Recenze hry Stellar Blade. Akční pecka ve stylu staré školy a v sexy kabátku

Stellar Blade

V roce 2019 studio SHIFT UP Corporation poprvé ukázalo drobné střípky ze své chystané hry vystupující pod názvem Project Eve. Tato akční řežba s kráskou v hlavní roli okamžitě upoutala pozornost herního světa a neunikla ani pohledům Sony. Místo aby hra vyšla na všechny hlavní platformy se tak z projektu stal exkluzivní PS5 titul Stellar Blade, který si dnes můžeme vzít na paškál a popovídat si o tom, jak si SHIFT UP se svojí prvotinou stojí.

Zpustošená Země v moci Naytiba

Země je pro lidstvo zcela nehostinná. Zamořili ji netvoři jménem Naytiba, kteří ji z většiny ovládli poté, co lidstvo absolvovalo válku s androidy. Elitní jednotka Airborne Squad je vyslána na Zemi a v jednom z modulů, který na planetu dopadá je i EVE. Hlavní hrdinka hry, která se při tomto výsadku téměř okamžitě setkává s mocným Naytiba a od smrti ji dělí jenom vlásek. Zachrání ji ale Adam, jehož pomoc budete využívat prakticky po celou dobu hry.

EVE se vydá s Adamem za ovládáním asistenčního dronu na svoji cestu, ve které se postupně dostane do malého města Xion. V něm je útočiště, které se stane vaším hubem po velkou část hry. Jsou zde vedlejší postavy, které vám dávají různé mise a stahujete se sem po klíčových částech příběhu. Některé z postav mají propracovanější příběhy, nabízejí možnost s nimi obchodovat a dokonce s nimi i můžete budovat reputaci. Ta ale roste jenom tím, že u nich nakupujete a odemykáte tím další předměty. Třeba plánky na nové slušivější šatičky pro EVE. Jo a občas i něco užitečného, ale hlavní jsou ty šatičky, že jo?

Ačkoliv se hodně mluví o tom, že Stellar Blade je hrou, která se motá především kolem hratelnosti, ani příběhová složka zde příliš nestrádá. Pravda není to úroveň západních AAA titulů, které bývají ve všech ohledech přesvědčivější a uvěřitelnější, ale jste-li ochotní na hru, kterou vyprávění Stellar Blade hraje přistoupit, čeká vás i tak velmi slušná porce zábavy, zvratů (byť alespoň z mého pohledu dosti očekávatelných) a sem tam i nějaké emoce.

Tak akorát otevřený a nelítostný

Svět Stellar Blade se motá především kolem Xionu, který se stal skrýší zbývajících přeživších a v němž potkáte většinu vedlejších postav. Ty vás budou posílat na vedlejší mise, které se často zabývají prostě a jednoduše tím zjistit, co se stalo s někým, koho měli dotyční rádi, nebo třeba se získáním ztracených předmětů. Prostě to, co běžný občan ve světě obsazeném démonickými Naytiba nezvládne.

Stellar Blade

Co mě zde velmi potěšilo je, že se Stellar Blade nebojí do tohoto post-apokalyptického příběhu vložit spoustu mini-příběhů, jejichž linku sice splníte, ale ani zdaleka to nelze považovat za záruku šťastného konce. Tento nehostinný svět jim ani trochu nenahrává a vy tak budete své naděje vždy držet na uzdě a každý úspěch a zachráněný život vás opravdu potěší.

Naopak příliš příjemný mi nebyl systém, který vám občas dal nějakou tu falešnou možnost volby, nebo za vás odmítl misi, kterou měla hlavní postava považovat za zlou. Podle mě to je promarněný potenciál, jak rozvinout systémy, které ve hře byly. Plnění úkolů vám zvyšovalo určité ukazatele a plnění "zlých úkolů" je mohlo klidně zase snižovat a nechat vás rozhodnout. Místo toho ale EVE prostě jenom řekne něco ve stylu "tohle není dobré, to neudělám" a je po misi. I tak ale u hry přemýšlejte. Nabízí více konců, ke kterým vám ale nebudu více říkat.

Tyto úkoly budete plnit ve světě, který je v některých lokacích otevřený, v jiných poměrně lineární s různými zkratkami. Ale vždy je tak akorát velký, aby nebylo příliš únavné se v něm pohybovat a přebíhat z bodu A do bodu B. Musím říct, že takový přístup hře hodně sluší a potěší především hráče jako jsem já, kteří si sice občas i nějaký ten krásný open world užijí, ale preferují přímočařejší postup hrou a možnost plnit úkoly svižně, bez dlouhého dumání nad obřími světy.

Stellar Blade

Kromě plnění úkolů navíc budete téměř na každém rohu nacházet těla padlých, ze kterých lze získat další informace, nebo třeba kódy ke dveřím či bednám. Právě bedny jsou také poměrně častým prvkem přinášejícím loot a nechybí spousta poctivě ukrytých předmětů, které příjemně rozbíjejí stereotyp. Někdy vám hra navíc ke zpřístupnění lootu nabídne malou minihru. V jejich hledání vám bude pomáhat Adamův asistenční dron, který vám bude skenovat okolí a vy tak vždy musíte vymyslet jenom to, jak se k předmětům dostat. Tady mě jenom trošku otravovalo, že právě popisky předmětů se načítaly mnohdy poměrně dlouho (čtěte pár vteřin, ale když přistoupíte k mrtvole, něco zvednete a čekáte, co hra udělá aniž by se hrdinka mohla hýbat, je to prostě otravné... a že těch předmětů jsou ve hře stovky). Hledat budete také různé doplňky vybavení pro EVE. Ty vždy vylepšují jiný aspekt jejích dovedností, nebo třeba zlepšují její survivabilitu a vy si tak můžete svoji hrdinku přesně přizpůsobit na míru svému hernímu stylu i tomu, jaký typ souboje vás zrovna čeká.

Právě cestička ke zdánlivě nedosažitelným věcem, ale občas i prosté běhání městem je poněkud bolestivé. Jestli se totiž tvůrcům něco příliš nepodařilo, tak je to interakce hrdinky s okolním terénem. Často naskakuje a pomalu se vytahuje na každou drobnou vyvýšeninu, není příliš znatelné, kam se dá skočit a kde vás naopak zastaví neviditelná zeď a nebo třeba kde se dá postavit. V tomto ohledu hře prostě otevřenost pohybu trochu přerostla přes hlavu.

Stellar Blade

Rozjezd hry je po všech stránkách trochu pomalejší, člověk se seznamuje s tím, jak věci fungují a někdy je to možná i trochu unavující. Tempo příběhu v úvodu je velmi střídmé a prvních pár hodin je takovou vstupní branou do tohoto světa, který vás ale za trpělivost odmění. Na rovinu, když jsem byl asi v půlce hry, přemýšlel jsem nad tím, že ohlasy na ni jsou asi trochu přepálené. Že to zatím vypadá na takovou tu klasickou sedmičku. Na konci? Hra se neuvěřitelně zvedla, začala odhalovat spoustu věcí, které příběh pošťouchly správným směrem, boj rozkvetl jak louka v létě a já se ve finále kál a styděl, že jsem na sedmičku vůbec pomyslel.

Akční řezničina starého střihu

Alfou a omegou celého Stellar Blade je bezesporu hratelnost, která by měla být klíčovou složkou každé akční adventury. Ve Stellar Blade začínáte s poměrně základní výbavou, kterou nabízí takřka každá hra podobného střihu. Lehký a těžký útok, vykrývání, úhyb a parry. To bude váš denní chleba ze začátku hry, kde se budete potkávat s prvními Naytiba, abyste postupně odhalovali další možnosti, které tělo EVE bude nabízet. Dále se přidávají speciální silné útoky, za které platíte různými druhy energie, nebo třeba zabití ze zálohy. Získávání nových dovedností skutečně příjemně prošpikovalo celou hru a vy se tak s EVE budete prakticky vždy moci učit něco nového.

Souboje se dají zvládnout většinou i s poměrně drobným využitím vašeho movesetu, nemusíte vymýšlet žádné složitosti a pokud chcete hrou prostě pragmaticky proběhnout, prosím. Není zde tak nastavený nějaký skillový strop, který by vás nutil k dohrání hry až poté, co naprosto mistrovský ovládnete kompletní arzenál EVE.

Stellar Blade

Některé mechaniky a předměty se navíc dají hodně zneužívat ve váš prospěch takovým způsobem, že nepřátelům nedáte moc šancí a s tím, jak se váš zbrojní repertoár rozrůstá, postupně pro vás bude likvidace řadových nepřátel hračkou právě díky tomu, že zranitelnost většiny z nich je vzájemně velmi podobná. Větší rozmanitost a unikátní vlastnosti by rozhodně neuškodily.

Nesmírně důležité je, že hra dobře střídá pasáže, kdy si můžete dělat co chcete, kdy plníte hlavní mise v nějaké delší pasáži bez možnosti odboček a také to, jak vlastně budete bojovat. V určitých částech hry například zcela přijdete o možnost boje na blízko a budete se muset spoléhat čistě na své střelecké vybavení. Zase jde o oživení, které vás vytrhne ze stereotypu a vy tak nebudete přes dvacet hodin v kuse jenom mačkat čtvereček.

Kromě boje vás čeká také porce platformingu a quick time eventů. A já si to zamiloval. Když jsem vyzkoušel demo verzi hry, byl jsem k platformingu poměrně skeptický, působil poměrně pomale a tak nějak nemastně, neslaně. Jenže vývojáři si svižnější pasáže, kde například budete klouzat tunely či utíkat před padajícími ruinami, nechali až do plné hry a funguje to skvěle. Stejně tak quick time eventy, tu vůbec nejsou na škodu. Baví, zpestřují hratelnost a hlavně jich tu není tolik, aby to otravovalo. Za jejich splnění vás navíc většinou odmění velmi efektními záběry, které potěší každého milovníka cinematických sekvencí. Zábavné jsou také občasné puzzly, přes něž vás hra nechá procházet pro postup hrou i třeba plnění misí. Celkově mi Stellar Blade nesmírně připomněl časy starších akčních adventur, které často akční bojové pasáže prokládaly přesně těmito prvky, protože svého času prostě nešlo do hry nasekat dvacet hodin příběhových cutscén a dialogů... a jak se ukazuje, funguje to skvěle i dnes.

Stellar Blade_20240505021115

Hodně jsem také v prvních dojmech z dema hru přirovnával ke konkurentům. Především ke Star Wars Jedi, které si půjčovalo obrovské množství prvků od ostatních a dělalo je tak nějak oukej. Ano, i zde je skutečně spousta věcí, které dělají jiní. Kempy, které jsou obdobou souls bonfirů, systém perfektního parry a jeho vlivu na nepřátele, celkový design úrovní i platforming. Musím ale říct, že ze Stellar Blade jsem mnohem více cítil "vlastní duši". Něco, co Stellar Blade dělalo ... Stellar Blade. Nebyla to jenom plejáda vypůjčených mechanik, ale funkční celek, který působil nesmírně přirozeně a každý dílek skládačky do něj zapadal.

Pohoda, pohoda, WHAT THE F?!

Je nutné podotknout, že obtížnost jako taková většinu hry není nijak extra náročná, ovšem pro méně zkušené hráče bude solidní výzvou. Perfektní parry je prostě nutnost a naučit se ho musíte. Kdybych trošku upravil slova instruktora lyžování ze South Parku, když vykrýváte místo abyste dávali parry, moc si neužijete. Každý zásah do vašeho krytu totiž ubírá poměrně značné množství energie vašeho štítu a vy tak brzy budete extrémně zranitelní. Parry navíc nepřátelům ubírá body podobně jako v Sekiru a když se dostanou na nulu, můžete provést silnou exekuci, která jim ubere značné množství životů, nebo je rovnou zlikviduje úplně.

Když už se bavíme o obtížnosti, sluší se také zmínit, že vývojáři udělali krok, který mě osobně není příliš po chuti a vysokou obtížnost zamknuli na průchod hrou na nízkou nebo normální obtížnost. Tohle bylo fajn v dobách, kdy hry trvaly 10 hodin se vším všudy, ale v moderních titulech, to podle mě nemá místo a nároční hráči by měli mít možnost do hry naskočit rovnou proti tomu nejtěžšímu, co jim nabízí. Obzvlášť, když jde obtížnost měnit v průběhu hry.

Stellar Blade_20240505025845

Další bod, který v obtížnosti rozhodně nelze opomenout je, že Stellar Blade je většinu času poměrně přístupnou hrou, v níž pokud budete opatrní, vypořádáte se s takřka všemi nástrahami za maximálně pár pokusů. Jenže potom přijde závěrečná část hry a brutální difficulty spike. Z mého pohledu jde o jeden z největších výkyvů obtížnosti, který jsem ve hrách v posledních letech viděl a EVE to nedělá dobrou službu.

Hezky se nekouká jenom na EVE...

Nebudeme si lhát do kapsy. EVE je prostě tvarovaná tak, že vynechat to, že se na ni sakra dobře kouká by prostě bylo nefér. Ale je to tak jasné, že vám to asi nemusím nijak zvlášť rozvádět. Není to však zdaleka to jediné, co je na pohled příjemné. Ve hře najdeme i spoustu krásných scenérií a po grafické stránce si vůbec nestojí špatně i když na špičku trochu ztrácí, rozhodně to ale není něco, co bych jí vyčítal. Pravda, animace obličejů a celkově postav jsou trochu slabší při takřka jakékoliv komunikaci, ale že by šlo o nějakou záležitost kazící zážitek, to rozhodně ne.

S čím si vývojáři vyhráli naprosto perfektně jsou zvukové a vizuální efekty, a to především v boji. Neustálé řinčení při odrážení útoků, skvělá jemná práce ovladače Dualsense při veškerém dění ve hře a naprosto dechberoucí soundtrack dělají ze Stellar Blade skutečný zážitek, který vás v boji vtáhne do děje a mimo něj vás nechá obdivovat zpustošenou planetu Zemi.

Stellar Blade_20240505020016

Vývojáři si navíc naprosto skvěle poradili s optimalizací. Je vidět, že jde o exkluzivitu, která se prostě starala o svoji platformu a její maximální odladění. Žádné bugy, žádné pády hry, ba dokonce i propady FPS bych spočítal na prstech jedné ruky. Všechno je nádherně plynulé a načítání poměrně svižné. Na prvotinu studia jde o úctyhodný výkon zasluhující smeknutí s hlubokou poklonou až k zemi.