Proč zabíjíme videohry? Shooterovy Hot Takes
Jedna ze “zavražděných“ videoher.Zdroj: nme.com
Shooda
6. července 20259:13
Rušení či diskontinuace videoher je průmyslovým trendem, nad jímž v dnešní době často pouze mávneme rukou. Je toto chování zdravé pro videoherní trh, nebo ignorujeme tichého vraha umění?
Vím, vím – zmizet na rok poté, co můj poslední článek pojednával o „mrtvé“ videohře, je ironie. Ale možná o to víc to sedí k tématu, o kterém dnes chci mluvit. Rok je ve světě videoher dost dlouhá doba na to, aby se celý trh obrátil naruby. Některé věci se ale nemění. Od chvíle, co se her dotýkám na hlubší a osobnější úrovni, jsem musel oplakat už nejednu zrušenou nebo přerušenou hru. Nebýt digitálního fénixe jménem Death Stranding a jeho mladšího bratra, možná bych se dodnes nevzpamatoval z brutálního udušení Silent Hills a totálního vymazání jeho teaseru P.T. rukama Konami. A radši se ani neptejte Roťáka, co dělal, když zrušili Concord. Ale co kdybych vám řekl, že právě teď máme větší šanci než kdy dřív chránit tyhle ohrožené kusy interaktivního umění? Umění, které zůstává neustále v ohrožení, vystavené riziku zmizení díky korporacím, jež ho přitom samy přivedly na svět? Představuji vám iniciativu Stop Killing Videogames.
Paní GePeTová popisuje SKV (zkráceně z důvodu struktury článku) jako grassroots iniciativu, tedy hnutí které nevzniklo z popudu korporací či vlád, ale od obyčejných lidí, fanoušků a hráčů. Smysl SKV je jasný: přestat ignorovat jeden z největších problémů herního průmyslu, t.j. mizící hry, a začít je chránit stejně jako chráníme ostatní média. V jádru jde o digitální uchování kultury a autorského díla. Iniciativa vyzývá vývojáře, hráče, archiváře i novináře, aby společně vytvořili tlak na herní společnosti a přiměli je k odpovědnějšímu přístupu k archivaci historických titulů. SKV se zasazuje také o zachování zdrojových kódů, větší transparentnost a podporu komunitních projektů, jako jsou emulátory, fanouškovské servery nebo neoficiální opravy a patche. Iniciativa byla registrovaná v červnu 2024, a o měsíc později začala sbírat podpisy. Proč se tedy až nyní stala tak žhavým tématem?
Starý vzhled obchodu pro PlayStation 3, jež byl málem nedávno zrušen.Zdroj: Sony, PlayStation
Během jediného roku od zveřejnění iniciativy Stop Killing Videogames (SKV) došlo hned k několika výrazně medializovaným případům, které přesně ilustrují, proč tato výzva vůbec vznikla. Ubisoft tiše stáhl The Crew z digitálních obchodů a kompletně vypnul jeho servery, díky čemuž si ani legální majitelé dnes hru nezahrají. Nintendo uzavřelo eShopy pro 3DS a Wii U, čímž nenávratně zmizely stovky digitálních titulů. A PlayStation plánoval uzavření obchodů pro PS3 a Vita, což se podařilo po veřejném tlaku alespoň odložit. I tak ale zůstávají varovné signály ve vzduchu: nic z toho není navždy a může se to vrátit kdykoliv. Právě tyto případy začaly u hráčů a novinářů probouzet zvýšený zájem o SKV. Iniciativa je sice čistě evropská a podpis mohou přidat jen občané EU, přesto se jí za pouhý rok podařilo dosáhnout téměř neuvěřitelného čísla: 997,348 podpisů (k dnešnímu dni). I tak se ale najdou tací, kteří i na tak zdánlivě pozitivní a kulturu chránící iniciativu dokážou nahlížet kriticky. Jaké jsou jejich výhrady?
Dalo by se argumentovat, že SKV zasahuje do obchodních modelů a práv korporací, které vlastní duševní práva ke svým hrám. Podle zákona mají právo rozhodnout, co se s jejich produktem stane ať už jde o archivaci, stažení z oběhu nebo znovuvydání. Kritici varují, že iniciativa může vytvořit precedens, kdy stát nebo EU začne tlačit na firmy, aby povinně uchovávaly své hry, často proti své vůli což může být vnímáno jako omezení tržní svobody. Jenže právě tady vzniká morální dilema: Máme tlačit na korporace, aby zachovávaly kulturní hodnotu svých titulů pro další generace? Nebo akceptujeme, že herní historie se může ztrácet výměnou za maximální svobodu trhu? Nechápejte mě špatně. Taky jsem hrál Cyberpunk a jsem relativně based. Ale rozpoutat válku s firmami, které zaměstnávají tisíce kreativců, nemusí být zrovna nejlepší způsob, jak dosáhnout změny. Třeba bude řešení v dialogu, ne v nátlaku.
Concept art zrušené online hry ze světa The Last of Us.Zdroj: Naughty Dog, PlayStation
Dalším z možných argumentů proti SKV je otázka emulace a fanouškovských serverů. Zatímco některé firmy už dnes fan projekty tiše tolerují, plošné schválení by mohlo znamenat legalizaci pirátství a oslabení ochrany duševního vlastnictví s dopady, které by přesahovaly samotné hry a dotkly se veškerých digitálních médií. Ale největší riziko je možná úplně jinde: Co když SKV vůbec nic nezmění? Evropská unie sice přijme milion podpisů, ale není povinna přijmout jediný zákon. Bez politické vůle zůstane iniciativa jen na papíře. A pokud do hry vstoupí tlaky z firemního zákulisí, může celé hnutí skončit jako další neškodné gesto, které korporace přečkají bez újmy.
A tady přichází chvíle pro čtenáře, což jsi ty: Chceš, aby se herní historie stala součástí kulturní paměti, nebo aby dál mizela v prázdnotě digitálních obchodů? Zajímá tě budoucnost interaktivního umění, nebo necháš rozhodovat ty, kterým jde jen o čtvrtletní zisky? Iniciativy jako SKV nejsou samospásné. Ale pokud je ignorujeme, zůstane vše při starém. A to je přesně to, na co sází ti, kteří nechtějí, aby si hry pamatoval někdo jiný než jejich akcionáři. Proto tě vyzývám. Pokud jsi dočetl až sem a stále věříš, že iniciativa Stop Killing Videogames má šanci něco změnit, zamiř na oficiální stránku a podpoř ji svým podpisem. Deadline je 31. července a k podpisu potřebuješ jen občanku členského státu EU. Může jít o zásadní krok směrem k větší ochraně herní historie a za pokus nic nedáš. Jestli ti záleží na hrách, které jsi miloval, nebo na těch, které jednou budou formovat další generaci tvůrců, právě teď je ten správný čas říct, že nám na nich záleží.