Top 10 her, které by si zasloužily pokračování
Mirror's EdgeZdroj: EA
Roberto Jalloul
29. ledna 202613:16
Každý hráč má svou oblíbenou hru, u které si přál vidět pokračování, ale nikdy se ho nedočkal. Přestože tyto tituly nabídly silné nápady, atmosféru i zapamatovatelné postavy, jejich příběh skončil příliš brzy. Vybrali jsme deset her, které si podle nás druhou šanci zaslouží nejvíc.
Každý hráč má alespoň jednu hru, u které po dohrání cítil lehké zklamání – ne proto, že by byla špatná, ale proto, že skončila příliš brzy. Svět byl zajímavý, postavy si zasloužily další vývoj a příběh teprve začínal nabírat tempo. Jenže místo pokračování přišlo ticho. Herní historie je plná titulů, které měly našlápnuto stát se velkou sérií, ale osud, peníze nebo špatné načasování jim vystavily stopku. V dnešním výběru se podíváme na hry, které si podle nás pokračování zaslouží nejvíc.
1. The Order: 1886
The Order: 1886Zdroj: PlayStation
The Order: 1886 patří mezi hry, které dodnes vyvolávají vášnivé debaty. Na jednu stranu šlo o technickou ukázku možností tehdejší nové generace konzolí, na druhou stranu o titul, který mnoho hráčů opustilo s pocitem, že viděli jen malý zlomek něčeho mnohem většího. Studio Ready at Dawn zasadilo děj do alternativní verze viktoriánského Londýna, kde se historická realita mísí se steampunkovou technologií, legendami o vlkodlacích a tajným řádem rytířů chránících lidstvo před nadpřirozenou hrozbou. Už samotné prostředí působilo neuvěřitelně autenticky a atmosféricky – úzké uličky zahalené mlhou, osvětlené plynovými lampami, patří dodnes k tomu nejpůsobivějšímu, co PlayStation 4 nabídl.
Silnou stránkou hry byl také filmový styl vyprávění. Kamera, práce se světlem i herecké výkony dodávaly příběhu téměř seriálový nádech. Problémem však byla krátká herní doba a příliš svázaná struktura misí, která hráčům nedovolila svět skutečně prozkoumat a ponořit se do něj naplno. Místo pocitu epického dobrodružství přišel konec ve chvíli, kdy se příběh začínal teprve pořádně rozjíždět.
Právě otevřený závěr a nedořešené vztahy mezi hlavními postavami dnes působí jako největší bolest hry. The Order: 1886 jasně naznačoval další konflikty, rozšíření mytologie světa i hlubší rozpracování samotného Řádu. Pokračování mohlo přinést otevřenější level design, větší důraz na detektivní prvky, variabilnější souboje i silnější RPG mechaniky. V kombinaci s dnešní technologií by se z této značky mohl stát skutečný tahák nové generace.
Místo toho ale značka zůstala u jediného dílu a postupně se proměnila v symbol promarněného potenciálu. Přesto na ni hráči nezapomněli – právě proto se The Order: 1886 pravidelně objevuje v debatách o hrách, které by si pokračování zasloužily úplně nejvíc.
2. Sleeping Dogs
Sleeping DogsZdroj: Square Enix
Sleeping Dogs si od svého vydání v roce 2012 vybudovalo pověst jedné z nejlepších otevřených akčních her své generace. Místo typického amerického velkoměsta nabídlo hráčům detailně zpracovaný Hongkong plný neonů, úzkých uliček, tržišť a živoucí atmosféry Asie. Právě prostředí dalo hře jedinečný charakter a odlišilo ji od konkurence typu GTA.
Velkým tahákem byl také příběh tajného policisty Wei Shena, který se infiltroval do struktur triád. Vyprávění pracovalo s morálními dilematy, střetem identity a postupnou ztrátou hranice mezi povinností a osobní loajalitou. Sleeping Dogs dokázalo nabídnout překvapivě dospělý a emocionálně silný příběh, který si hráči pamatují dodnes.
Hratelnost stavěla na dynamickém bojovém systému inspirovaném bojovými filmy, přehnaně brutálních přestřelkách i zábavných honičkách v ulicích města. Přestože hra získala velmi pozitivní ohlasy, komerční úspěch zaostal za očekáváním vydavatele. Studio United Front Games bylo později uzavřeno a plány na pokračování se definitivně rozplynuly. Právě to z ní udělalo jednu z největších „co kdyby“ značek posledních let.
Pokračování by dnes mohlo těžit z obrovského technologického skoku, větší otevřenosti světa a hlubší simulace městského života. Hongkong nebo jiné asijské velkoměsto by mohlo nabídnout ještě živější prostředí, propracovanější systém rozhodování a silnější důraz na příběhové větvení. Sleeping Dogs má stále obrovský potenciál stát se moderní kriminální sérií, která by se dokázala odlišit od všech ostatních open-world her.
3. Days Gone
Days GoneZdroj: PlayStation
Days Gone při svém vydání rozdělilo hráče i kritiky. Někteří hře vyčítali technické problémy a pomalejší tempo, jiní si naopak zamilovali její atmosféru, otevřený svět a postupně budovaný příběh. Postapokalyptický Oregon plný opuštěných silnic, lesů a rozpadajících se měst vytvořil silný pocit izolace a neustálého ohrožení. Jízda na motorce se stala jedním z nejvýraznějších prvků celé hry a dodala putování světem osobitý charakter.
Největší devizou byl postupně se rozvíjející příběh motorkáře Deacona St. Johna, který se snaží přežít v rozpadlé společnosti a zároveň se vyrovnat se ztrátou blízkých. Vztahy mezi postavami působily překvapivě civilně a uvěřitelně, což není v žánru zombie her úplně běžné. Days Gone dokázalo nabídnout silné emotivní momenty, které si hráči pamatují ještě dlouho po dohrání.
Ikonickým prvkem se staly především obrovské hordy nakažených, které dokázaly hráče doslova zahltit a vytvořit unikátní herní situace. Souboje s nimi vyžadovaly plánování, znalost terénu i správné využití vybavení. Přestože se hra postupem času dočkala výrazných oprav a získala si mnohem lepší reputaci, Sony se rozhodlo pokračování neschválit. Rozhodnutí zrušit sequel vyvolalo mezi fanoušky silnou vlnu nevole.
Pokračování by mohlo rozvinout otevřený svět, přidat propracovanější systém přežití, dynamičtější počasí a ještě komplexnější chování hord. Technicky by navíc dnešní hardware umožnil mnohem ambicióznější scénáře a větší míru svobody. Days Gone má stále potenciál stát se výraznou postapokalyptickou sérií, pokud by dostalo druhou šanci.
4. Titanfall 2
Titanfall 2Zdroj: EA
Titanfall 2 je často označován za jednu z nejlepších stříleček poslední dekády, přesto zůstává paradoxně nedoceněný širokou veřejností. Hra nabídla extrémně plynulý pohybový systém, parkour, souboje obřích mechů i technicky brilantní zpracování. Kombinace rychlé akce, vertikálního level designu a precizního ovládání vytvořila zážitek, který dodnes nemá přímou konkurenci.
Největším překvapením byla však příběhová kampaň. Vztah mezi pilotem Jackem Cooperem a titanem BT-7274 dokázal hráče emocionálně vtáhnout a nabídnout momenty, které se běžně objevují spíše v RPG než v čisté akční střílečce. Legendární úroveň s manipulací času patří k tomu nejlepšímu, co kdy žánr FPS nabídl. Titanfall 2 ukázal, že i rychlá multiplayerová střílečka může vyprávět silný a zapamatovatelný příběh.
Navzdory výborným recenzím hra doplatila na nešťastné datum vydání, kdy byla sevřena mezi dva obří tituly. Prodeje tak nenaplnily očekávání a značka postupně ustoupila do pozadí ve prospěch battle royale hitu Apex Legends. Fanoušci ale už roky volají po plnohodnotném třetím dílu.
Pokračování by mohlo stavět na ještě komplexnějším pohybovém systému, hlubší práci s příběhem i větším propojení singleplayeru a multiplayeru. Moderní technologie by navíc umožnily masivnější bitvy titanů a propracovanější fyziku prostředí. Titanfall si návrat na scénu zaslouží víc než kdy dřív.
5. Bully
BullyZdroj: Rockstar Games
Bully patří mezi nejodvážnější projekty, jaké kdy Rockstar vytvořil. Místo gangů, bankovních loupeží a otevřených metropolí vsadila hra na prostředí internátní školy Bullworth Academy, kde se hráč vžil do role problémového studenta Jimmyho Hopkinse. Originální zasazení dokázalo nabídnout nečekaně pestrý otevřený svět plný studentských frakcí, rivalit, humoru a satiry.
Hra si získala popularitu díky svobodě, kterou hráčům nabízela. Hodiny, mimoškolní aktivity, drobné přestupky i větší konflikty vytvářely živý ekosystém, který působil překvapivě autenticky. Každá část školy měla vlastní atmosféru a vlastní pravidla. Bully ukázalo, že otevřený svět nemusí být obrovský, aby byl zábavný a zapamatovatelný.
Navzdory silnému kultovnímu statusu se hra nikdy nedočkala plnohodnotného pokračování. Spekulace o druhém dílu se objevovaly opakovaně, ale Rockstar se vždy soustředil především na své největší značky. Fanoušci přitom po návratu do světa Bullworthu volají už téměř dvacet let.
Moderní pokračování by mohlo nabídnout propracovanější simulaci školního života, větší důraz na rozhodování hráče, komplexnější vztahy mezi postavami i online prvky. Díky dnešní technice by bylo možné vytvořit ještě živější a dynamičtější kampus plný interakcí a nečekaných situací. Bully má potenciál znovu oslovit novou generaci hráčů a stát se jednou z nejunikátnějších open-world her současnosti.
6. Sunset Overdrive
Sunset OverdriveZdroj: Insomniac Games
Sunset Overdrive je přesně ten typ hry, která se nebojí být jiná. Bláznivá otevřená akce od studia Insomniac Games vsadila na přepálený humor, extrémně rychlý pohyb po městě a barevnou stylizaci, která okamžitě udeří do očí. Místo realistického světa nabídla hráčům divokou jízdu plnou grindování po zábradlích, skoků přes střechy a absurdních zbraní. Sunset Overdrive dokázalo spojit arkádovou hratelnost s naprostou tvůrčí svobodou pohybu.
Hlavním tahákem byl právě systém pohybu, který hráče neustále nutil být v pohybu a hledat nové trasy městem. Každý souboj se tak měnil v dynamickou choreografii plnou skoků, odrazů a akrobatických manévrů. Zbraně byly schválně přehnané a kreativní, což podtrhovalo celkovou nadsázku hry. Málo která otevřená hra dokázala nabídnout takovou radost z čistého pohybu a experimentování.
Navzdory pozitivním recenzím se hra nikdy nedočkala pokračování. Částečně za to může její původní exkluzivita na Xbox a také fakt, že Insomniac později přešel pod křídla Sony a zaměřil se na jiné projekty. Značka tak zůstala ležet ladem, přestože si kolem sebe vybudovala silnou fanouškovskou základnu. Sunset Overdrive se postupně stalo kultovní záležitostí.
Pokračování by dnes mohlo nabídnout větší a živější město, propracovanější multiplayerové režimy, ještě bláznivější zbraně a hlubší systém pohybu. Díky moderním technologiím by šlo posunout plynulost animací i interakci s prostředím na úplně novou úroveň. Sunset Overdrive má stále potenciál stát se jednou z nejzábavnějších akčních sérií současnosti.
7. Kingdoms of Amalur: Reckoning
Kingdoms of Amalur: ReckoningZdroj: EA
Kingdoms of Amalur: Reckoning je jedním z nejzajímavějších fantasy RPG, které doplatilo spíše na okolnosti než na kvalitu samotné hry. Projekt vznikal s obrovskými ambicemi – svět navrhl slavný autor R. A. Salvatore, výtvarný styl měl na starosti Todd McFarlane a cílem bylo vytvořit základ pro dlouhodobou herní sérii. Výsledkem byl barevný, rozsáhlý svět plný magie, ras, frakcí a propracované mytologie. Málokteré RPG nabídlo tak bohatě vystavěné univerzum už v prvním díle.
Silnou stránkou hry byl především soubojový systém, který kombinoval akci, kouzla i RPG prvky do velmi plynulého a zábavného celku. Hráči mohli volně experimentovat s třídami, schopnostmi i výbavou, aniž by byli svázáni přísnými omezeními. Souboje působily svižně, efektně a i po desítkách hodin dokázaly bavit.
Přesto se hra nikdy nedočkala skutečného pokračování. Původní studio 38 Studios zkrachovalo a značka se na dlouhou dobu ocitla v právním limbu. Teprve remaster Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning připomněl hráčům, jak silný potenciál tato značka stále má. Osud hry se tak stal jedním z nejznámějších příkladů promarněné příležitosti v herním průmyslu.
Plnohodnotný sequel by dnes mohl rozvinout příběh světa Amalur, nabídnout hlubší rozhodování, modernější questový design a technicky výrazně posunout prezentaci světa. V době, kdy hráči hladovějí po kvalitních fantasy RPG, by návrat této značky mohl trefit ideální moment. Kingdoms of Amalur má všechny předpoklady stát se moderní RPG sérií, pokud by dostalo druhou šanci.
8. Prey (2017)
PreyZdroj: Arkane Studios
Prey z roku 2017 patří mezi hry, které kritici i hráči oceňovali za originalitu, ale přesto se nikdy nedočkaly masového úspěchu. Sci-fi thriller od studia Arkane Studios zasadil hráče na vesmírnou stanici Talos I, kde se realita mísí s paranoiou, experimenty a neustálým pocitem nejistoty. Každá místnost skrývala tajemství, alternativní cesty i možnosti, jak řešit situace podle vlastního stylu. Prey dokázalo nabídnout neobyčejnou míru svobody a inteligentního designu, který odměňoval kreativitu.
Velkou devizou byla práce s herními mechanikami. Schopnosti mimozemských bytostí umožňovaly měnit podobu předmětů, obcházet překážky netradičními způsoby a objevovat svět zcela novou perspektivou. Hra tak podporovala experimentování a hledání vlastních řešení místo slepého následování jediné správné cesty. Každý hráč si mohl vytvořit unikátní styl hraní, což výrazně zvyšovalo znovuhratelnost.
Přestože Prey sbíralo velmi pozitivní hodnocení, komerčně zaostalo za očekáváním. Značka se tak ocitla na vedlejší koleji a budoucnost případného pokračování je dnes velmi nejistá. Je to paradox – právě hry s nejodvážnějšími nápady často doplácejí na menší mainstreamovou přístupnost.
Pokračování by mohlo ještě více rozvinout otevřený design, nabídnout větší variabilitu prostředí, silnější příběhové větvení a hlubší práci s rozhodnutími hráče. Moderní hardware by navíc umožnil ještě detailnější simulaci světa a chování nepřátel. Prey má potenciál stát se jednou z nejlepších sci-fi sérií současnosti, pokud by dostalo druhou šanci.
9. Mad Max
Mad MaxZdroj: Avalanche Studio
Mad Max od studia Avalanche překvapil mnoho hráčů svou kvalitou i atmosférou. Otevřený svět pustiny působil nehostinně, prázdně a zároveň fascinujícím způsobem vtahoval do neustálého boje o přežití. Dominantním prvkem byla samozřejmě jízda v upraveném vozidle Magnum Opus, které se postupně měnilo v dokonalý stroj zkázy. Hra dokázala výborně zachytit surovost a beznaděj světa Mad Maxe.
Soubojový systém kombinoval brutální pěstní souboje s dynamickými přestřelkami a explozivními automobilovými honičkami. Právě propojení pěší akce a vehikulárních bitev dalo hře jedinečný rytmus. Svět byl plný opuštěných základen, vraků a environmentálního vyprávění, které dokreslovalo pocit zaniklé civilizace. Atmosféra a pocit osamělosti patřily k nejsilnějším stránkám celé hry.
Navzdory solidním recenzím hra zapadla ve velmi silné konkurenci a nikdy nedostala pokračování. Přitom licence Mad Max má stále obrovský potenciál a fanouškovskou základnu. Je až překvapivé, že se k tomuto světu herní průmysl zatím nevrátil ve větším měřítku.
Moderní pokračování by mohlo nabídnout ještě živější otevřený svět, propracovanější fyziku vozidel, dynamičtější počasí a hlubší systém přežití. Díky nové generaci hardwaru by bylo možné vytvořit skutečně masivní konvoje, větší bitvy a komplexnější interakce s prostředím. Mad Max si rozhodně zaslouží návrat na herní scénu.
10. Spec Ops: The Line
Spec Ops: The LineZdroj: Yager
Spec Ops: The Line je hra, která se dokázala vymanit ze škatulky běžných vojenských stříleček a nabídnout něco mnohem hlubšího. Na první pohled působí jako klasická akce z moderního bojiště, ale velmi rychle se mění v temnou psychologickou sondu do mysli vojáka a následků jeho rozhodnutí. Děj zasazený do zničeného Dubaje pracuje s motivy viny, manipulace a morální odpovědnosti. Jen málo her se odvážilo tak otevřeně a nepříjemně konfrontovat hráče s vlastními činy.
Hra chytře pracuje s očekáváním hráče a postupně rozbíjí stereotypy žánru. Situace, které zpočátku působí jako běžné herní úkoly, získávají znepokojivý podtext a nutí k zamyšlení. Atmosféra houstne s každou další kapitolou a příběh směřuje k silnému, zneklidňujícímu finále. Spec Ops: The Line dodnes patří mezi nejodvážnější narativní experimenty v herním průmyslu.
Navzdory silnému kritickému ohlasu hra komerčně neuspěla tak, aby si mohla dovolit pokračování. Značka postupně upadla v zapomnění, přestože její témata jsou dnes možná aktuálnější než kdy dřív. Je paradoxní, že právě hry s největší uměleckou ambicí často nedostanou šanci na další rozvoj.
Pokračování by mohlo navázat na psychologickou hloubku originálu, nabídnout modernější technologii, ještě silnější práci s volbami hráče a důsledky jeho činů. V době, kdy se hry stále více snaží vyprávět dospělé příběhy, by návrat této značky mohl mít mimořádný dopad. Spec Ops: The Line si rozhodně zaslouží druhou šanci.
Když potenciál nestačí
Herní historie je plná titulů, které měly obrovský potenciál, ale z různých důvodů nikdy nedostaly šanci vyrůst v plnohodnotnou sérii. Někdy rozhodly slabší prodeje, jindy špatné načasování, změna strategie vydavatele nebo dokonce zánik samotného studia. Přesto tyto hry v paměti hráčů přetrvávají – právě proto, že nabízely něco výjimečného, odvážného nebo jednoduše jiného než běžná produkce.
The Order: 1886, Sleeping Dogs, Days Gone, Titanfall 2, Bully, Mirror’s Edge, Kingdoms of Amalur, Prey, Mad Max i Spec Ops: The Line ukazují, že kvalita a originalita nemusí vždy automaticky znamenat komerční úspěch. Zároveň ale dokazují, že silná komunita a dlouhodobý zájem fanoušků mohou udržet značku při životě i mnoho let po vydání.
Možná se některé z těchto her jednou skutečně dočkají návratu – ať už v podobě pokračování, rebootu nebo duchovního nástupce. Do té doby zůstávají připomínkou toho, že herní průmysl není jen o prodejních číslech, ale také o nápadech, odvaze a schopnosti vytvořit svět, na který se nezapomíná.