Recenze hry Contra: Operation Galuga. Stará klasika se vrací v novém kabátku a nijak nepřekvapí

Contra

Ještě dávno před Call of Duty a nedej bože Fortnite, dokonce před vydáním prvního Playstationu, dominovaly světu arkádové automaty. Tenkrát holt byli nuceni hráči chodit mezi lidi (tedy pokud se nevyskytovali například v komunistických státech) a na mašinkách bojovali o skóre, zatímco herní vývojáři bojovali o jejich mince.

A jednou z vysoce populárních her byla Contra z roku 1987. Jedná se o platformovku, při které neustále střílíte, ale zároveň překonáváte různé překážky a obtížnější skákací pasáže. Zejména na svou dobu excelovala level designem, pořádnou akcí a navíc měla možnost zastřílet si s kamarádem. A vývojář KONAMI dostal pocit, že by nás tím do kolen dostal i dnes.

Staroši baví, ale evoluce se nezapře

Contra si nádech starých her neodpáře. Už samotný příběh, který je maximálně na úrovni akčních sesmolených jízd Van Damma, ukazuje že na pochopení stačí inteligence průměrné žížaly. Jsou tu zlí rudí vojáci, co musíte pobít – to vám stačí vědět. A jestli vám přítomné kecy polezou stejně na nervy jako mně, naštěstí je tu arkádový režim.

Contra: Operation Galuga

Ten je úplně stejný jako ten příběhový, ale všechny cut-scény jsou pryč, máte tu na výběr až ze čtyř postav a mohou hrát až čtyři hráči. Kooperativní multiplayer čtyř různých hrdinů je hlavní novinkou, jinak se v hratelnosti moc nezměnilo. Je tu více zbraní, každá má své vylepšení a můžete overloadnout zbraň pro speciální štít. Takže spíš nezbytné vychytávky, aby se dnešní hráč zcela nenudil.

Další novinkou je více úrovní a herních režimů. Mohu uznat, že právě originalita a různorodost misí a bossů mě pořád baví. Je tu odporný zmutovaný ufoun nebo něco takového, stonožka, co plive sliz, či mutant, co hází motorky. Zkrátka něco, jako když se v noci projdete Brnem. Pokud vás zabíjení rudých vojáků už nebaví, můžete jít do challengů.

Contra: Operation Galuga

Hra obsahuje možnost skákat na čas, vymastrovat zbraň či speedruny. Snaha udělat ze hry něco jiného než jen run`n`gun. Za mě je to na dnešní dobu však přeci jen málo a nějaké PvP by se například nabízelo. Dřív to nebylo, ale dnes už je to standardem.

Vylepšená grafika s mnoha nedokonalostmi

Grafika i zvuky se dočkaly značných změn. Hra je opravdu mnohem krásnější než v 80. letech, na dnešní dobu to však přeci jen není veledílo. Vlastně to spíš vypadá jako hry ze začátku století. Úchylná originalita způsobila, že jsem si vzhled přeci jen užíval. S novými střílečkami bych však neporovnával a na hratelnost to nemá vždy pozitivní efekt.

Contra: Operation Galuga

U hry jsem mnohdy ztrácel pojem v tom, co je použitelné a co ne. Není zde barevně či světlem nejlépe rozdělené pozadí, překážky a použitelné oblasti. Zdi nemají moc efekt a stejně jako v minulosti střely létají všude. V té době byla kolize stěn náročná, ale dnes mi přeci jen chybí.

Zejména v úrovních s motorkami jsem místy vyloženě trpěl. Tam se vše mihotá, všude lítají střely, zbraně se vám mění i když nechcete – změní se tím, že vezmete odznak se symbolem. Zde oceníte možnost snížené obtížnosti, jinak se budete muset pořád respawnovat a v příběhovém režimu poslouchat stejné kecy pořád dokola.

Minimum progresu a motivace

Do hry přibylo vylepšování, každopádně je to opravdu minimum. Pouze si můžete koupit boosty, co si nasadíte na začátku úrovně. Jedná se o různé menší vychytávky, jako že sebraná zbraň je automaticky vylepšená, začínáte s konkrétní zbraní, máte život navíc atd.

Contra: Operation Galuga

Na dnešní dobu mi zde však chyběl nějaký cíl. Nějaké promyšlenější vylepšování nebo možnost customizace postavy. Dokonce zde chybí i možnost odemykat úrovně na jejich zopakování a můžete jen restartovat vše od začátku či pokračovat v rozjeté kampani.

Contra může pořád bavit, ale její reimaginace, jak to vývojáři označili, je ve výsledku spíše dárek pro nostalgiky. Je to pořádná nostalgická zábava, při níž si vzpomenete na staré časy, v součtu však na dnešní dobu spíše průměrná zábava.

Partnerem rubriky Recenze je ASUS.