Hráli jsme GreedFall 2: The Dying World. Konečně pořádný Dragon Age, předběžná verze je však až moc rozbitá

Jen málokterá hra mě za posledních 5 let tolik oslovila jako Greedfall. A přitom je to technicky i hratelnostně na svou dobu spíše průměr. Příběh a atmosféra jsou nicméně úžasné. Hra se točí kolem toho, že na kontinentě řádí choroba malichor, a vy se v roli diplomata vydáváte na ostrov Teer Fradee hledat lék.

Hra tím vytvořila drama podpořené tím, že se státy na kontinentu nemají zrovna v lásce. Teer Fradee nabízí naději, nicméně místní domorodci se rychle stávají utlačováni pod puškami vyspělých kolonistů. V jedničce jste mohli soucítit, ve dvojce jste jedním z nich a situace se mění – v roli domorodce z Teer Fradee se vydáváte na prohnilý kontinent. Jen dopředu upozorňujeme, že tohle jsou pouze dojmy z předběžné verze hry.

Velmi pomalý rozjezd

Nápad to není špatný i proto, že být domorodcem vám dává možnost poznávat svět z trochu jiné perspektivy než dosud. Poznáváte svět skoro jak malé dítě, co jeho pravidla nezná. Začnete v roli mladého muže či ženy (dle výběru), co se má brzy stát sage. Je to jistý ochránce lidu a přírody. Někdo takový se zrovna může hodit, protože kolonizace kolem vaší vesnice začíná způsobovat potíže, se kterými se máte vypořádat.

GreedFall 2: The Dying World

Hra má hodně pomalý start. Oproti jedničce tu nemáte dramatickou zápletku, počáteční postavy mi přišly vyloženě nezajímavé a být domorodcem přeci jen není tak sexy jako být utiskujícím kolonizátorem. Úvod se však postupně rozjede a hra začne odhalovat opravdu velké přednosti, které v žánru RPG vidíme málokdy.

Zejména jsou to odlišná řešení úkolů, které hru opravdu ovlivní. V jedničce byly odlišné konce většinou dány jedním rozhodnutím či tím, zda vedlejší úkoly děláte či na ně kašlete. Ve dvojce se dle vašich aktivit a úspěchů nemusí některá řešení objevit a celé vaše počínání se může projevit na tom, jak se na vás ostatní dívají. Což také vyvrcholí tím, jak se finálně rozhodnete.

Odlišné možnosti světa

Úkoly mají navíc téměř vždy víc různých řešení. Hezkým příkladem může být to, že má postava vypovídala u soudu a ukázala se tam svědkyně. Sice jsem ji přiměl vypovídat, ale u soudu zmínila, že jsem byl poněkud… hrubý… a její výpověď mi do karet tolik nehrála.

GreedFall 2: The Dying World

Úkol navíc můžete splnit i tak, že postavu přesvědčíte o tom, že jste ho splnili. Takže když po mně gauneři chtěli poklad, měl jsem na výběr ho najít. Mé řešení však bylo záchrana umělce, který mi dal bezcennou sošku, kterou jsem gaunerům prezentoval jako ten jejich vysněný poklad. Ta však vypadala cenně, gauneři byli happy a úkol byl splněn.

Hra je celkově o dost přímočařejší než první díl, založená na otevřených, nicméně malých lokacích. Vůbec mi to nevadí, jen je trochu škoda, že v průběhu trochu ztrácí tempo a prostředí dostatečně nevyužívá. Hodilo by se víc obchodníků a nějakých vedlejších úkolů. Třeba to však do plné verze hry ještě přijde.

Na postavách záleží

Příběh je doplněn i postavami, které s sebou taháte, které k vašim akcím mohou mít poznámky apod. Zatím jsem neměl možnost hrát vedlejší úkoly postav, jejich doprovod je však příběhově příjemný a hratelnostně nutný. Po vzoru Dragon Age totiž budete mít bandu čtyř hrdinů (včetně vás), kterým dáváte v boji příkazy.

GreedFall 2: The Dying World

Funguje to vyloženě jako Dragon Age, jelikož se při boji můžete do jiné postavy i převtělit a prostě za ni hrát. Boj je real-time, jen ho můžete zastavit a zadat příkazy. A ty můžete zadávat v taktickém módu, ve kterém můžete akce postav dopředu v podstatě naskriptovat.

Systém funguje celkem dobře, jen je v předběžném přístupu dost neuhlazený a nevyvážený. Hra mi přišla trochu jednotvárná kvůli malému množství tříd a kouzel. UI bylo místy nepřehledné, zejména jsem netušil, jak u postavy používat nové schopnosti a lahvičky – dokud jsem nezjistil, že je do panelu můžete připnout. Celé je to navíc zabugované.

GreedFall 2: The Dying World

Přijde mi hrozná škoda, že vývojáři vydali hru v takhle rozbitém stavu. Přestože je to Early Access, rozbité provedení boje vytváří dost špatný dojem. Já ostatně musel hrát v kombinaci ovladač + klávesnice a myš, protože mi na střídačku jedno či druhé vypadávalo.

Nádherný svět, který je však totálně rozbitý

Čistě technicky je po grafické stránce hra průměr, nicméně hrozně se mi líbila. Stylizace světa je nádherná. Je ve stylu, řekněme, alternativního 17. století. Každá frakce je osobitá, svět je nádherně vystavěn. Vyloženě mě baví prozkoumávat herní prostředí, a to i proto, že narativní vykreslení je také skvělé. Vše zde má svůj příběh a význam.

GreedFall 2: The Dying World

Bugy jsou bohužel na každém kroku. Mizení UI prvků včetně quest marků, mizení interakcí, problikávání textur. Dokonce mi hra i spadla. Hra je asi tak rozbitá jako Bartošův digitální systém pro úřady. Ano, ten, kvůli kterému o svůj vládní post nakonec přišel.

Přestože mi nynější předběžný přístup přijde nepříjemně uspěchaný, hra má potenciál jak hovado. Jen je třeba opravit všechny bugy, doladit hromadu detailů, aby se zlepšilo tempo. Bavilo mě to, hltal jsem to jako blázen. Mám-li tam však strávit víc hodin, chci to hratelnější. A kdo ví, třeba to pak do zadku nakope i chystané Dragon Age The Veilguard. Hru zatím nekupujte, místo ve vašem Wishlistu si však zaslouží.