Vražda, čaj a trocha nudy. Recenze Agatha Christie: Death on the Nile
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Roberto Jalloul
23. listopadu 202511:20
Když se řekne Agatha Christie, většina z nás si vybaví noblesu, záhady a geniálního Hercule Poirota s vousy ostrými jak jeho postřehy. Když se ale řekne Death on the Nile, fanoušci se konečně dočkali herní adaptace legendárního příběhu — a výsledek? No… spíš pohodová plavba než napínavá detektivka.
Poirot zachraňuje, co se dá
Jako dlouholetý milovník Agathy Christie jsem se na tuhle hru těšil víc než na nový šálek earl greye. Pasáže s Herculem Poirotem jsou zkrátka skvělé. Elegantní, přemýšlivé a přesně takové, jaké by si přál každý, kdo vyrůstal na britských detektivkách. Hra dokáže navodit atmosféru starého dobrého vyšetřování. Sbírání důkazů, rozhovory, odhalování motivů. V těchto momentech si říkáte: Jo, tohle je ten Poirot, kterého mám rád.
Jenže pak přijde Jane Royce, postava, kterou vývojáři přidali úplně nově a člověk by skoro řekl, že z jiné knihy. Není ani v předloze, ani ve filmové verzi. Její části hru nešťastně zpomalují a působí, jako by se Poirot během vyšetřování musel zastavit, aby jí vysvětlil základy toho, jak se řeší vraždy. Jane je sympatická, ale příběh s ní ztrácí tempo a to je pro detektivku smrtící. Když už hra rozjede zajímavou linku, přepne vás do její části a napětí je pryč.
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Hratelnost, která nestíhá tempu Poirota
Po stránce hratelnosti se Death on the Nile drží klasické adventurní struktury. Pohybujete se mezi lokacemi, mluvíte s podezřelými, skládáte indicie a snažíte se dát dohromady logický obraz celého případu. To všechno funguje, ale nic z toho nepřekvapí. Hra občas nabídne povedenou hádanku, jindy vám zase ukáže, že i Poirot by měl občas problém pochopit, co přesně po vás systém chce.Mechaniky jsou funkční, ale trochu zastaralé. Máte pocit, že tohle už jste někde hráli, jen s lepším tempem.
Další problém je nepřehledné menu s puzzlemi a důkazy. To, které vás nutí spojovat indicie do logických celků, by mělo být mozkem celého vyšetřování. Jenže místo uspokojení z odhalování pravdy přichází frustrace. Menu je těžkopádné, zpomaluje tempo hry a působí nejistě, jako by ani vývojáři přesně nevěděli, jak ho uchopit. Místo elegantního skládání stop se tak občas ztrácíte ve vlastním poznámkovém bloku.
Na druhou stranu, i přes pomalé pasáže má hra svoje kouzlo. Když se ocitnete uprostřed rozhovoru s podezřelými a hudba se rozjede do jemného napětí, najednou to zase dává smysl. A vy začnete přemýšlet, komu z těch uhlazených hostů vlastně můžete věřit.
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Dabing, který má “feel of the Nile”
Prostředí Egypta vypadá dobře, lodní interiéry mají styl, světlo i barevnost působí příjemně. Na první pohled všechno sedí. Jenže dabing je kapitola sama pro sebe. Poirot mluví s okouzlením, které by rozmluvilo i mrtvolu, ale některé vedlejší postavy zní, jako by je daboval Google Translate na dovolené.A občas narazíte na dialogy tak toporné, že si člověk vybaví Gal Gadot a její slavné “The feel… the feel of the Nile!” z filmu, jenže tady to není záměrně vtipné. Někdy prostě nevíte, jestli máte vyšetřovat vraždu, nebo dabéra.A přestože se hra tváří moderně, často působí, že se bojí být opravdu napínavá. Místo detektivního dramatu dostáváte konverzační čajový dýchánek.
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Tempo, které se plaví pomalu jako loď po Nilu
Tempo vyprávění je pomalé, ale ne vždy v negativním slova smyslu. Hra se totiž snaží zachytit onu starosvětskou britskou eleganci. Žádné přehnané akce, žádné výbuchy, jen pozvolné odhalování vztahů a tajemství. A to může být pro někoho kouzlo, pro jiného nuda. Death on the Nile se snaží být pomalým luxusním parníkem, ale občas zapomene, že pluje i konkurence.Když hra funguje, funguje díky Poirotovi. Jeho klid, humor i charizma dokážou přebít i technické nedostatky. Ale jakmile se dostanete do pasáže bez něj, kouzlo se ztrácí a zůstane vám jen dojem, že hrajete spin-off někoho, koho vlastně ani nechcete poznat.
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Technická stránka a délka
Na PS5 hra běží stabilně, žádné pády, žádné bugy. Akorát občas delší načítání, které vám dá čas zamyslet se nad tím, kdo je tentokrát vrah nebo proč má Poirot pořád stejné sako. Hra mi zabrala zhruba 20 hodin, což je férová délka na pomalé rozmotání příběhu. Pro ty, kdo si chtějí užít každou stopu a rozhovor, ideální.
Agatha Christie Death on the NileZdroj: Microids
Když se Christie potká s modernou
Zajímavé je i to, že se hra zcela nebojí odchýlit od původní předlohy. Příběh se odehrává v modernějším pojetí 70. let a dává klasickému případu trochu jiný kabát. To by bylo osvěžující, kdyby ale scénář působil soudržněji. Místy to vypadá, že si vývojáři nebyli jistí, jestli chtějí vytvořit moderní thriller, nebo interaktivní knihu pro fanoušky staré školy.V tomto ohledu hra připomíná i novější filmové adaptace od Kennetha Branagha. Nádherné kulisy, elegantní styl, ale pod povrchem se ztrácí duše té původní záhady.
Je Agatha Christie: Death on the Nile worth it?
Ano, pokud víš, do čeho jdeš. Death on the Nile je jako čtení staré britské detektivky u čaje — příjemné, ale občas tě to uspí. Fanoušci Agathy Christie si přijdou na své, protože Poirot je prostě skvělý a jeho části zachraňují, co se dá. Jen je škoda, že hra jako celek neudrží napětí po celou dobu.
Pokud čekáš akci, dramatické zvraty a rychlé tempo, budeš spíš zívat než hledat stopy. Ale pokud ti stačí klidná plavba s vousatým géniem po boku, tahle hra má své kouzlo.