Hráli jsme Gray Zone Warfare. Bugy, chybky a vůně velkého potenciálu

Když zlaté české ručičky vykouzlí nějaký ten úspěšný projekt, většinou je kolem toho šrumec. V posledních několika dnech se to týká především nejnovější videohry Gray Zone Warfare, která vzala Steam útokem a nastřádala přes 500 tisíc prodaných kopií za 4 dny. Úspěch je to o to důstojnější z důvodu, že jde o první zářez na pažbě žánru hardcore extraction shooter brněnského studia Madfinger Games. To bylo doposud známé především díky skvělým mobilním hrám Shadowgun a Dead Trigger. Skok z mobilní branže k hardcore FPS MMO se zdá být trochu šílený, ale vypadá to, že risk je často opravdu zisk. V tomto případě doslova. Celou redakcí jsme se vydali na tropický ostrov Lamang, abychom vám přinesli naše první zážitky a poznatky.

Je to early access bro

Hned na začátku je třeba poznamenat, že jde o titul v předběžném přístupu, takže hráč musí přirozeně očekávat technické chyby, nedodělky, bugy a další neduhy této verzi hry vlastní. Vývojáři se zcela zjevně chtěli svézt na vlně komunitní nevole kolem situace s titulem Escape from Tarkov a vypustili z kuchyně hru řekněme o něco dříve, než opravdu museli.

Gray Zone Warfare

Výsledkem jsou četné problémy s pády a nestabilitou serverů, grafickými bugy, doskakujícími texturami a občas opravdu smrtící latencí. Některý den máte štěstí a zaběháte si krásně plynule, hned ten další se ale snažíte půl hodiny dostat do hry. Vývojáři naštěstí hotfixují opravdu poctivě a pokrok ve stabilitě je znatelný. Pochopitelně je cesta ještě hodně dlouhá, je ale dobré vidět snahu a opět připomeneme - je to early access bro.

Průzkum tropů chytne a nepustí

Když už máme za sebou letmý disclaimer o stavu hry samotné, pojďme se vrhnout na dojmy. Gray Zone Warfare je popisováno jako MMO FPS s prvky PvPvE a hardcore hratelností, která se však stále drží na tenkém pomezí mezi zábavou a realismem. Jakožto člen speciálních jednotek jedné ze tří frakcí jste vhozeni na tropický ostrov Lamang, který sebou představuje obří otevřený svět bez viditelných nahrávacích obrazovek, kde budete plnit mise, prozkoumávat prostředí, a samozřejmě odhalovat taje a lore na pozadí místního konfliktu.

Gray Zone Warfare

A vskutku, první pocity jsou velmi silné. Po rozkoukání a nalezení svých spoluhráčů si prohrábnete vybavení v inventáři, přijmete pár prvních questů od místních vendorů a připravíte se na první výlez z bezpečí tábora. Zde je silně cítit inspirace celou řadou MMO a FPS titulů, samozřejmě v čele s Tarkovem. Vše je maximálně realistické, a přesto jsou zde vidět menší ústupky směrem k zábavě a svižnosti. Pohyb a animace jsou vypiplané, střelba působí skvěle a není tu cítit ona přehnaná věrohodnost, která často ničí zábavu v hyperrealistických střílečkách. Tak akorát vyvážené.

Seskupíte se tedy ve svém čtyřčlenném týmu u přistávací plochy, narychle si zapamatujete, kdo má jakou čepku a strniště na ksichtě (ano, kromě malých ikonek na mapě jinak nepoznáte, koho vlastně máte v týmu) a už nasedáte na personální vrtulník. Ten vás může hodit kamkoliv na mapě a jde víceméně o jakési rychlocestování. Samozřejmě jak postupne prozkoumáváte svět, odemykáte další a další plochy pro přistání a mapa se tak velmi přirozeně rozevírá.

Gray Zone Warfare

První přistání máme za sebou a okamžitě koukám na obrazovku "Jste mrtvý". Ona možná slova pilota, abych si poodstoupil měla něco do sebe, propříště si dám pozor. Tak podruhé a lépe. S týmem se pomalu plížíte hustou zelení a začínáte si poprvé všímat malých detailů, za které může hra děkovat Unreal Enginu 5. Jak se keře ohýbají při pohybu postav, jak je cupují prolétající kulky. Jak věrohodně působí textury vybavení a jemně vlající bunda při letu vrtulníkem. Gray Zone je plná malých detailů, které si budete užívat a vzhledem k tomu, že jde teprve o první krok na velmi dlouhé cestě, začínáme se opatrně těšit.

Imerze s několika ale

Po prvních pár potyčkách začínáte více cítit hratelnost. Gray Zone mnohem více cílí na týmovou spolupráci, která tu jde naprosto přirozeně a vše do sebe tak nějak zapadá. Nepřátelé možná nejsou nejostřejší tužky v penále, jejich agresivita je ale většinou dobře vyrovnaná takže mají přestřelky dobrý spád, aniž by frustrovali svou obtížnosti. V pozdějších zónách, kam jsme se odvážili nakouknout, jsou nepřátelé podstatně připravenější a přestřelky nabírají akčnější (a občas i strašidelnější) spád. Ale opět, zcela přirozeně.

Gray Zone Warfare

Zde musím podotknout opět neduhy early accessu, kde je vidět nutnost ještě velmi precizního vybalancování některých prvků. Někteří nepřátelé padnou po jedné kulce do ramene, zatímco do dalších jsme s kolegou beze srandy stříleli půl hodiny ze samopalů, zatímco sebou jen cukal a pálil pro změnu do nás. A to v extraction střílečce, kde jde o hodně, opravdu nechceš. To samé platí pro jejich přesnost. Občas do vás pálí celá skvadra a sotva vám kulka lízne ucho, jindy gangster ze 100 metrů udělá 360 no scope s brokovnicí a pošle vám to do nohy, zatímco ležíte v trávě a nejste vidět ani z metru. Zkrátka, v některých místech je opravdu razanantně potřeba zasáhnout a hratelnost vyvážit. Jde však ale o detaily, které jsou zcela upravitelné a potíže odstranitelné. To samé platí o maličkostech, jako je nemožnost automaticky srovnat všechno vybavení ve vašem inventáři či absence výběru tlačítka pro spuštění proximity chatu během vašeho putování.

Gray Zone Warfare

Jelikož se hra sotva zvedla ze země, bohužel nemůžeme očekávat horu obsahu hned z fleku. Ano, máme tu různorodé mise s klasickou náplní "dojdi sem, dones to, odstraň toho", obsahu je však zatím relativně poskromnu. A to mluvíme jak o věcech, které si můžete zanést "domů" a prodat, tak i mnohem důležitějším lootu jako jsou unikátní zbraně a vybavení pro přežití. Zatímco ve hře nechybí velmi podrobná customizační složka zbraní, které si můžete vypiplat opravdu do posledních šroubku, samotná variabilita dostupných součástek a modelů zatím kulhá. Chápeme, že nemůžeme dostat vše a hned, rozhodně bychom ale uvítali o něco více zbraní a vybavení, se kterým bychom si mohli hrát. Předpokládáme, že se různorodost vybavení bude postupně navyšovat i s tím, jak prozkoumáváte další zóny, jelikož hra vám veškerý obsah nijak nepředstavuje a víceméně si vše musíte osahat, odhalit a najít sami.

Největší zážitek si tak v tuto chvíli odnesete především z prozkoumávání nádherného prostředí, týmových přestřelek a nečekaných situací, které často nastávají při setkání živých hráčů na mapě. Od přátelského "you go bro!" až po kulku mezi oči z křoví, v Gray Zone nikdy nevíte, co vás čeká po sesednutí z vrtulníku. A právě atmosféra je něco, co hra zvládá skvěle. Vzhledem k tomu, že postupně je přislíben mnohem větší důraz na frakce a jejich příběhové pozadí, včetně zajímavějšího lore a smysluplnější integrace do hratelnosti samotné, je rozhodně nač se těšit. Teď jen, aby vše přišlo včas.