Hráli jsme Witchfire. Čarodějnický rogue-like s metalovým vizuálem

Ačkoli na hře pracuje tým The Astronauts, Witchfire nemá nic společného s vesmírem – právě naopak. Tato temná gotická čarodějná řežba využívající vizuály, které by využila kdejaká deathmetalová kapela, vás drží v tom nejtemnějším fantasy středověku.

Tvůrci se chlubí tím, že v týmu mají zkušenosti s hrami jako Painkiller, Bulletstorm a The Vanishing of Ethan Carter. Witchfire je však trochu jiný, je to rogue-like, které je asi nejbližší Everspace. Hra počítá s tím, že budete umírat, ale vaše vylepšení zůstanou a pomalými krůčky jste silnější a silnější.

Who you gonna call?

Hra zatím obsahuje jistý příběhový úvod. Lidé bojují s čarodějnicemi a navzdory početní převaze dostávají lidé pořádně na budku. Magie je holt magie a ne každá čarodějnice je milá jako Saxána. Jediný, kdo má proti čarodějnicím aspoň nějakou šanci, jsou takzvaní „preyers“ (volně bychom mohli přeložit jako modliči). V jednom vzdáleném regionu byla nedávno nalezena ztracená loď s mocným artefaktem, co by mohla zvrátit výsledek války, a tak vás posílají, abyste ho získali.

Witchfire

Má to ale rovnou několik háčků a vy si můžete jen nadávat, že jste armádě na tu propagandu o parádách, přehlídkách a hlavně penězích skočili. V Early Accessu jsou zatím jen dvě mapy, a obě jsou děsivé s takovými nepřáteli, že byste nejraději zavolali Ghostbusters. Navzdory středověku však máte k dispozici magii a slušnou zásobu střelných zbraní.

Bojový systém bezesporu patří k nejsilnějším stránkám hry. Volně bych ho přirovnal k Far Cry, takovému tomu sice vraždícímu Rambo stylu, kdy vás však nepřátelé stejně mohou rychle vyřadit ze hry. Nepřátelé jsou dost rozmanití, na blízko i na dálku, a s vašimi vzrůstajícími úrovněmi navíc odemykáte nové druhy nepřátel, aby byl boj ještě těžší. Naštěstí je máte čím zabíjet.

Witchfire

Máte tu celkem slušné množství zbraní, od pistolek a brokovnic po samopaly, sniperky a kuše a každá se nějak liší + tu máte kouzla všeho druhu, od klasik jako ohnivá koule po jisté vybuchující zvony. Přechod je celkem plynulý a ovládání je přehledné, zkrátka zabíjet se dá snadno. A jak na mapě vraždíte nepřátele, získáváte další úrovně, které váš výkon ještě zvýší… takový ten efekt, kdy do Coly házíte víc a víc mentolek.

Koloběh života a smrti

Počáteční výbava a magie je určena výběrem třídy preyera. Ve hře mě trochu mrzí, že zde není možné si je víc otestovat před volbou. Osobně jsem musel hru začínat víckrát, než jsem našel třídu, která mi fakt sedla. Nicméně něco jako guidance tu obecně chybí asi nejvíc.

Witchfire

Ve hře je příběhové zázemí velmi malé, při samotném hraní vlastně žádný příběh ani nevnímáte. Vstoupíte na jednu ze dvou map a sbíráte suroviny po mapě. Witchfire, po kterém je hra pojmenovaná, je vlastně měna, co vám umožní se vylepšit, odemyká nové místnosti ve vaší základně a umožňuje dělat research.

Na mapu skočíte portálem, který se do 5 minut zavře. Můžete však utéct i jiným portálem na jiné části mapy. Zkraje je bohužel hra dost nezajímavá, protože máte málo kouzel, málo zbraní a k smrti dochází relativně brzo. Startovní fáze trvá klidně několik hodin, než dojdete do těch zábavných fází. Do těch, kdy vás potrápí Calamity eventy a vlastně se vás tak nějak celá mapa snaží zabít.

Bez cíle s puškou v ruce

Je těžké najít nějakou motivaci. Ono zabít bosse na mapě je jistý cíl, jenomže nevíte moc proč. Early Access má ten gameplay loop – vstup do portálu, pobij co nejvíc nepřátel – vrať se zpátky. Ale s možností návratu jsem neměl moc motivaci pushovat své limity, spíš jsem se se svým lootem chtěl co nejrychleji vrátit. Vy když zemřete, tak mnoho věcí ztratíte, zejména Witchfire. Když na mapu skočíte znovu, můžete svůj ztracený loot zachránit, ale než ho riskovat, je lepší zdrhnout.

Witchfire

Everspace lákal příběhem, kdy jste se měli dostat na konec mapy, a to mě táhlo dál. Dokud tohle vývojáři nedodají, je Witchfire jistou skořápkou. Potenciál má ale obrovský, ostatně ani po audiovizuální stránce nejsem zklamaný.

Mapy jsou temné a atmosférické. Grafika je sice spíše jednoduchá, hra se mi však líbila, protože art direction je dobře promyšlený. A vše naběhne skoro hned po kliku, minimálně na mém herním notebooku. Lepší než graficky vymazlené hry, na jejich načtení čekáte jak na Godota. A bugů je tu minimálně, když tedy už musíte bojovat s přízraky, nemusíte bojovat s brouky.

Dejme tedy vývojářům více času vše doladit a přidat nějaké cíle a dost možná tu máme k dispozici velmi dobrý a návykový titul. A pokud se navíc přidá i multiplayer, bude to takový nářez, že brzy budou čarodějnice litovat, že radši nevylézají jen na Halloween.