Ambiciózní horor, který padá na vlastních chybách. Recenze hry A.I.L.A
A.I.L.AZdroj: A.I.L.A
Ladislav Novák
26. listopadu 202512:44
Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak děsivá může být umělá inteligence, když tě začne chápat lépe než ty sám
Bojíš se rád, ale klasické walking simulátory už jsou pro tebe trochu meh? Tak pozor. Z Latinské Ameriky totiž přichází ambiciózní survival horor A.I.L.A., který se snaží nakopnout žánr směrem, jenž nestaví jen na prázdném chození. Místo dalšího anonymního bubáka tu dostáváš protivníka, který přemýšlí — umělou inteligenci, jež si tě analyzuje, sleduje a učí se na každé tvé chybě. Žádné bezduché lekání, ale pocit, že jsi neustále pod dohledem něčeho, co tě zná až nepříjemně dobře. Skvělý nápad… jenže nápad sám o sobě nikdy nestačí.
Záblesky minulosti
Musím říct, že si dodnes živě pamatuji svou recenzi na Fobia – St. Dinfna Hotel z roku 2022. Nenápadná hororovka ještě nenápadnějšího jihoamerického mini týmu Pulsatrix Studios tehdy působila slibně, ale z průměru se vyškrabat nedokázala. Taková ta typická „budget verze“ survival klasik – neurazí, ale wow moment se prostě nekonal. Na mě to zkrátka nefungovalo.
A.I.L.AZdroj: A.I.L.A
A.I.L.A., druhý pokus stejného týmu, měl být ambicióznější, temnější a hlavně děsivější. Na první pohled však trpí jedním nepochopitelným problémem: slabou propagací a minimálním dosahem. Upřímně — kdo o téhle hře reálně slyšel? Možná ti prolítl trailer, možná jsi ho zachytil při scrollování, ale nic, co by zanechalo stopu. Už na startu je to docela smutná prohra.
Očekávání jsem měl upřímně dost nízko. Dozvuky „budgetové“ Fobie ignorovat nešly — dobré nápady tam často umíraly na nehybné ovládání a tragický combat, který byl místy až komicky špatný. A.I.L.A. v tomhle bohužel částečně pokračuje. Za nápaditou premisou se skrývá titul, který sice nepůsobí tak levně jako jeho předchůdce, ale občas tě víc vyděsí svou rozbitostí než samotným hororem.
Zase ta A.I.
Přitom samotná premisa je low-key skvělá. Hraješ za Samuela, testera hororových her, který si myslel, že vezme pár zakázek a pak půjde v klidu doomscrollovat. Jenže tahle „běžná“ AI není vůbec běžná. A.I.L.A. tě čte jako otevřenou knihu, zaznamenává každý tik, sebemenší paniku a každý krok vedle — a pak to proti tobě použije. Přesně tak, jak by to už možná brzy umět neměla.
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A.I.L.A
A hlavně: nečeká tě jedna příběhová linie, ale série různorodých scénářů, které se neustále mění. Jednou jsi v podivném kultu, pak v rozpadlé márnici a jindy tě nahání zombíci, kteří rozhodně neuznávají osobní prostor. Kapitoly jsou krátké, skoro únikovkové — puzzle, útěky, schovávání — klasický survival balíček, ale podaný entitou, která se ti snaží dostat až do hlavy. A čím víc postupuješ, tím méně jasné je, co je ještě hra a co už realita. A.I.L.A. se nechce jen učit. Chce ti rozumět. A to je možná ten největší horor ze všech.
nečeká tě jedna příběhová linie, ale série různorodých scénářů, které se neustále mění
Tenhle styl vyprávění trochu rozbíjí ucelenost příběhu, ale zároveň přináší obrovskou variabilitu. Autoři si nechali ruce volné a nic je zbytečně nesvazuje. Logika? Realismus? Tenhle titul to moc neřeší, protože vlastně nemusí. A možná právě proto to chvílemi funguje překvapivě dobře. Jednou jsi na farmě s mimozemšťany, za chvíli uvězněný v márnici se zombíky, a přesto to drží určitou zvláštní soudržnost. Pokud tě jedno prostředí nebere, žádné trápení — za chvíli jsi stejně jinde.
Tohle tě odradí
O to víc zamrzí, že to nejdůležitější — samotná hratelnost — tahá za kratší konec a kazí skvěle rozjetý koncept. K tomu přičti množství technických potíží a bugů. Je to ale hlavně zmiňovaná hratelnost, která působí neohrabaně, levně a je spojená s množstvím frustrujících momentů. Zejména combat je vyloženě bolest, a pokud plánuješ hrát na gamepadu, připrav se na malý očistec.
A.I.L.AZdroj: A.I.L.A
A.I.L.A. se stylizuje do klasiky typu Resident Evil — inventář, kombinování předmětů, průzkum, puzzle — ale kvalitativně se ke svým vzorům ani nepřibližuje. A to bolí, protože atmosféra, nápad i vizuál jsou fakt překvapivě dobré. V porovnání s jejich prvním titulem jde o obrovský skok vpřed.
Combat je vyloženě bolest, a pokud plánuješ hrát na gamepadu, připrav se na malý očistec
Ten nejhorší nastává při pokusu o krytí útoku, kdy se postava zasekne a ty jen sleduješ nečekaný výprask. Ukládání hry funguje spíš „tak napůl“, inventář je nepříjemně neohrabaný a interakce s předměty je často o pixel-perfect hledání správného bodu.
Otřesný combat a těžkopádnou střelbu jsem zkusil vylepšit asistencí, ale výsledek jsem fakt nepoznal. Na gamepadu je tenhle zážitek místy až rage-quit materiál. Nakonec je paradoxně nejefektivnější mlátit nepřátele zbraní nablízko — což je u survival hororu fakt smutné.
A to je právě to: tyhle nedostatky stáhnou jinak velmi slibnou hru pod hladinu. A.I.L.A. má totiž skvělou atmosféru, místy připomínající legendární P.T. Po dlouhé době jsem cítil ten správně tíživý, mrazivý pocit, který od podobné hry chceš. Jenže technický stav, nevyladěné ovládání a těžkopádný combat dělají z A.I.L.A. zážitek, který je sice zajímavý, ale často skoro nehratelný.
Je A.I.L.A. worth it?
Tenhle kousek je ve výsledku takový malý paradox: hra, která má skvělé nápady, silnou atmosféru a momenty, který tě fakt donutí posunout se na židli o centimetr dozadu, ale zároveň je to titul, který sám sebe sráží technickými chybami, neohrabaným ovládáním a frustrujícím combatem. Je to projekt plný ambicí, ale ne úplně dotažené realizace — survival horor, který tě umí vtáhnout, ale stejně rychle tě vytrhne bugem nebo frustrující mechanikou. Pokud jdeš po vibe a napětí, budeš spoko; pokud ale chceš i hladký gameplay a konzistentní kvalitu, A.I.L.A. tě spíš nechá přemýšlet, jak obrovská škoda to celé vlastně je.