Recenze hry Total War Pharaoh. Příchod do Egypta je až příliš konzervativní

Total-War-Pharaoh • Total-War-Pharaoh

Po nejrůznějších komplikacích v Creative Assembly jsme se dočkali dalšího dílu Total War. Je od jejich bulharské pobočky a drží se při zemi v každém ohledu.

Total-War-Pharaoh

Anglické studio Creative Assembly to teď mělo divoké. Po zrušení střílečky HYENAS, dost možná nejdražšího titulu v historii vydavatelství SEGA, se uvnitř studia začalo hromadně propouštět. Budoucnost Creative Assembly je velmi nejistá a v této atmosféře vychází nový díl jejich nejslavnější série Total War.

Za ním však nestojí větší anglická pobočka, ale menší Creative Assembly Sofia. Tu můžete znát hlavně díky Total War Saga: Troy nebo dřívějším Thrones of Britannia či DLC do Rome II. Právě Troy je ze všech Total Warů novému Pharaoh asi nejpodobnější, ve výsledku je to však hra bez jiskry a nových nápadů. Co fungovalo dříve musí fungovat i nyní, že? Opět je to 4x strategie, kde rozšiřujete říši na mapě, ovládáte rozsáhlé armády v bitvách… tentokrát jen ve starověkém Egyptě.

V zemi faraonů vládne neklid

Hra se vrací ke svým kořenům už v konceptu. Jste v Egyptě, kde se právě schyluje k občanské válce. Mnoho lidí s velkými ambicemi a jen jeden titul faraona holt nevede k milé atmosféře, nicméně ve hře je více civilizací, co zasáhnou do dění. Všichni vladaři/frakce patří do jedné ze tří skupin – Egypťané, Chetité nebo Kannánci.

Total War: Pharaoh

Rozdíly jsou však spíše zanedbatelné. Tak se místo titulu faraona utkáte o titul chetitského krále. Tak neuznáváte egyptské bohy, ale kannánské. Tak na dvoře nemáte bandu Chetitů, ale bandu Egypťanů. Neříkám, že frakce jsou kompletně stejné. Jiní bohové mají jiné bonusy a jednotky vypadají jinak. Má to však blíže k reskinu než ke kompletně jiným mechanikám.

Neříkám, že frakce jsou kompletně stejné.Má to však blíže k reskinu než ke kompletně jiným mechanikám

Nový Total War se obecně drží s novinkami dost při zemi. Jediným úkolem je rozšiřovat své území a dostat se na nejvyšší titul říše, takže opět se snažíte hlavně získávat suroviny, budovat silnou armádu a ničit své nepřátele. Suroviny jsou stejně jako v Troy různorodé (kameny, bronz, jídlo, zlato...), takže vám hra dává výzvu mít území dostatečně pestré a správně ho využívat. Zkrátka mít oblast pro každou surovinu a takticky vylepšit nejen města, ale v tomto případně i stanoviště, které vám dodávají bonusy.

Total War: Pharaoh

Hra má spoustu maličkostí jako uctívání konkrétních bohů, kteří vám přinesou odlišné bonusy. Jsou tu civilizační cykly, kdy občas civilizace prosperuje a jindy je v regresi. Asi největší příjemnou novinkou je dvůr. V něm můžete díky bodům vlivu dělat nátlak na lidi u moci, získávat od nich bonusy či se je snažit zneškodnit. Můžete například šířit pomluvy či je prostě rovnou zapíchnout.

Uspěchané a zmatené

Nejvíc mi asi vadí, jak je hra uspěchaná a nedává vám vydechnout. Hnedka po začátku jsem začal být tlačen do používání nových mechanik, které jsem pořádně neznal. A tutoriál zkrátka neznamená, že bych je měli pod kůží. Naopak jsem udělal spoustu špatných rozhodnutí, mé pomluvy všichni odhalili a nejlepší rozhodnutí bylo hru restartovat. 7 ran egyptských nebylo třeba, stačil idiot na trůnu.

Total War: Pharaoh

Stačilo pár desítek tahů, aby začala občanská válka v Egyptě a já byl nucen se nějak přidat. Spustil se fešný filmeček a krátce poté další, který vypadal úplně stejně, jen měl jiné jednotky a oznámil občanskou válku mezi Chetity. Zde dám rovnou vložku, že filmečky hra využívá často, jen se opakují a místy jsou animované celkem otřesně. Pochod žen s jídlem za faraonem vypadal jak pochod figurýn s bolehlavem a pomateností po propařené noci.

Hnedka po začátku jsem začal být tlačen do používání nových mechanik, které jsem pořádně neznal

Největší chaos každopádně vychází z UI. Autoři se ho rozhodli udělat fancy za cenu toho, že je naprosto nepřehledné. Každá část hry se mi ovládala mnohem hůř než dříve a některé prvky jsem měl opakovaně problém najít. Že mají jednotky formace jsem ani netušil. Diplomacie se sice příjemně zrychlila možností kliknout na smlouvu a vidět šance u jednotlivých frakcí, že do toho někdo půjde. V praxi jsem však netušil, s kým vůbec jednám a obecně možností zde bylo méně, než jsem zvyklý.

Boje se nikdy nemění

Stejně jako dříve po útoku na sídlo či cizího generála ovládáte majestátní armády v real-time bitvách. Od Troy je zde pokrok. Boje se vrací blíž k jádru Total War, jsou příjemné táhlé a napínavé. Hra se snaží podporovat přetahování o strategické území a obchvaty, nejsou tu silní hrdinové (generálové obvykle jen zvyšují morálku) a jednotky se vám nerozutečou na všechny strany jako v Troy. Naopak bitvy zpravidla chvíli trvají a nutí vás využívat odlišnosti vašich jednotek.

Total War: Pharaoh

Zde se dá kritizovat menší obsah. Hlavně druhů jednotek je pomálu a komplexnější taktiky jen tak dělat nebudete. Odemykání dalších typů vojáků trvá a boje jsou dlouhou dobu dost jednotvárné. Jízda zde v podstatě chybí, pěchoty a střeleckých jednotek napočítáte na prstech ruky a k něčemu zajímavějšímu vás hra pustí za velmi dlouhou dobu.

Hlavně druhů jednotek je pomálu a komplexnější taktiky jen tak dělat nebudete

Boje v sídlech jsou příjemně napínavé díky různým bodům k obsazení. Ty dávají bonus obránci, ale po jejich obsazení obránce nakonec strádá. Zde se dá vytknout hlavně to, že typů sídel je málo a začnou se velmi často opakovat. Občas máte skoro pocit, že bojujete úplně tu stejnou bitvu.

Krásná grafika, která však neohromí

Pharaoh vypadá velmi pěkně po vizuální stránce, ale jak kdyby již před pár lety vyšel. Animace, detaily vojáků ani prostředí nejsou vyloženě bomba. Místy jsou zde dokonce menší bugy jako levitující kameny. Soundtrack je tradičně příjemný, jen ne moc dynamický ani zapamatovatelný.

Já bych nerad, aby z recenze vyznělo, že Pharaoh je hrůza. Ostatně nechtěl bych být naštvaným faraonem poslán k hladovým krokodýlům nebo být mumifikovaným zaživa. Spíš se až moc drží toho, co už známe, často to provádí hůř, než jak to bylo provedeno dříve. Prostě kdyby to byl první Total War v historii, jsem nadšený, ale nyní to už působí jako docela málo a s výjimkou "mám rád Egypt" se těžko hledají důvody, proč si ho zahrát.

Verdikt

Konzervativní, graficky přeplácaný a s opakujícím se obsahem, přesto solidně provedený, napínavý a s pár dobrými vychytávkami. Pharaoh není špatná hra, jen jsme to stejné už v minulosti viděli a často v lepším provedení. Ze stínů svých předchůdců se prostě nevymanil.

Doporučujeme