Dojmy z Gamescomu: Hráli jsme Reanimal, který vyzývá Little Big Nightmares

"Je to prostě zapamatovatelné jméno," zasmáli se vývojáři, když nám říkali, proč se titul jmenuje právě Reanimal. Nově oznámená hra od vývojářů ze studia Tarsier Studios vychází ze hry Little Big Nightmares opravdu hodně. Dívá se však na svůj hororový subžánr trochu jinak a přidává hromadu quality of life vylepšení.

Borci si prostě založili vlastní studio, sice bez karbanu a šlapek, zato však se zkušenostmi a financováním od THQ Nordic. A zdá se, že mají našlápnuto vytvořit parádní hororový titul, který svůj vzor třeba i porazí.

Svěží závan ve starém žánru

Na Gamescomu jsem zkoušel i Little Big Nightmares 3 a říkal jsem si, že ačkoli hru tvůrci vylepšují, je to také nemastné, neslané, ne úplně speciální. Reanimal naopak zaujme hned na první pohled šíleným plakátem se zmutovanou ovcí, krávou a čímsi, co vypadá jako pavouk v chuchvalci prachu s rukama místo nohou, nadále prachopavoukorukovec.

Reanimal

Základ je ale obdobný. Hrajete za malinké postavičky, děti, které se vydávají do nebezpečného a děsivého prostředí. V tomto případě proto, že chtějí zachránit své malé kamarády, kteří se na ostrově zasekli. Což je odvážný počin s ohledem na to, že já bych plaval co nejdál a ani se neohlížel. Co se na ostrově děje a co mají být ta zvířata zač, nemáme ponětí. Jak říkají vývojáři, je jen na nás rozluštit tu záhadu a pochopit tajemství ostrova.

Hra je rozdělena na scény a v každé je kamera stacionární, ačkoli se dle potřeb může měnit. Občas tam budete řešit jednoduché puzzly, občas však přijde na řadu akce. Když vás šílený prachopavoukorukovec prohání po domě, je načase utíkat, a v tu chvíli se kamera hýbe dynamičtěji. Hra má obecně příjemné svižné tempo, aby vás udržela v napětí. Není to jen nudný průzkum.

Nikdo se nechce bát sám

Ideální je hru hrát s někým v kooperaci. Vyprávění je hodně založeno na tom, že se nebojíte sami, příběh s někým sdílíte. I v singleplayeru spolu děti utíkají a pomáhají si. Já se pokusil na svou sestru jednou vykašlat a dopadlo to tak, že hra skončila. Pokus o to stát se jedináčkem nevyšel, musel jsem se lépe adaptovat, aby scéna uspěla. Ve dvou by bylo pochopitelně příjemnější, že byste na sebe řvali a pomáhali si.

Reanimal

Hra se nicméně nesnaží být trestající. Checkpointy jsou dobře nastavené a do značné míry je vlastně zábava vidět, co se stane. Přeci jen umírat děti nevidíte každý den. Já však ocenil vůbec technickou stránku hry. Je vidět, že se vývojáři pitvali i do malinkých detailů, jako skleněné láhve, do kterých jsem strčil, kvůli čemuž si mě monstrum všimlo. Nebo v podstatě předscriptovaný útěk, který však působil tak, že jsem to zkrátka zvojtil.

„Nemůžete se dívat jen na cílovku, musíte se snažit vytvořit nejlepší hru daného žánru,“ krásná věta od vývojářů, která ukazuje, že zde nejsou manažerské průzkumy to primární. U prvního dílu Little Big Nightmares tvůrci čekali, že průměrnému hráči bude tak 25 let, ale ujížděly na tom i děti. Holt zakázané ovoce nejvíc chutná. Cílem je hlavně odvést řemeslně dobrou práci, a je to naštěstí znát.

Originalitě se meze nekladou

Datum vydání je pěkně daleko, to však hře nezabránilo vypadat skvěle. Level design, hra světla a stínů a zejména originalita nepřátel. Na hru se dost dobře dívá i se velice dobře hraje. Prostředí je interaktivní a jen si říkáte, co všechno se tam dá ještě dělat.

Cílovka je rozhodně pro lidi, kteří času moc nemají. Chtějí krátké a úderné dobrodružství, které dohrají rychle, ale budou na něj dlouho vzpomínat. Vše naznačuje tomu, že Reanimal může být tím dobrodružstvím. Já se rozhodně skvěle bavil a těším se na datum vydání, které však stále neznáme.