Recenze hry Dragon's Dogma 2. Když máte pár stovek hodin k dobru

s

Dragon's Dogma 2 rozhodně není obyčejnou hrou. Takovou, ke které si na pár hodin sednete, během několika dlouhých večerů odehrajete příběh a máte klid. Nejen, že patří do žánru, ve kterém lze strávit klidně i stovky hodin, ale navíc obsah podává formou, kterou budete milovat i nenávidět. Zažijete chvíle, u kterých se budete nahlas smát, zažívat nefalšované pocity hrdinství nebo si rvát vlasy nad nesmysluplností. Dogma je vše z toho, a přesto ji nemůžu přestat hrát.

Začněme ale popořadě. Příběh přímo navazuje na první díl a víceméně se opět dostanete do fantasy vyprávění o vyvoleném jménem Arisen, kterého bez bijícího srdce vzkřísí drak. Je totiž součástí proroctví, že s drakem musíte jakožto vyvolený tancovat nekonečnou bitvu za záchranu světa Vermundu. Tentokrát se však do této nekončící bitvy přimíchávají také politické intriky a jakýsi samozvaný Arisen, ze kterého se stal vládce místní říše. Kdo je, proč vám zabral místo a co musíte udělat proto abyste nastolili rovnováhu a opět stanuli v čele? To už budete muset zjistit sami.

Šel bych světa kraj

Hned zkraje musím poznamenat, že příběh rozhodně není nic, co by vás u hry udrželo. Jde spíše o pověstnou nitku, která se táhne herním světem a slouží jako menší vodítko pro vaše dobrodružství. Ta si ale tvoří hráč sám, a slouží mu k tomu především několik důležitých prvků. Prvním je herní mapa a svět jako takový. Ten je neuvěřitelně rozlehlý, sestává z hustých lesů, majestátních útesů, měst, vesniček, ale také vyprahlých pouštních území a kočovných kmenů. Právě jeho průzkum a přirozené objevování je něco, co dokáže sežrat desítky hodin a pokud patříte k hráčům, kteří se neradi nechávají vodit za ručičku, budete v sedmém nebi.

Dragon's Dogma 2

Rozlehlost a rozmanitost světa ještě podporuje prakticky neexistující systém rychlocestování, možný pouze ve velmi omezené podobě mezi několika důležitými body na mapě s využitím speciálních magických kamenů. Případně to můžete risknout v povoze, sloužícím jako místní taxi. Hra podporuje přirozené objevování a naposledy jsem si ho tímto způsobem užíval snad jen v Elden Ringu. Žádná desítka otazníčků na mapě, žádná blikající šipka. Zkrátka putování jako za dob Pána prstenů. A to je na hře tak okouzlující.

Na trajdání lesy navíc nebudete sami. Jakožto Arisen máte k dispozici věrné sluhy, tzv. Pawns. Svého hlavního společníka si můžete pěkně splácat v editoru stejně jako ústřední postavu a vytvořit si tak úderné duo přesně dle svých představ, včetně povolání a schopností. O nich však později. Další dva parťáky už si budete povolávat z Riftu, světa mezi světy, kde čekají na rozkazy hráčů.

Dragon's Dogma 2

Geniální prvek je ten, že kromě pawns přímo od Capcomu tu čekají na vaše rozkazy také parťáci dalších hráčů, kteří zrovna nejsou využívány. Ty vám do hry přináší jejich znalosti, zkušenosti a zážitky z putování, a kombinovat svou partu z těchto pawns je neuvěřitelně zábavná záležitost. Každý má totiž unikátní schopnosti, dovednosti a charakter, a strategické kombinování vám mnohdy ulehčí cestování a boj. Osobně jsem se jako lučišník nechal doprovázet bijcem v roli válečníka, do party jsem si však přizval také mága, který se vyznal v oblasti, a další lučišnici, která pro změnu uměla elfsky a dokázala tak usnadnit celou řadu dialogů a konverzací. Právě tyto maličkosti, na které musíte dávat pozor, dodávají hře překvapivou hloubku.

Jaké je tvé povolání?

Ačkoliv Dogma nabízí víceméně standardní strukturu RPG her, místo omezujících tříd a unikátních stromů schopností přináší tzv. Povolání, mezi kterými lze velmi snadno přepínat a zkoušet si tak různorodé kombinace. Zjistíte, co vám nejvíce sedí a nemusíte zbytečně začínat hru na xkrát, abyste se cítili pohodlně. Kromě standardních počátečních profesí, jako je válečník, lučišník, zloděj a kouzelník, se postupně dostanete i k velmi unikátním, kombinujícím několik profesí do jedné. A teprve tam začíná ta pravá zábava.

Dragon's Dogma 2

Samozřejmě mají profese své unikátní typy útoků, schopností a dovedností, takže se zde vyřádíte v tom zjistit, co sedne nejvíce právě vám. Od obyčejného lučišníka jsem se tak postupně dostal k tomu magickému, který kombinuje schopnosti ostrostřelce a mága. A rozhodně nelituji. Je chytré také dobře nakombinovat své parťáky, aby se tým dobře doplňoval a byl připraven víceméně na jakoukoliv situaci v divočině. A že jich bude požehnaně.

Svět Dogmy je poutavý a živý. NPC postavy odvádí svou práci, cestují, spí. Monstra ve hře prozkoumávají území, loví, útočí. Ať už jste kdekoliv, nikdy nejste zcela v bezpečí a nespočetkrát se mi stalo, že se do městečka, kde jsem se přišel podívat na cetky rozhodl nakvartýrovat Gryf a pozabíjet půlku NPC postav. Takové chvíle vám dají pochopit, proč je Dogma tak unikátní hrou. A nebojte, i když zařve NPC s nějakým tím questem v ústech, stačí počkat týden herního času a opět se objeví.

Tady to ale žije

Neustálý tok času má vliv na celou řadu prvků. Kromě unikátních questů, vázaných na čas je to také struktura předmětů a jejich využití. Dávejte si bacha na to, jaké questy si berete, protože se může velmi lehce stát, že půlku z nich nestihnete splnit. Celá řada potravin se velmi rychle kazí a hráč tak musí neustále přemýšlet, jak smysluplně využít svůj čas a strukturovat své cestování tak, aby se questy plnili co nejpohodlněji. Naštěstí je tu možnost také posunout čas dopředu, ať už odpočinkem na lavičce, nebo spánkem v kempu, když zrovna pobíháte přírodou.

Dragon's Dogma 2

Kromě velké volnosti, kterou hra nabízí takřka ve všech ohledech, mě u obrazovky držel především propracovaný systém soubojů. Jak jsem zmínil již dříve, všechny profese nabízejí unikátní schopnosti a dovednosti, především ale samotný boj působí neuvěřitelně agresivně, brutálně a akčně. Žádné mávání proutkem jako v MMO hrách, tady cítíte každý úder mečem, mágové působí mocně, zloději naopak jako mrštní zabijáci. Ať už hrajete za jakoukoliv profesi, cítíte se skvěle. A to je důležité.

Třešničkou na dortu jsou samotné příšery a monstra, pohybující se světem. Ty často překvapí promyšleností svých útoků (nebo naopak hloupostí, kterou můžete využít), jejich interakce s prostředím je občas taktéž k popukání. Vrací se také trademark série, možnost na monstra vylézt a zasadit smrtící rány. Doteď si pamatuji pocit, když jsem vylezl Gryfovi na záda a rubal, zatímco se po chvíli vznesl do oblak a odnesl mě na druhou část mapy, zatímco jsem se držel jako o život. Takových momentů je Dogma plná a právě ty tvoří herní zážitek, který jen tak jinde nenajdete.

Tady to nějak drhne

Ačkoliv recenze může působit velmi pozitivně, ani Dogma není bez chyb. Některé z nich jsou citelnější a razantnější, nad jinými se dá přimhouřit oko. Naprosto příšerný technický stav PC verze, která byla po vydání takřka nehratelná, naštěstí již pominul po aktualizaci. Hra je však také plná celé řady bugů, ať už mluvím o mizejících NPC postavách, drhnutí některých questů, zasekávání ve světě či řadě bugů v game designu.

Kapitolou samou pro sebe jsou mikrotransakce, které jsou trnem v oku mnoha hráčů a v tomto případě nedávají skoro žádný smysl. Tedy, kromě pěkného výdělku pro vydavatele. V singleplayerově zaměřeném titulu nemají podobné praktiky co dělat a ačkoliv je můžete kompletně ignorovat, hráč má stejně pocit, že se ho vývojáři snaží ošulit. Do mikrotransakcí jsem osobně nedal ani korunu, nepříjemná pachuť ale stále zůstává.

A to je škoda. Dragon's Dogma 2 je totiž plná skvělých nápadů, nádherných momentů během přirozeného objevování i skvělých akčních potyček. Je to hra, která dá mnohokrát vzpomenout na některé starší kultovní tituly, kdy jsme kašlali na chyby a nedodělky a jednoduše si užívali dobrodružství. Od srandovních keců vašich parťáků během putování až po přehnaně epické dialogy či nečekané neskriptované události. Pokud dokážete přimhouřit oči nad četnými nedostatky, odmění se vám titul zážitkem, který dnes v RPG hrách jen tak nenajdete.