož kvalitu však prověří až čas. Připraveny jsou čtyři Tiery, takže výzva určitě není malá. Těšit se můžete dále na speciální PvP zóny, časově omezené aktivity Whispers of the Dead, Nightmare dungeony či endgame eventy. Diablo IV je opravdu pěkně naducanou hrou, což oceníte zejména při hraní s přáteli
Tím nejkrásnějším a nejzábavnějším na celém Diablu je však samotný souboj, nepřátelé a levelování vlastní postavy. To je to, co celou sérii charakterizuje a co je pro hráče tak návykové. Svět je doslova přecpaný nejrůznější havětí, od vlkodlaků, kostlivců, čarodějů až po otravný hmyz nejrůznějšího druhu. Každý nepřítel pochopitelně disponuje vícero alternativami a rozhodně též schopnostmi, což dělá z celku opravdu pestrou paletu.
Tím nejkrásnějším a nejzábavnějším na celém Diablu je však samotný souboj, nepřátelé a levelování vlastní postavy
Bohužel, kompletní přehled v rámci bestiáře byste hledali marně. Samotným vrcholem pyramidy jsou potom souboje s bossy. Ty jsou ohromující, epické, pohlcující a neskutečně napínavé. Několik desítek připravených bossů vám skutečně zatopí pod kotlem a budete se modlit do posledního úderu.
Když bossové pláčou
A teď to hlavní. Diablo IV rozhodně nešetří milovaným lootem nejrůznějšího charakteru. Ze zabitých nepřátel padají nejen zlaťáky, ale především cenné vybavení, kterým se budete přehrabovat každou minutou ve snaze najít to nejlepší v závislosti na jeho raritě a schopnostech postavy. Hra navíc disponuje opravdu robustním a propracovaným systémem, jak si sestavit ten nejlepší možný build pro danou třídu. Pokud byste si sestavení v průběhu hry rozmysleli, za nějaký ten in-game poplatek je možné vše přebudovat.
Popravdě nepatřím k těm, kteří si potrpí na sestavení toho nejmocnějšího buildu, který rozpláče i finální bosse. V tomto ohledu dávám přednost instinktu, pohodlnosti, vlastním preferencím, a tak trochu náhodě. Moje postava pravděpodobně nikdy nebude tou nejsilnější na mapě, i tak jsem během recenzování nikdy netrpěl dostatkem sebevědomí. V tomto ohledu preferuji především svobodu. A Diablo IV je díky propracovanému systému levelování a kombinování mnoha aspektů opravdu hodně zábavná a variabilní hra.
Tím největším strašákem byl určitě technický stav při samotném launch. Panovaly zde totiž obavy, že titul nemusí být v úplně nejlepší kondici a že servery by nemusely počáteční nápor hráčů utáhnout. Světe div se, nic z toho se ale nestalo. Diablo IV od prvního momentu běželo víceméně obstojně, a přestože jsme se nějakému tomu pádu serveru nevyhnuly, technický stav není v tomhle ohledu špatný. Je třeba se však připravit na občasné glitche, problikávání a doskakování textur. To však není zásadní problém, ale snadno řešitelná věc.
Verdikt
Diablo IV je hrdým nástupce jedenáct let staré legendy. Nepředstavuje žádnou revoluci v rámci série, zaznamenává však příjemné evoluční kroky. Ať už hlediska hratelnosti nebo technického zpracování. Titul se pevně drží nastavených základů a spíše jen rozvíjí oblíbené mechanismy. Výsledný produkt je tak ucelenější, komplexnější a opulentnější. O bezchybné hře rozhodně mluvit nemůžeme, ale své si Diablo IV plní perfektně. A právě proto ho tak všichni milujeme.