Star Wars Zero Company mě naučilo milovat žánr, kterému jsem se celý život vyhýbal | Recenze
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Roberto Jalloul
30. srpna 202610:00
Star Wars Zero Company pro mě bylo před vydáním jedním velkým otazníkem. Star Wars miluju, ale tahové taktické hry byly vždycky úplně mimo mě. XCOM jsem prakticky minul a nikdy mě příliš nelákala představa, že budu několik minut přemýšlet nad každým pohybem postavy a následně sledovat, jestli můj plán vůbec vyjde. Jenže přesně tady přišlo jedno z největších překvapení letošního roku. Zero Company mě totiž dokázalo nejen bavit, ale doslova přikovat k obrazovce. Po dokončení jedné mise jsem chtěl okamžitě spustit další, začal jsem řešit složení svého týmu, vztahy mezi jednotlivými postavami a postupně jsem pochopil, proč lidé dokážou u podobných her strávit stovky hodin. Bit Reactor vytvořil skvělou Star Wars hru a zároveň titul, který mě dokázal nadchnout pro žánr, jemuž jsem se dlouhé roky prakticky vyhýbal.
Klonové války z trochu jiné strany
Star Wars Zero Company se odehrává během Klonových válek, ale nečekejte další dobrodružství Anakina Skywalkera, Obi-Wana Kenobiho nebo jiného slavného hrdiny. Tentokrát stojí v centru dění Hawks, bývalý důstojník Republiky a velitel Zero Company, kterého si navíc můžete do značné míry vytvořit podle sebe. Upravit lze jeho vzhled a postupně také rozhodujete o tom, jakým směrem se bude po herní stránce vyvíjet. Už od začátku tak máte pocit, že nejde o další předem nalinkovanou postavu ze světa Star Wars, ale skutečně o vašeho hrdinu.
Hawks a jeho jednotka se postupně dostávají do konfliktu s tajemnou organizací Infinite Coil a původně osobnější příběh začne nabírat mnohem větší rozměry. Líbilo se mi především to, že se Zero Company nemusí každých pár minut opírat o nějakou slavnou postavu. Klonové války jsou všude kolem vás, potkáváte známé prvky tohoto období a hra samozřejmě nezapomíná ani na Jedi, droidy nebo Republiku, ale pořád vypráví především vlastní příběh.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Příběh není jen výplní mezi misemi
Právě příběh mě překvapil možná více, než jsem původně očekával. U podobné hry bych byl ochotný přijmout, kdyby děj sloužil hlavně jako důvod k přesouvání z jedné taktické mapy na druhou, jenže Zero Company jde mnohem dál. Jednotlivé postavy mají vlastní minulost, motivace i osobní příběhy a postupně jsem skutečně chtěl vědět, co s nimi bude dál.
Pomáhá tomu i fakt, že se hra odehrává trochu stranou hlavní filmové ságy. Nemusí neustále řešit osudy postav, u kterých stejně přesně víme, jak dopadnou. Díky tomu dokáže vytvořit vlastní skupinu hrdinů a dát jim prostor. Star Wars atmosféra přitom rozhodně nechybí – právě naopak. Jen tentokrát nemusí stát pouze na nostalgii.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
The Den je srdcem celé Zero Company
Mezi jednotlivými misemi se vracíte do základny The Den, která postupně začne fungovat jako váš druhý domov. Tady léčíte zraněné operátory, nakupujete vybavení, vylepšujete schopnosti postav, investujete do samotné základny a připravujete se na další operace. Systémů a různých zdrojů je poměrně hodně, ale překvapilo mě, jak rychle jsem se v nich dokázal zorientovat.
A to říkám jako někdo, kdo podobné hry normálně nehraje. Zero Company vás nezahltí obrovským množstvím tabulek a čísel hned během první hodiny. Jednotlivé systémy představuje postupně a po nějaké době už přesně víte, co chcete vylepšit, co potřebujete získat a do čeho se vám vyplatí investovat. Právě přístupnost považuji za jednu z velkých předností celé hry.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Postupně si vytvoříte vlastní partu
The Den ale není jen hezky zpracované menu. Můžete se zde setkávat s jednotlivými členy Zero Company, mluvit s nimi a postupně je lépe poznávat. Postavy mají vlastní příběhy a osobní mise, ale důležité jsou také jejich vzájemné vztahy. Když spolu dva operátoři pravidelně vyrážejí do boje, jejich pouto se může postupně zlepšovat a přinášet jim další výhody.
Právě to byl jeden z momentů, kdy mě hra definitivně dostala. Na začátku jsem jednotlivé členy týmu vnímal hlavně jako soubor schopností a statistik. Po několika hodinách už jsem ale měl svoji oblíbenou sestavu, věděl jsem, které postavy spolu fungují a koho chci vzít do důležité mise. Najednou už nešlo jen o to vybrat čtyři nejsilnější figurky, ale sestavit partu, kterou jsem si postupně vytvořil podle sebe.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Smrt může pořádně zabolet
Důležitou součástí celého systému je také možnost permanentní smrti postav. Pokud některého z operátorů definitivně ztratíte, nemusí se už vrátit. A právě díky tomu začnou mít některá rozhodnutí na bojišti mnohem větší váhu.
Když se do problémů dostane postava, kterou používáte několik hodin, investovali jste do ní prostředky a zároveň si vytvořila vztahy s dalšími členy Zero Company, začnete nad každým dalším krokem přemýšlet úplně jinak. Právě kombinace personalizace, vztahů a skutečného rizika podle mě fantasticky prodává pocit, že nevelíte anonymním jednotkám, ale vlastní skupině.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Konečně chápu, proč lidé milují XCOM
Největším překvapením pro mě byly samotné souboje. Ještě před spuštěním hry jsem si nebyl jistý, jestli právě tahová hratelnost nebude důvodem, proč Zero Company po několika hodinách odložím. Nakonec se stal přesný opak. Souboje jsou podle mě jednoznačně jednou z nejlepších částí celé hry a dokážou být neskutečně návykové.
Na jednotlivé mise vyrážíte s omezeným počtem členů a každý nabízí trochu jiný styl hraní. Můžete mít Hawkse zaměřeného na boj na dálku, dalšího člena schopného vydržet velké množství poškození, specialistu na boj zblízka nebo podporu, která dokáže pomáhat ostatním. Postupně se samozřejmě dostanete také ke schopnostem a postavám, které naplno využívají možnosti světa Star Wars.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Když se z bojiště stane malé puzzle
Největší zábava přichází ve chvíli, kdy začnete schopnosti jednotlivých postav kombinovat. Jeden člen dostane protivníka z krytu, druhý má připravený útok, další dokáže zasáhnout několik nepřátel najednou a během jediného tahu můžete kompletně změnit situaci na bojišti. Když všechno vyjde přesně podle plánu, dostaví se fantastický pocit, že jste protivníka nepřemohli pouze silnější zbraní, ale hlavně tím, že jste ho přechytračili.
Každá postava má během tahu omezené množství akčních bodů, takže neustále řešíte, jak je co nejlépe využít. Je lepší vystřelit, nebo se přesunout do výhodnější pozice? Mám použít silnou schopnost teď, nebo si ji schovat? Dokážu během jednoho tahu odstranit nebezpečného protivníka, nebo je lepší připravit si útok na další kolo? A právě tohle přemýšlení mě začalo neskutečně bavit.
Star Wars Zero CompanyZdroj: EA
Nejlepší plán je někdy ten, který se úplně rozpadne
Zero Company navíc dokáže být nejlepší právě ve chvíli, kdy váš perfektní plán přestane fungovat. Jeden špatný pohyb, nepovedený útok nebo nečekaná reakce protivníka a během chvíle už neřešíte dokonalou kombinaci schopností, ale snažíte se zachránit člena týmu a dostat všechny živé do bezpečí.
Právě podobné situace vytvářely některé z mých nejoblíbenějších momentů. Hra vám předloží problém, ale většinou vám neříká, jak přesně jej máte vyřešit. Každý hráč si tak může postupně vytvořit vlastní styl. Já jsem si například oblíbil kombinaci boje na dálku a schopností, které dokážou měnit pozici protivníků a dostávat je z krytu. Někdo jiný může úplně stejnou situaci vyřešit jiným způsobem.
Nepřátelé vám nedají úplný klid
Taktická stránka navíc nekončí posledním výstřelem. Během kampaně rozhodujete o tom, kam pošlete své lidi, do čeho investujete získané prostředky a jakým problémům se budete věnovat. Nemůžete vyřešit úplně všechno a některá rozhodnutí mají následky, které pocítíte až později.
Zajímavé je například postupné posilování protivníků. Můžete dostat možnost zabránit jednomu z jejich připravovaných vylepšení, jenže tím necháte vzniknout jiné. Členové Infinite Coil navíc disponují speciálními schopnostmi a v některých případech je velmi důležité pořadí, ve kterém je likvidujete. Nestačí tedy vždycky vystřílet nejslabší nepřátele jako první. Musíte sledovat celé bojiště a přemýšlet několik kroků dopředu.
Vedlejší mise časem ztrácejí kouzlo
Ne všechno ale funguje stejně dobře. Především některé vedlejší operace se po delší době začnou opakovat. Zachraňování rukojmí, sabotování cíle nebo následná evakuace jsou zpočátku zábavné, ale když podobnou variantu absolvujete poněkolikáté, začne být znát určitá repetitivnost.
Hlavní mise jsou v tomto ohledu výrazně zajímavější a dokážou nabídnout mnohem větší rozmanitost. Osobně bych se také vůbec nezlobil za několik opravdu velkých bitev, ve kterých by hra dovolila nasadit větší část jednotky. Zero Company vám umožňuje vytvořit si poměrně širokou skupinu zajímavých postav a občas je škoda, že některé z nich jednoduše zůstávají doma, protože se vám do aktivního týmu nevejdou.
Největším nepřítelem je technický stav
Mnohem větší problém mám bohužel s technickou stránkou. Během hraní jsem narazil na výrazné propady snímkové frekvence, různé menší bugy a především problémy s kamerou. Několikrát se mi obraz dostal do tak nesmyslné pozice, že jsem prakticky neviděl, co se na bojišti děje. U taktické hry, ve které potřebujete mít perfektní přehled o pozicích vlastních i nepřátelských jednotek, je něco podobného opravdu nepříjemné.
Celkově jsem měl několikrát pocit, že by Zero Company prospělo ještě pár týdnů, možná klidně měsíc vývoje navíc. A právě to mě mrzí ze všeho nejvíc, protože pod technickými problémy je hra, které mám jinak opravdu málo co vytknout. Je samozřejmě možné, že aktualizace velkou část nedostatků odstraní, ale v recenzi musím hodnotit stav hry, který jsem skutečně hrál. A v něm technická stránka zkrátka nedosahuje kvalit zbytku hry.
Je Star Wars Zero Company worth it?
Star Wars Zero Company pro mě rozhodně stojí za to a zároveň jde o jedno z největších herních překvapení letošního roku. Do hry jsem vstupoval jako člověk, který tahové taktické tituly prakticky nehraje a nikdy neměl potřebu se k nim výrazněji dostat, a odcházel jsem s chutí nejen pokračovat v Zero Company, ale možná konečně dát šanci i dalším hrám tohoto žánru. Bit Reactor dokázal spojit fantasticky návykové taktické souboje s možností vybudovat si vlastní jednotku, upravovat její členy, sledovat jejich vztahy a postupně si k nim vytvořit skutečné pouto. K tomu přidává povedený příběh z období Klonových válek, který nepotřebuje stát pouze na známých tvářích, a dostatečně přístupné systémy na to, aby se v nich neztratil ani úplný nováček. Největším problémem tak pro mě nejsou opakující se vedlejší mise ani fakt, že bych si občas přál větší bitvy, ale technický stav. Propady snímkové frekvence, problémy s kamerou a další chyby dokážou zážitek zbytečně narušovat a je opravdu škoda, že hra nedostala ještě trochu času na optimalizaci. Bez těchto problémů bych neměl prakticky žádný problém přemýšlet nad hodnocením 10/10. V současném stavu ale zůstávám na 9/10, což je pořád fantastická známka pro hru, od které jsem původně vůbec nevěděl, co čekat. Zero Company mě nakonec nejen přesvědčilo jako Star Wars hra, ale hlavně mi ukázalo, že žánr, kterému jsem se celé roky vyhýbal, může být zatraceně zábavný.